Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Češi si splnili sen. Odjeli na Zéland, vydělávají na farmě a cestují

aktualizováno 
Bývalý bankovní úředník Tomáš a Katka, vystudovaná novinářka a psycholožka, strávili 15 měsíců na Novém Zélandu. Stihli si vyzkoušet nejen tři různá povolání, ale také život mezi místními a jako baťůžkáři tuto nádhernou zemi procestovat.

Naše vánoční fotka od Tekapa | foto: Tomáš Žalčíkpro iDNES.cz

Po několika letech práce v kanceláři jsme se rozhodli udělat v životě zásadní změnu a vyrazit do světa. Dostali jsme do situace, kdy nás v Česku nic nedrželo, proto jsme se domluvili, že si splníme dlouhodobý sen a zkusíme žít delší dobu v jiné zemi. První volbou se stal Nový Zéland, naše první velká cesta mimo Evropu. Lákala nás tam nedotčená příroda, krajina Pána prstenů, vysoké výdělky, příjemní lidé, zajímavá kultura i celkový nádech exotiky. Hlavní výhodou bylo to, že se na Zéland dá z naší republiky poměrně jednoduše vyjet díky vízům Working Holiday.

Fotogalerie

Česká republika má s Novým Zélandem podepsanou smlouvu na Working Holiday Visa (dále WHS), která občanům ČR ve věku od 18 do 35 umožňuje strávit 12 měsíců (s prodloužením až 15) na Novém Zélandu, kde mohou neomezeně pracovat, cestovat a případně i šest měsíců studovat. Tato víza může každý rok získat 1 200 Čechů a žádosti se podávají on-line na webových stránkách imigračního úřadu Nového Zélandu. My jsme žádali v březnu 2013, kdy byla víza dostupná ještě déle než měsíc, ale letos už ale byla kvóta vyčerpána během hodiny, takže teď jsou z toho v podstatě klikací závody.

Za víza se platí 165 novozélandských dolarů (1NZD = 17,5 Kč). Dále jsme si museli pořídit letenky, zpáteční nás vyšla okolo 27 tisíc korun, cestovní pojištění na celý rok (asi 5 - 6 tisíc korun) a s sebou jsme museli mít výpis z účtu, který dokládá, že na něm máme hotovost minimálně 4 200 NZD, tedy zhruba 73 tisíc korun. Vše jsme si zvládli snadno zařídit sami a služby nějaké agentury nám přijdou u tohoto typu víz naprosto zbytečné.

Bez práce nejsou koláče ani na Zélandu

Hlavním cílem naší cesty bylo Nový Zéland pořádně poznat a procestovat, odpočinout si od všedního života a zažít nějaké dobrodružství. Protože ale rčení „bez práce nejsou koláče“ platí i na druhé straně planety a na Zélandu je opravdu hodně draho, museli jsme si na naše cestování nějakým způsobem vydělávat.

Nejvýhodnější jsou sezonní práce v zemědělství. Jejich obrovskou výhodou je totiž možnost úkolové mzdy, tedy čím víc děláte, tím víc vyděláváte. Můžete se tak celkem snadno po pár dnech či týdnech zaučení dostat vysoko nad minimální mzdu (14,25 NZD na hodinu), kterou byste dostali na příjemnějších pozicích, např. v kavárně, v hotelu, atd. Je to ideální možnost, jak jednorázově vydělat balík peněz a k tomu strávit každou sezonu na jiném místě.

Výhled z okna ubytování na naše sběračské bagy

Výhled z okna ubytování na naše sběračské bagy

Třešně - odrůda Lapins(tmavé chrupky)

Třešně - odrůda Lapins(tmavé chrupky)

Sezonní práce jsou navíc na Novém Zélandu v kurzu. Je tam velký nedostatek levné pracovní síly, takže práce se dá sehnat kdekoliv a můžete si vybrat z více sadů a druhů ovoce. Celý rok si tak můžete naplánovat práci v zemědělství: sběr třešní, jablek a vína, na zimu pak údržbové práce na vinici (prostřihávání, přivazování větviček a klestění), na jaře pak protrhávání jablek a meruněk a zakončit to zase nějakým sběrem (nejlépe třešní).

Výhodou je, že Češi tady mají dobré renomé a pověst tvrdých dříčů a pracantů. Řada sadů zaměstnává jenom české baťůžkáře a někdy stačí jen zmínit, že jste Čech a berou vás okamžitě. My jsme tak vždy dva až tři měsíce pracovali a za vydělané peníze potom měsíc cestovali, takže se nám povedla úžasná věc: strávit celé čtyři měsíce cestováním po této krásné zemi. Kromě toho, že jsme díky tomuto typu práce viděli a zažili neuvěřitelné věci. Nebylo vůbec špatné mít za rok čtyři měsíce dovolené.

Naše sběřačská sestava v plné síle

Naše sběřačská sestava v plné síle

V nejslavnějším sadu Jižního ostrova i ukradený štrúdl

Naši kariéru v zemědělství jsme zahájili na jednom z nejkrásnějších sadů na Jižním ostrově, Jacksons orchards v Cromwellu. Tento sad je jedním z nejproslulejších v oblasti Otago. Každý rok má několik prvenství, jako první na ostrově má třešně a s majitelem dělá rozhovor místní televize. Rodina Kevina Jacksona se věnuje ovocnářství již po třetí generaci, pěstuje šest druhů třešní, dokonce jednu raritní bílou odrůdu. Většina plodů přitom míří na japonský trh, kde je zejména o bílé třešně obrovský zájem a v centru Tokia se potom jedna prodává za dolar. Jackson pěstuje také pět druhů meruněk, švestky, nektarinky, broskve a ořechy, vyrábí si vlastní med a sušené meruňky vyváží do celého světa.

