Autorka článku

Autorka článku | foto: Jana Samcovápro iDNES.cz

Stačilo pár týdnů a sehnala jsem práci v Abú Zabí, píše Jana

  • 278
Do Emirátů jsem se dostala velmi jednoduše, což dodnes pořádně nechápu. Spousta lidí tvrdí, jak složité je v této zemi získat práci, ale pro mě to byla otázka pouhých několika týdnů, píše Jana Samcová.

Prostě jsem odpověděla na inzerát na zahraničním pracovním portálu, po pár dnech následovalo interview po telefonu a za dalších několik dnů mi oznamovali, že jsem přijata. Rychlý proces. Pracovní vízum trvalo vyřídit jen čtyři týdny a už jsem seděla v letadle směr Abú Zabí.

Animátorkou v pětihvězdičkovém hotelu

Už třetím měsícem pracuji v dětském klubu luxusního pětihvězdičkového hotelu. Pracovní zkušenost s dětmi mám jako animátorka v Egyptě a na Kypru. Takže kvalifikace na tuto práci v Abú Zabí byla více než dostatečná. Kromě angličtiny se domluvím i rusky, což bylo další velké plus a v přijímacím procesu hrálo významnou roli. Zaměstnavatel mi poskytuje dopravu, ubytování, stravu i zdravotní pojištění, takže před odletem do Abú Zabí toho v podstatě nebylo moc co zařizovat.

Od první chvíle, kdy mě zástupce hotelu vyzvedl na letišti, jsem se setkala s velmi profesionálním a dobře organizovaným systémem péče o zaměstnance. A to se týká nejen ubytování, stravy, školení i samotné pracovní náplně, ale i propracovaného systému různých aktivit, které jsou jedním ze zaměstnaneckých benefitů. Několikrát do měsíce hotel organizuje například bowling, paintball, wakeboarding, kino, exkurzi do Dubaje, ZOO a spoustu dalších akcí. Kromě toho hotel pravidelně poskytuje bezplatné zdravotní prohlídky přímo v budově, takže si můžete nechat zdarma a v pracovní době zkontrolovat zrak, krevní tlak nebo srdeční rytmus.

Abú Zabí je hodně kosmopolitní město. Jen v našem hotelu pracuje zhruba šedesát národností ze všech koutů světa. Bezpečně vedou Filipíny, Indie a Srí Lanka. Vyhovuje mi i to, že na rozdíl od Dubaje tu není tolik Rusů. Já jako Češka jsem v hotelu jediná.

Hotel, kde pracuji

Když se procházíte po ulicích, tak máte pocit, že jste se ocitli uprostřed Filipín, protože taková kumulace asijských tváří opravdu překračuje normu. Araby tu kromě nákupních center, kde jich jsou doslova mraky, sotva potkáte. Přijde mi to škoda, protože jsem si vybrala Emiráty právě proto, že je to arabská země. Namísto toho se imaginárně nacházím někde mezi Thajskem a Filipínami. Ale jsou to srdeční lidé a za ty skoro tři měsíce, co tu pobývám, jsem mezi nimi našla dobré přátele.

Práce na směny

Pracuji na směny, takže se můj denní program odvíjí podle toho. Ranní směna začíná budíkem v pět hodin, kdy už je slunce hodně vysoko a je krásný den. V šest hodin odjíždí autobus do hotelu a cesta trvá asi 40 minut, pracovat začínám od sedmi. S kolegy připravujeme dětský klub k otevření a pak už na recepci vítáme příchozí děti a chystáme pro ně zábavně-vzdělávací program. To zahrnuje kolektivní hry, tancování, výrobky z papíru, modelování, kreslení, ale i plavání v bazénu a ranní rozcvičku. Náš kids club je opravdu velký, jen nás „tet na hlídání“ tu pracuje jedenáct. Tudíž hlavně o víkendech, kdy hotel bývá zavalen zejména místními arabskými občany, nebývá výjimkou, když za den zaregistrujeme i kolem 150 dětí. Je to práce náročná, hlučná, kolikrát fyzicky vyčerpávající, jak neustále běháte za caparty, ale vděčná a zábavná.

