Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kurz přežití a pušku s sebou. Tak se studuje na Špicberkách, píše Češka

aktualizováno 
Je to jediná vysoká škola na světě, kde musíte nejdřív absolvovat kurz přežití, aby vás přijali. Univerzitní centrum na Špicberkách je nejseverněji položená škola svého druhu na světě, píše Radka Staňková. Jak se studuje v místě, kde žije stejný počet ledních medvědů jako lidí?

Na střelnici nedaleko Longyearbyenu nás půl dne v teplotách okolo minus dvaceti učí nabíjet a vybíjet pušky. Střílíme ze všech představitelných poloh, až jsem ke konci dne nahluchlá a na klíční kosti se mi rýsuje pěkná modřina. | foto: Hana Špičkovápro iDNES.cz

Souostroví Špicberky (norsky Svalbard), ležící na půli cesty mezi pevninským Norskem a severním pólem, už dávno není pro českého turistu nedosažitelnou destinací, o které snil při četbě knížek Františka Běhounka. Obzvláště v letních měsících je arktická tundra ozářená půlnočním sluncem lákadlem pro „baťůžkáře“, kteří se rádi nechají zlákat voláním divočiny.

Fotogalerie

Univerzitní centrum na Špicberkách (UNIS) bylo založeno v roce 1993 a studovat se tady dají čtyři obory zaměřené na arktická studia – biologie, geologie, geofyzika a technologie. Přestože Špicberky oficiálně spadají pod norskou samosprávu, jen zhruba polovina z celkového počtu asi 500 studentů jsou Norové. Výuka proto probíhá v angličtině. Zbylých padesát procent je doslova mezinárodní mix s převahou studentů z ostatních skandinávských zemí, Ruska nebo Německa.

Jaké to je být studentem v místě, kde je více než tři měsíce polární noc a čtyři měsíce slunce naopak nezapadne za obzor? Je to podobné jako jinde, některé odlišnosti však dělají UNIS výjimečnou školou a Longyearbyen zajímavým místem pro žití.

1.Království ledních medvědů

V reklamních sloganech cestovních kanceláří, které zprostředkovávají dovolené na Špicberkách, se dočtete, že tady žije stejný počet ledních medvědů jako lidí, tedy okolo tří tisíc. To ovšem neznamená, že setkání s ledním medvědem je na denním pořádku. Lední medvědi jsou většinou samotářská zvířata, která se živí především lovem tuleňů. Proto se vyskytují hlavně na severním a východním pobřeží Špicberk, kde i v letních měsících zůstává moře zamrzlé. Ojediněle jsou ale lední medvědi spatřeni i v blízkosti měst.

Medvědi jsou od přírody velmi zvědavá zvířata, která se pravděpodobně ještě nikdy nesetkala s člověkem. Při setkání s nimi není proto potřeba hned panikařit. Statisticky pouze dvě procenta setkání člověka s ledním medvědem skončí útokem.

S trochou znalostí chování ledních medvědů se dá setkáním s nimi předejít. Pokud volně táboříte, je třeba postavit stan mimo pobřeží, mořský led či konce ledovců, kde je pravděpodobné, že si medvěd bude hledat potravu. Takhle byste se svojí lehkovážností mohli stát onou potravou poměrně jednoduše vy, jako se to nedávno podařilo české expedici, která se na Špicberky vydala pozorovat úplné zatmění slunce. Za nedodržení bezpečnostních opatření, což vyústilo k zastřelení mladé medvědice, jim nedávno uložil špicberský guvernér uložil pokutu ve výši 10 tisíc NOK (asi 30 tisíc korun). Mimochodem je to poprvé, co byl někdo takto pokutován. Což podle mě něco vypovídá o českých turistech.

Známá dopravní značka „Pozor na lední medvědy“ platí pro celé Špicberky.

Známá dopravní značka „Pozor na lední medvědy“ platí pro celé Špicberky.

Všichni se mě ptají, jestli jsem tedy nějakého toho medvěda potkala a já se marně snažím vysvětlit, že ono to vážně není roztomilé chlupaté zvířátko a že ho rozhodně člověk potkat nechce. Obzvlášť ne, pokud jste pěšky nebo kempujete.

