Když vás od lvů dělí jen látka stanu
Lvi byli tak přežraní, že skoro nemohli otevřít oči. Jen se váleli. Víc akce je i v české inscenaci. Telefonní budka by se pohybovala svižněji. Hlídali si svého buvola. Chudinka, už trochu páchnul. Kolem posedávali supové, obcházela hyena a všem koukala z očí krádež.
My jsme se na oběd zastavili pod velkým salámovníkem u jezírka s hrochy. Opodál se pásly impaly, ale my jsme měli kuře a čatní. Nad námi z větví visely salámy a snášely se nachové zvonky květů. Občas zakmital žlutý motýl.
Ale Afrika je drsné místo, kde se každý musí rvát o přežití: na kuře mi sedla moucha, nenechala se odehnat máváním a nedala se ani, když jsem do ní strkal prstem.
Buš byla v žáru tichá a mírumilovná. Už jsem nevěřil, že jsem si ráno ze zoufalství omotal tělo ručníkem, taková mi byla zima. Ale co bych vlastně čekal. Tohle je Okavango, říční delta na severu Botswany. Poslední divočina Afriky. Jsme tady jen my, náš místní vůdce Russell, který má na hlavě jizvy od rvačky s leopardem, a zvířata.
Tohle není mastňácké safari jako v Keni. Všechno si vezeme s sebou. Stany, jídlo na tři dny - a zrno naděje, že vše je jen kanadský žertík a my nakonec najdeme nějaké chatky.
Video |
| Autor videa: JAN DRNEK |
| Na safari v botswanském Okavangu, poslední divočině Afriky |
Jezdíme pískem Kalahari, háje před námi vypadají jako přerostlé očesané borůvčí. Udělali to sloni, chuligáni buše. Jinde jsou stromy žluté jako u nás v říjnu. "To je úplně jako Dubina u nás," podiví se muž z Čelákovic.
Ale tady jsou navíc například kudu. Obrovské antilopy. Vypadají jako jeskynní kresby. Přijdou až k nám. Cvak, cvak.
Je nás dvanáct, tři otevřená auta. Z toho půlka šílenců, kteří fotí, co se pohne.
Třeba žirafy, které se při pití musí rozkročit tak, že byste jim mezi nohama projeli na kole. Cvak, cvak. Cvak, cvak.
Video |
| Autor videa: JAN DRNEK |
| Okavango - kempování uprostřed divočiny |
Vyplašíme velké křepelky. Skáčou šipky do suché trávy jako plavci pod jez. Cvak a cvak.
Impaly jsou krásné, ale už je moc nefotíme. Jsou jich tady celá stáda. "Lví McDonald’s. Fastfood buše," říká pohrdlivě Russell.
Sloni! Cvak, cvak, cvak! Malí, velcí. Někteří drzí. Z pár metrů na nás troubí a mávají ušima. Vypadněte! říkají. Cvak, cvak, cvak.
Russell s jedním autem vyrazí proti slonovi, který stojí v cestě. Je to kdo s koho. Vytočí motor. Slon řve, stroj řve. Deset metrů, osm, pět. Slon se uráčí zmizet. "To je v klidu," říká Russell zkoprnělé osádce. "Kdybych zastavil a začal couvat, bylo by to horší. Šel by po nás. Takhle vždycky uhnou."
A pak jsou tady všichni ti lvi. Taky leopardi. Hyeny. A medojed kapský, zvlášť nebezpečný: jde rovnou po rozkroku.
Tak tady máme bydlet.
Nejdřív sbíráme suché dříví. Kdyby lvi nebyli hloupí a přežraní, mohlo jich v tom lese na nás číhat několik set.
Pozdě odpoledne přijedeme k jezírku. V něm šestnáct párů očí. Hroši. Největší zabijáci Afriky. Sledují nás. "Tady postavíme tábor," říká Russell. Ježiši, kde jsou ploty?!
