Nejvyhlídkovější let na světě
Let do Skardu, správního městečka na úpatí západního Himálaje - Karakorumu, je jedním z 'nejvyhlídkovějších' na světě. Osmitisícovky, na které se horolezci lopotí týdny, mají pasažéři dopravních letadel jako na dlani úplně bez práce. "Letíte na úrovni Nanga Parbatu. Vidíte každou převěj," líčí Dina Štěrbová, horolezkyně slovenského původu, která jako první žena na světě zdolala v roce 1984 Čo Oju.
Právě tento přelet z Islámábádu na sever Pákistánu však jí a jejímu kolegovi Vítězslavu Dokoupilovi zkomplikoval hned začátek odvážné mise do nejvýše položených vesnic himálajských hor. Kvůli špatnému počasí museli na let čekat týden. Nakonec ale překonali nejen nepřízeň počasí, ale i lavinová pole a mráz při dvoudenním výstupu.
Horský národ Baltiů, který žije ve 3 000 metrech nad mořem a kterému ve vesnici Arandu olomoučtí dobrodruzi před lety postavili malou nemocnici, tím hodně překvapili. Byli první cizinci, kteří se tam v zimě objevili.
"Cesta údolím byla vlastně cestou z laviny do laviny. Museli jsme vstávat brzy ráno a stoupat, dokud byl sníh zmrzlý. Až tam jsme vlastně plně pochopili, proč jsou vesnice v zimě pět měsíců odříznuté od světa," říká Vítězslav Dokoupil.
Horský národ Baltiů v Arandu, nejvýše položené vesnici v západním Himálaji
Díky antibiotikům neumřelo letos žádné dítě
Nedostupnost civilizovaného světa a zdravotní péče stála v minulosti každou zimu národ Baltiů několik lidských životů. Od té doby, co mají díky české nemocnici přístup k lékům, si zima vyžádala jen jedinou oběť.
"Dospělí i děti mají stejné oblečení jako v létě. Nosí svetýrek nebo ošoupanou bundu, chodí naboso, v ponožkách, maximálně mají galoše vycpané slámou. Mnoho z nich proto trápí zápaly plic. I letos onemocnělo čtyřicet dětí od kojenců po pětileté. Ani jedno však díky antibiotikům neumřelo," raduje se Dina Štěrbová.
Oba horolezci byli v Arandu už mnohokrát. Pokaždé však v létě. Setkání se zimní realitou bylo drsné. Kvůli až třicetistupňovým mrazům tráví Baltiové dlouhé zimní měsíce ve sklepeních pod svými domy. O malý prostor se dělí tři čtyři generace jedné rodiny i s dobytkem. Lidé sedí kolem malého ohýnku, zpívají, vyprávějí si nebo spí. V začouzeném prostoru ženy také rodí děti.
Šťastní i bez materiálních vymožeností
"Překvapilo mě, že tam mají poměrně teplo a přes všechnu špínu i docela útulno. Evropan tam přesto stěží vydrží den. Místní lidé ale neznají nic jiného, proto jsou spokojení. Myslím, že jsou šťastnější než lidé tady," myslí si Dokoupil.
Horolezci, kteří byli v horách tři týdny, trávili většinu času návštěvami u rodin, jejichž život zaznamenávali na kameru. Zimní natáčení bude součástí chystaného dokumentu.
Cíle Štěrbové a Dokoupila sahají ale ještě dál. Chtějí naučit národ Baltiů, zvyklý na jednotvárnou stravu, pěstovat zeleninu, ukázat jim, jak pomocí slunečních kolektorů vyrobit elektřinu a teplou vodu, a rádi by pozvedli i úroveň vzdělávání. Zadarmo však Baltiové nic nedostanou. "Koupíme možná nábytek a pak už jen přivezeme cement, aby si školu mohli opravit sami," míní Dokoupil.
česká nemocnice-ošetřovna v aranduDina Štěrbová a Vítězslav Dokoupil se k nemocnici dostali náhodou před pěti lety, kdy oblast severního Pákistánu postihlo ničivé zemětřesení. Olomoučtí horolezci měli nemocnici do hor jen dopravit a postavit, nakonec ji i provozují. Pro tyto účely založili občanské sdružení Czech hospital, jehož jedinými členy jsou oni dva. Cesty do Karakorumu si hradí z vlastních úspor. Z rodinných účtů i peněz od dárců se jim v Arandu podařilo mimo jiné zajistit dispenzáře, který vydává léky, nebo zdravotní sestru, která do oblasti dochází. Od loňského léta mají Baltiové také džíp, který funguje jako první horská záchranka v dolině Braldu a Arandu. |