2.Kurz bezpečnosti a přežití

Každý student musí před začátkem výuky absolvovat kurz bezpečnosti a přežití. Já jsem absolvovala dvoudenní zkrácenou verzi, kdy nám byly prezentovány zásady přežití v Arktidě, první pomoc při prochladnutí a ošetřování omrzlin, zásady pohybu na ledovcích a na mořském ledu, navigace a používání satelitního telefonu nebo jak se zachovat při setkání s polárním medvědem.

Lavinový kurz. Momentálně se pomocí sond snažíme najít zakopané karimatky.

Lavinový kurz. Momentálně se pomocí sond snažíme najít zakopané karimatky.

Jednou z nejoblíbenějších částí kurzu je pro všechny studenty nácvik střelby. Celé jedno odpoledne jsme mohli strávit na střelnici nedaleko Longyerbyenu. Nejdřív jsme pořád dokola pilovali, jak zbraň nabít, aby byla připravena k použití a zároveň nebyl náboj v komoře, takže nikdo není ohrožen náhodným výstřelem.

Musím říct, že při minus dvaceti stupních to rozhodně není procházka růžovým sadem. S rukavicemi není šance bez patřičného cviku se zbraní manipulovat a bez nich zase zkřehnou prsty během chvilky tak, že je přestanete cítit. Střílíme vleže, vkleče i vestoje a já už se ke konci dne modlím, ať to máme za sebou. Zbraň při každém výstřelu kopne zpět a mně se pod klíční kostí začíná rýsovat pěkná modřina. Zajímavé je, že není až tak účelem trefit se do středu terče jako nastřílet všechny čtyři náboje, které se vejdou do zásobníku, do stejného místa s minimálním rozptylem.

Jelikož se nedoporučuje vzdalovat se mimo město beze zbraně, funguje na UNISu takzvaná rifle lottery. Škola totiž nemá dostatek zbraní na to, aby každému studentovi zapůjčila na semestr pušku a nechala ho vesele běhat po okolních kopcích. Každý týden proto studenti utvoří skupinku až šesti lidí a jejich jména se pak losují v loterii, kde si výherci mohou zapůjčit pušku na další týden.

Nutností ale je při každém zapůjčení předvést, že víte, jak pušku nabít, vybít a obecně si neustřelit zadek. Vedoucí oddělení logistiky Fred je postrachem všech studentů a mně se klepou ruce, když mi při předvádění doslova funí za krk. Taky dostávám napoprvé pěkně vynadáno, že jsem si při polonabíjení malíčkem nezkontrolovala, že nemám munici v komoře, a měla jsem na daný týden utrum.

Zbraně se ale nesmí nosit po škole. Vyjme se úderník a náboje a puška se světlicí se zamknou do poličky u oddělení logistiky. Což je mimochodem nejúžasnější místo na světě, kde má škola uschované doslova všechno související s prací v terénu. Od věcí na opravu sněžných skútrů, po suché obleky, zbraně, saně, satelitní telefony atd...

3.Skútr je cool

Longyearbyen není velké město. Vlastně je to taková malá vesnice, která má asi 2000 obyvatel. Nicméně studentské koleje v Nybyenu stojí na nejvzdálenějším konci městečka asi 3 km od univerzity. Rozhodně si ale nestěžuju, že by to bylo daleko. Longyearbyen je sevřený v údolí, takže když vylezu před barrack (tak se označují jednotlivé domy našich kolejí), tak mám před sebou vrcholek Sarkofagenu a po jeho stranách ledovce Longyearbreen a Larsbreen. Po pravé ruce pak vidím Nordenskjodsfjellet a Platafjellet a vlevo lavinové svahy s pozůstatky uhelného dolu.

V létě tu studenti jezdí na kole, v zimě pak na sněžných skútrech nebo na běžkách. Ale máme tady u barracku i sněžnou koloběžku či gauč, k němuž jsou přimontované lyže. Nicméně ten, kdo chce Špicberky prozkoumat víc, se bez skútru neobejde.

Pohled na Longyearbyen z ledovce Larsbreen

Pohled na Longyearbyen z ledovce Larsbreen

Pohled na studentské koleje v Nybyenu

Pohled na studentské koleje v Nybyenu

Silnic je tu dohromady asi 30 kilometrů, většinu času tu leží sníh. Takže když se chce naše volejbalové družstvo z Longyearbyenu vypravit na zápas do sousedního Barentsburgu, dají se hlavy dohromady, spočítá se, kolik je skútrů, rozhodí se lidi a jede se.