Opravdu, poslední divočina Afriky. Třicet metrů od nás hroši. Na druhém konci jezírka pijí sloni. Taky velké stádo impal. Hyena řve a je to sakra blízko.
Když se jdeme podívat na hrochy, máme si dávat pozor, aby po nás z trávy nevyjel krokodýl.
U táboráku večer Russell vypráví, že nemáme věřit ničemu. Třeba že se zvířata bojí ohně. Jednou ráno vstal a objevil lva, jak se hřeje u dohasínajícího táboráku.
A co nás zachrání, když se přijde ohřát a najíst teď? "Zapněte si stany," říká Russell, "a všechno bude OK."
Tím zahajuje školení. Mluví hlubokým hlasem jako John Wayne k obklíčeným osadníkům.
Dozvídáme se podivnou věc: zvířata neútočí na stany. Jsou pro ně jako zeď. A taky nám řekne, že my cizinci neumíme zacházet s baterkou. Tím začíná lekce na téma, jak chodit v noci na záchod.
"Vy Evropané si myslíte, že baterka je na to, abyste si s ní svítili pod nohy," říká Russell. "Nesmysl. Když v noci vylézáte ze stanu, nejdřív jen pootevřete a osviťte okolí. Když se ve světle něco zableskne, jsou to oči. Zalezte a zavřete zip. Když ne, osviťte si znovu pořádně okolí. Třeba půl minuty."
Pak dodá jakoby nic, abychom si dali pozor, že v noci kempem asi budou chodit hroši na pastvu.
Noc je opravdu chladná. Skoro všichni musíme jít za keřík. Ráno si ještě za tmy u ohně vyprávíme, jak jsme se báli a jak jsme se přece jen nakonec neohroženě vyčurali.
Noci jsou ale krásné. Hroši řvou jako o život. Bublají. Chrochtají. Chrchlají jako Marlboro Man po šichtě. Lvi řvou a hvězdy visí tak nízko, že byste je mohli trhat jako třešně.
Ještě předtím se pařáty uschlých stromů promítají proti rudému zapadajícímu slunci. Náhle se v kotouči objeví lenivě kráčející sloni. Cvak, cvak. Nestoudný kýč. Jenže tohle je pravda.
Poslední den lovíme leoparda. Spatříme albínka impaly. Jinde se na loučce prohání desítky impalích jelínků a bojují o právo vyzvat vůdce stáda. Jsou mladí, bujní a šťastní. Ten pohled je jako sen. Cvak, cvak, cvak.
Zjistíme, že zebry, kudu a žirafy drží při sobě. Zebra má dobrý čich, kudu sluch a žirafa rozhled.
Vidíme pelikána, jak v louži našel rybu tak velkou, že ji nemůže spolknout. Cvak a cvak.
Stopujeme geparda v písku a dozvídáme se, že bílá hovínka nechaly hyeny. Jsou plná vápníku ze sežraných kostí.
Ale už začínáme být rozmazlení. Abychom se obtěžovali zvedat foťák, museli by sloni hrát aspoň na harmoniku. Anebo to bylo proto, že jsme se najednou stali součástí toho všeho hemžení kolem.
Afrika nás sežrala, ale trochu jinak.
Může se hodit
Okavango je poslední africká divočina, ale dostat se tam je kupodivu snadné i pro Čechy. Se skupinou přátel jsme obsadili obytný vůz české cestovky Pangeo, která má po exotické Africe několik tras. My jsme projeli Zambii, Zimbabwe, Botswanu a Namibii (naši trasu lze najít na www.pangeo.cz). Ve voze, který měl i kuchyňku, jsme pohodlně spali. V Okavangu jsme si najali na tři dny tři otevřená auta s průvodci. Mimochodem, všude po trase byly perfektní kempy, silnice i služby. Vše fungovalo, byla to úplně jiná Afrika, než byste očekávali. Obdobnou cestu lze pořídit od 50 000 korun. Jde ovšem o Afriku, proto jsme si museli pořídit mimo jiné základní očkování, samozřejmostí bylo i pojídání antimalarik. |
