Vrak Thistlegorm v Rudém moři

Vrak Thistlegorm v Rudém moři | foto: Radko Pospíšil

Češi se chystají na dno Rudého moře

  • 8
Čeští potápěči vyrazili na jih sinajského poloostrova s cílem dostat se k vraku Thistlegorm. Mají za sebou první nácvik ve vesnici Al Dahab na východním pobřeží. Ponor jim znepříjemnila špatná viditelnost. "Nad deštěm v Africe se nedá jen tak mávnout rukou. Nahnal totiž přes pláže do moře písek a prach. Viditelnost klesla na minumum," píšou potápěči pro iDNES.

Čtyřhodinovým letem se naše osmnáctičlenná skupina českých potápěčů přesunula na jih sinajského poloostrova.

Náš Boeing 737 přistál na začátku noci na letišti v Šarm aš-Šajchu. I když bylo několik účastníků dost zmoženo přípravami, cestou a poté i neodbytnou sebedůležitostí egyptských celních policistů, museli všichni bez výjimky naložit na záda obří balíky s potápěčskou výzbrojí a dojít dvě stovky metrů k zaparkovaným minibusům.

Před letištní halu se z bezpečnostních důvodů nedá předjet žádným autem. Naše kroky sledovaly ze stínů strážních budek ospalé hlavně Kalašnikovů. Sinaj, kde se setkává Egypt s Izraelem a Saúdskou Arábií, je stále trochu ostražitý.

Zatímco leckterý potápěč očekával dobrodružství až pod vodou a hlavně při dobývání naplánovaného vraku Thistlegorm, první skutečné drama se odehrálo ještě v noci: jízda autem tu není jen tak. Jednak se pěkná asfaltka bez varování střídá s prašnými kolejemi v kamenité poušti, nebo náhle ustoupí vysloveně terénnímu průjezdu vyschlého vádí. Před pár dny tu prý po šesti letech zapršelo a cestáři s tím moc nepočítají.

Konečně po půlnoci nás objala potápěčská základna Lighthouse ve vesnici Al Dahab na východním pobřeží Sinaje. Přes záliv Aquaba je možné zahlédnout světla saúdských vesniček. Fouká vítr a teploměr stojí dvě hodiny po půlnoci nad dvacítkou.


První ponory - pod vodou pršelo
První přípravný ponor byl bez výjimky povinný pro všechny. Egyptské předpisy - a zvlášť tady v rezervaci - stanoví, že každý, kdo se chce potápět, musí být pod vodou uznán takzvaným koncesovaným divemasterem. Ten je zaměstnancem potápěčského centra.

Příběh Thislegormu, britské lodi, kterou poslal německý bombardér 6. října 1941 na dno Rudého moře, čtěte ZDE.

Takže hned ráno po deváté - teploměr už touhle dobou ukazuje dvaatřicet - se souká postupně všech osmnáct českých ponorníků do neoprenových kombinéz s kapucami, nakládají na záda kompenzátor vztlaku - žaket, láhev s tlakovým vzduchem a s našroubovaný rozvodem plicní automatiky a snaží se co nejdříve dostat do vody. Alespoň trochu se zchladit. Zchladit! Voda má 27 stupňů Celsiovy škály.

Ukázalo se, že nad deštěm v Africe se nedá jen tak mávnout rukou - údajně jen párminutový slejvák nejen že na předpolí Sahary nadělal louže, ale i dost písku a prachu nahnal v čůrcích přes pláže do moře.

Následek to má tragický: viditelnost pod vodou, která tady na Sinaji má v ideálních podmínkách dosahovat bez potíží až 20 - 25 metrů, klesla na minimum. Na vzdálenost sedmi metrů už máme z druhého potápěče sotva kontury ve žluté mlze.

Při prvním ponoru v novém prostředí se potápěč snaží hlavně doladit všechny detaily výstroje, nastavení dýchací automatiky nebo i napětí pásku od masky. V těchto chvílích spíš do sebe v mizerné viditelnosti vrážíme. První ponor v jedné z nejzajímavějších potápěčských lokalit nás spíš trochu rozladil. Snad přijdou lepší.

Kdo si rozhodne uloupnout kousek podmořské pohádky domů do vitríny, riskuje minimálně hodně tvrdou pokutu. Koluje i pověst o Němci, který si nalovil plný baťůžek. Chytili ho na letišti a pak si pár týdnů pobyl v káhirském vězení. Není to lákavá představa.

Rizika
Je mnoho rizik, která musí svědomitý potápěč eliminovat. Platí pravidlo, že se nesmí vynořovat příliš rychle, dělá se bezpečnostní zastávka v pěti metrech na tři minuty - to aby se stačil uvolňovat dusík rozpuštěný v krvi a nezpůsobil embolii. Tady v rezervaci je velikým rizikem byť jen dotýkat se korálů. Je proto zakázáno brát pod hladinu rukavice a nůž.

Bezpečnostních i životních rizik by se ještě pár našlo. Mezi takové delikátní a zároveň permanentní patří nejstrašnější následek neopatrného stravování na všude v orientu: průjem.

Byla to první z věcí, které nám majitel Lighthouse Divecenter opatrně ale zato důrazně vysvětloval. Říkal: Tady na základně vaří naši lidé, jíme to i my, je to tady bezpečné. Pokud ale budete chtít navštívit nějakou jinou restauraci (přímo na pláži na kilometrovém úseku jich může být nějakých 40), zeptejte se nás, doporučíme nebo naopak varujeme...a pak následovaly reálie místních potápěčských regulí.

Pokračování reportáže z expedice v úterý 5. listopadu