Emiráty mají na naše poměry dost přísné zákony, takže v podstatě na cokoli musíte mít licenci. Proto i u nás v hotelu musí každý, kdo pracuje s dětmi, projít kurzem první pomoci, což je samozřejmě plus i do běžného života. Paradoxem je, že pokud jste kvalifikovaný záchranář a osoba, které jste se rozhodli první pomoc poskytnout, zemře, tak půjdete do vězení. V lepším případě „pouze“ k soudu. Pokud první pomoc neposkytnete, jste z obliga. U nás těžko aplikovatelné, že?

Vilová vesnička

Bazén a posilovna ve vilové vesničce

Vilová vesnička

Ubytování mi poskytuje zaměstnavatel. Všichni zaměstnanci hotelu bydlí ve vilové vesničce, což je samostatný uzavřený komplex s vlastní ochrankou, supermarketem, bazénem a posilovnou. Každá vila je plně vybavená a klimatizovaná, v podstatě není potřeba se vůbec o nic starat.

Po pracovní době (ranní směna končí ve čtyři odpoledne) se buď procházím po městě, chodím po obchodech (často bývá takové vedro, že promenáda po klimatizovaných obchodních centrech bývá jedinou možnou volbou, jak trávit volný čas), nebo se vracím zpět do vilové vesničky, kde buď zajdu do posilovny, nebo plavu v bazénu. Každé pondělí předcvičuji zumbu pro hotelový personál, takže nudit se opravdu nemám kdy. Město samo navíc nabízí hodně kulturních akcí, výstavy, akce pro děti, volné kinoprojekce a nedávno jsem dokonce navštívila místní knižní veletrh.

Co se týče osobního volna, máme nárok na jeden volný den v týdnu, který lze trávit všelijak. Já jsem osůbka zvědavá, takový průzkumník, takže zavřít se celý den v pokoji u televize mi přijde jako ohromná ztráta času. Volno tedy trávím většinou poznáváním nových míst (zejména výlety do Dubaje), což se s přicházejícím létem stává čím dál méně realizovatelné, nebo povalováním na pláži, případně i adrenalinovými zážitky, jakým je například mé oblíbené potápění.

Snadné místo k životu

Ze všech tří zemí, v nichž jsem dosud žila, mi Emiráty přijdou jako nejsnazší místo k žití. Egypt byl až moc chudý a moc muslimský, Kypr moc středomořský a líný. Možná mi Abu Zabí přijde jako nejschůdnější cesta proto, že to je velkoměsto, na které jsem jako rodilá Pražačka zvyklá od narození. Těžko říct. Každopádně tu jsem spokojená a návštěvu tohoto místa můžu jen doporučit. Ať už pracovně, nebo jen na dovolenou. Přestože to je muslimská země, mešitu lze vidět na každém rohu a ženy tu chodí zahalené od hlavy po paty, není z čeho mít strach. Panují tu přísná bezpečnostní opatření (snímají vám otisky prstů, i když si jdete koupit třeba jen SIM kartu do telefonu) a prakticky nulová kriminalita. Sama za sebe se tu cítím velmi bezpečně, a to i jako mladá evropská holka s nezahalenou hlavou a krátkými rukávy.

Blog autorky

Autorka článku Jana Samcová si o zážitcích z Emirátů vede veřejný blog, který je možné shlédnout na www.jana-full-time-traveller.blogspot.ae.

Město Abú Zabí mám prošlápnuté skrz na skrz, mým nejoblíbenějším místem je několik kilometrů dlouhá promenáda Corniche, kde trávím spoustu večerů pozorováním západu slunce, a také veřejná pláž na ostrově Saadiyat. Skoro až alabastrově bílý jemný písek a tyrkysové moře jednoduše berou dech.

V Abú Zabí je velmi populární i Yas Island, kde se nachází proslulý okruh Formule 1 a zábavní park Ferrari World s nejrychlejší horskou dráhou světa. Samozřejmě toho plánuji z Emirátů vidět co nejvíc. Zatím tu nejsem tak dlouho, abych toho stihla projet více, hodně omezující je i pouhý jeden volný den týdně. Ale každopádně si nenechám ujít Al Ain, ani Emiráty Shajrah, Ajman a Ras Al Khaimah.