Taky se tu dá poměrně jednoduše stopovat. Jednak jsou tu moc milí lidé, kteří leckdy zastaví, aniž aby na ně člověk mávnul, protože vědí, jak „na prd“ to je kráčet 3 km proti větru ve sněhové bouři, která vás strhává ze silnice. A taky proto, že kdokoliv jede po téhle jedné silničce, zaručeně pojede vaším směrem.

Stalo se mi, že jsem si v den školní prezentace zapomněla flešku s onou prezentací na kolejích a musela jsem utíkat z UNISu zpět na koleje. Byl to v den, kdy bylo ráno relativně hezké počasí, takže jsem si nevzala merinové podvlíkačky a na sobě jsem měla jenom džíny. Jak už je tady dobrým zvykem, tak nádherné počasí se během půl hodinky změnilo na sněhovou bouřku a mně doslova umrzal zadek. Hned u UNISu mi ale zastavilo auto, které mě dovezlo až před můj barrack do Nybyenu a řidič byl tak úžasný, že na mě dokonce počkal a hodil mě zase zpět na UNIS.

Na cestě z Barentsburgu do Longyearbyenu. Přestože je sněžný skútr taková motorka na lyžích, je potřeba mít řidičák na auto. Taky je potřeba naučit se pracovat s vlastní vahou a naklánět se a vyvažovat v zatáčkách a kopcích. Jinak je poměrně jednoduché tuto mašinku převrátit. Odzkoušeno.

Na cestě z Barentsburgu do Longyearbyenu. Přestože je sněžný skútr taková motorka na lyžích, je potřeba mít řidičák na auto. Taky je potřeba naučit se pracovat s vlastní vahou a naklánět se a vyvažovat v zatáčkách a kopcích. Jinak je poměrně jednoduché tuto mašinku převrátit. Odzkoušeno.

4.Studentské vybavení

Co se mi tu opravdu líbí, je možnost zapůjčit si všelijaké speciální vybavení. Přece jen ne každý má vlastní sněžnice, lavinovou sondu, lopatku a pípáky a tak podobně. A bezpečnost je tu vždy na prvním místě. Já jsem nikdy předtím nijak moc nepřemýšlela o tom, co si s sebou balím na výlet, kam půjdu a kdy se vrátím. To se vyvrbilo po cestě a co jsem si nevzala, bez toho jsem se prostě musela obejít. Tady jsem se hodně rychle naučila, že takhle to nepůjde.

Poučení to bylo vcelku bolestivé. Druhý den po mém příletu na Špicberky jsme s kamarádkou Tasyou vyrazily prozkoumávat ledovou jeskyni kousek od našich kolejí. Jelikož jsem ale letěla na Špicberky rovnou z Rwandy, tak mi ještě nedorazily pohorky a zimní oblečení, které mi měla přivézt spolužačka z Trondheimu. Tasya mi ochotně zapůjčila svoji rezervní zimní bundu a podvlíkačky, ale i tak jsem se na ledovec vydala v roztrhaných botaskách a bez čepice, protože mi najednou byla na moje afro moc malá.

Dovnitř i ven z jeskyně se musí po zhruba šestimetrovém provazovém žebříku. V rukavicích jsem měla problém nahmatat lano a pořádně se držet, tak jsem si je sundala. Nahoře jsem měla prsty opuchlé do dvojnásobné velikosti a vůbec je necítila. Naštěstí měla Tasya záchranné palčáky, takže za chvilku zase začínám cítit ruce.

Odnesla jsem si cennou lekci, že zahrávat si se špicberským počasím není dobrý nápad. Takže od té doby nejenom, že už mám před každým výletem předbalený baťůžek s lavinovou sondou, lopatkou, extra vrstvou, termoskou s čajem a balením sušených meruněk, ale před odchodem se nezapomenu zapsat do sešitku, kde napíšu, kam jdu, s kým jdu a kdy předpokládám, že se vrátím.