Příležitostí setkat se s místními obyvateli tolik není. Bezpečně je poznáte podle oblečení: ženy jsou oděné do černé abáji a muži do bílé kandury s bílou gutrou na hlavě. To je zažitý „kroj“ Perského zálivu. Na Emiráťanech mě fascinuje, že mezi sebou mluví takřka výhradně anglicky, což je výsledek mezinárodních základních a středních škol, kterých je tu jako máku.

Fontána v Dubaji

Ferrari World 2

Perfektní veřejná doprava a výlety do Dubaje

Jsem hodně unesená z veřejné dopravy, protože ta funguje opravdu na jedničku. Čtyřiadvacetihodinový servis je standardem, přičemž nejdelší interval je dvacet minut. Město je protkané hustou autobusovou sítí, jedno jízdné vyjde na přibližně 13 korun. Autobusy jsou klimatizované, bývají rozdělené na mužskou a ženskou část a v každém voze je obrazovka, kde lze sledovat rozpis příštích stanic.

Dovolená u moře

Zažijte dovolenou přesně podle svých představ! Vybírejte na Raketa.cz a navštivte Itálii, oblíbené Chorvatsko nebo třeba slunné Španělsko.

Výborně funguje i meziměstská doprava. Z hlavního autobusového nádraží vyjíždí spoj do Dubaje každou půlhodinu a dobré spojení bývá i do ostatních měst jako Al Ain, Sharjah apod. Meziměstské autobusy jsou navíc vybaveny wi-fi připojením. Jednosměrná jízdenka například z Abú Zabí do Dubaje vyjde na méně než 200 korun.

Dubaj sama o sobě je velkým lákadlem a výlety do ní jsou mou oblíbenou kratochvílí. Rozhodně jsem nemohla vynechat nejvyšší budovu světa Burdž Chalífa, největší obchodní dům světa Dubai Mall a nejluxusnější hotel světa Burdž Al Arab (ten pouze z exteriéru). Ráda se sem vracím, protože pokaždé mě Dubaj překvapí něčím novým. Rozhodně si nikdy nenechám ujít představení dubajské fontány pod Burdž Chalífou. Impozantní, dojemné, zážitek na celý život.

Výhled z Burdž Chalífy

Velikonoce v dětském klubu

Kam na nákupy

V Abú Zabí jsou nekonečné možnosti, co se nákupů týče. Shopping Mall najdete doslova na každém větším rohu a o zákazníky nebývá nouze. Po vstupu do obchodního centra člověka jako první napadne, že tam pracuje až příliš mnoho zaměstnanců. Tolik asistentů prodeje, kteří na vás už zdáli pokřikují „Hi ma´am“, bývá skoro až otravné.

Nicméně ráda bych se zmínila se o cenách zboží. Obecně je u nás rozšířená představa, že je tu vše předražené, což bych ráda vyvrátila, ale myslím, že se mi to nepodaří. Ceny, zejména potravin, jsou tu podobné jako v ČR, ale převážně o trochu dražší. Hodně drahé jsou například sýry. Nebývá výjimkou, když najdete 100 gramů eidamu za zhruba sto korun.

V Abú Zabí je těžké přehlédnout všudypřítomné „večerky“ Baqala, kde se dají sehnat základní potraviny, ceny jsou srovnatelné s českými. Pokud chcete ušetřit pár drobných, pak je nejlepší vyrazit do supermarketů Carrefour. Ve městě bývá také dost specializovaných obchodů, například ruské potraviny, filipínské, italské. Dražší je elektronika i oblečení, zejména to značkové. Samozřejmě se tu dá sehnat spousta padělků, asi jako všude ve světě, které stojí pár šupů. Bez problémů nakoupíte trička za sedmdesát korun, ale kvalita pochopitelně pokulhává. To už je pak stejné, jako kdybyste vyrazili za nákupy do vietnamské tržnice.

Toužíte-li vyrazit za kulturou, pak je nejsnazší a nejoblíbenější cestou kino. Vstupenka je stejně drahá jako v ČR a mezi filmy lze zhlédnout klasické americké trháky, ale například i bollywoodské filmy (díky početné indické komunitě).