Vstup do ledové jeskyně

Vstup do ledové jeskyně

Výlet ne ledovec Foxfonna. Sice to vypadá, že je idylické počasí, ale teplota se pohybuje okolo -25 stupňů Celsia a mně omrzá nos, tváře i dredy.

Výlet ne ledovec Foxfonna. Sice to vypadá, že je idylické počasí, ale teplota se pohybuje okolo -25 stupňů Celsia a mně omrzá nos, tváře i dredy.

5.Práce v terénu

Studium na Špicberkách je koncipované trochu jinak. Výuka probíhá formou intenzivních kurzů. To znamená, že mám šest týdnů více méně každý den jeden a ten samý předmět, pak udělám zkoušku (doufejme) a následuje další předmět po dobu šesti týdnů. Výuka je poměrně intenzivní a nemalou součást tvoří jak laboratoře, tak práce v terénu. Na tu se tady každý těší a je to největší lákadlo pro studium v Arktidě.

Výlet na skútrech s kurzem AT-331 v Novém Ålesundu

Výlet na skútrech s kurzem AT-331 v Novém Ålesundu

Učím se jak vyměnit řemen variátoru. Sice nevím, co to je, ale umím to vyměnit.

Učím se jak vyměnit řemen variátoru. Sice nevím, co to je, ale umím to vyměnit.

6.O peníze jde až v první řadě

Občas mě fascinuje, jaký je rozdíl mezi Čechy a jinými národnostmi v otázce financování cestování. Když dojde řeč na mé cesty, tak příslušníci jakéhokoliv jiného národa se zajímají o to, jaké to kde je, kde se mi nejvíc líbilo a jestli bych jim danou destinaci doporučila. Naopak Čechům to zabere maximálně pět zdvořilostních otázek, než se dostanou k pro ně (nebo nás) tak zásadní otázce: „A kolik to stojí? Joooo a kde na to bereš?“

V první řadě bych měla něco říct o cenách na Špicberkách. Jsou totiž absolutně šílené. Tedy, co se týče poplatků za studium a ubytování, tak to není o moc horší než na pevnině. Ubytování vyjde na cca 3 700 NOK (11 tisíc korun). Dále se platí poplatek 500 NOK za semestr plus školní field work - a to 200 NOK na den.

S druhým kurzem (AT-331 Arctic Environmental Pollution: Atmospheric Distribution and Processes) letíme na exkurzi do Nového Ålesundu. To je nejseverněji položené město na Špicberkách. Ale jsou tam víceméně jenom vědecké stanice a normální smrtelník nemá moc šancí se tam zajet podívat.

S druhým kurzem (AT-331 Arctic Environmental Pollution: Atmospheric Distribution and Processes) letíme na exkurzi do Nového Ålesundu. To je nejseverněji položené město na Špicberkách. Ale jsou tam víceméně jenom vědecké stanice a normální smrtelník nemá moc šancí se tam zajet podívat.

Špicberky jsou bezcelní zónou a neplatí se tu daně, takže alkohol a cigarety tu vyjdou o dost levněji než na pevnině. Nicméně ceny ostatních potravin jsou neskutečné. Krabice mléka vyjde třeba na 32 NOK (100 korun). Vypadá to, že se stanu veganem a ranní müsli si budu místo mléka zalévat pivem.

Autoři:






Nejčtenější

Locarno, výhled na město
Nejdelší tunel světa se otevírá. Sluneční ráj za Alpami máme na dosah

Jižní Evropa je blíže, než si myslíte. Slunný švýcarský kanton Ticino na jižním úpatí Alp natěšeně vyhlíží nedělní start pravidelného provozu v nejdelším...  celý článek

Východ slunce nad brazilským Rio de Janeirem
V Riu byl zastřelen italský turista, omylem vjel do favely

Omyl při cestě od sochy Ježíše Krista do centra Ria de Janeiro stál život italského turistu. Vjel na motocyklu do favely Morro dos Prazeres, kde jej neznámí...  celý článek

Lyžařské brýle SHRED AMAZIFY TROOPER
Vyhřívané rukavice, kvalitní helmy. Vánoční vychytávky pro lyžaře

Od lyží, bot, oblečení až po helmy, páteřáky a spodní prádlo. V našem výběru letošních vánočních dárků pro náruživé lyžaře jsme se snažili vybrat produkty,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.