Tip na zájezd

Poznejte Nový Zéland na vlastní kůži. Vyberte si z nabídky zájezdů na dovolena.iDNES.cz.

Majitelé bydlí přímo v areálu sadu v krásné vile a jezdí po sadu v golfových vozítkách. V sezoně zaměstnávají 40 - 50 pracovníků, velká část je právě z Česka, ale byla tu i super parta Němců, Švédky, Estonci, Číňané, Belgičani a spousta Francouzů.

Bydleli jsme přímo na sadu uprostřed meruňkové sekce v pohodlných bungalovech s vlastní koupelnou, WC, televizí a ledničkou za 210 dolarů týdně. Kuchyň a myčku jsme měli společnou s ostatními, byla klasicky plná špinavého nádobí bez zjevného pachatele a dost často se nám tu také ztrácelo jídlo. Jednou dokonce zmizel jablečný štrúdl přímo z pečící trouby ještě dřív, než ho pekařka stihla vytáhnout a ochutnat. Bungalovy byly brzy zaplněné, a tak se část sadu postupně proměnila na stanové městečko plné nadšených sběračů, kteří se nemohli dočkat, až úroda dozraje a začne se sbírat.

Naše ubytování u Jacksons orchards

Naše ubytování u Jacksons orchards

Kolik se dá vydělat

Jak takové sbírání třešní probíhá? Každý picker (sběrač) na začátku vyfasuje speciální popruh s kovovým rámem, do kterého potom dosazuje plastové kyblíky, jež musí naplnit pěti kilogramy třešní, tedy až po okraj. S rychlostí nasbíraných kyblíčků potom úzce souvisí vyplácení mzdy. Máte dvě možnosti: buď budete sbírat za minimální mzdu 14,25 dolarů na hodinu, nebo můžete mít úkolovou smlouvu. V tom případě dostáváte peníze za každý nasbíraný kyblíček a motivace přestat se bát i na nejvyšších příčkách sedmimetrového žebříku velmi rychle stoupá.

Na začátku jsme dostávali devět dolarů za kyblík, později to majitelé stáhli na sedm. I tak to ale byly královské odměny, protože na většině sadů v okolí platili kolem pěti dolarů. Pokud tedy za den nasbíráte více než 13 - 15 kyblíků, smlouva se vám už vyplatí. Počty naplněných kyblíčků se každý den lišily, byly dny, kdy Katka nasbírala 30 a já přes 40, ale pak nás třeba poslali sbírat stejnou řadu stromů znovu a to už byl problém nasbírat třeba i 10. Z počtu nasbíraných kyblíků za 14 dnů nám potom udělali průměr, takže stačilo pár špatných dnů a z těch nejlepších dnů se staly jen průměrně dobré. Jen pro představu: jeden kilogram třešní se prodává za 23 NZD, tedy zhruba 400 korun.

Autoři

Autoři článku Tomáš Žalčík a Katka Jamborová také sdílejí všechna svá dobrodružství z Nového Zélandu na blogu www.katkacestuje.blogspot.cz.

Občas nás pěkně štval jeden místní profesionální sběrač, který nám tajně vysbíral celý strom, než jsme se k němu dostali. Také byl problém s dozráváním třešním, na které se mnohdy muselo několik dnů podle počasí čekat, a všichni jsme tak byli nějakou dobu bez práce, zatímco ostatní sady v okolí sbíraly v plném proudu.

Katka se sběračským košíkem

Katka se sběračským košíkem

Dřina i zasloužená zábava

Za svou třešňovou kariéru si každý našel svůj sběračský systém a styl. Někdo vybíhal na žebříku pro největší trsy, někdo bral postupně větev po větvi, někdo vysbírával jen vršky nebo spodky stromů a někteří „holili“ komplet celé stromy.

Tato práce s sebou, jako každá jiná, nesla fyzické i psychické následky. Mezi ty nejčastější patřilo vyčerpání, přehřátí ze slunce a „vypálené“ oči (novozélandské sluníčko je díky velmi tenké ozonové vrstvě velmi agresivní a podcenění opalovacího krému se nám nejednou pěkně vymstilo). Dále pak bolavá záda a krk z natahování se a tahání kyblíčků a především syndrom pickerských rukou, tedy ukazováčky a palce totálně rozpraskané, ztvrdlé a s dírami do masa v místech, kde kroutíte stopky. Nebylo to ale nic, co by se nedalo zvládnout a jako první pomoc se osvědčilo omotat prsty náplastí.

Sběračovy ruce po náročném dnu

Sběračovy ruce po náročném dnu

Jezero Tekapo

Jezero Tekapo

Volné dny jsme trávili výlety po okolí. Městečko Cromwell leží přímo uprostřed bývalé zlatokopecké oblasti, a tak jsme podnikli několik dobrodružných výprav po stopách dávných hledačů zlata. Nedaleko se také nachází metropole adrenalinových sportů Queenstown, kde si můžete skočit padákem, zkusit bungee jumping (který byl mimochodem poprvé na světě skákán právě tady), sjet divokou vodu po zlatonosné řece Shotover na raftu nebo tryskové lodi, zařádit si na sjezdových kolech nebo zavítat do vyhlášené restaurace Fergburger, kde údajně servírují nejlepší hamburgery na Novém Zélandu (pod to se podepisujeme).

Pohoří Remarcables - metropole Queenstown, pohled z lanovkové gondoly

Pohoří Remarcables - metropole Queenstown, pohled z lanovkové gondoly

Nejlepší hamburger ve městě - Fergburger, Queenstown

Nejlepší hamburger ve městě - Fergburger, Queenstown

Naše třešňové léto, které na Novém Zélandu trvá od prosince do února, se brzy nachýlilo ke konci a nám se povedlo si během něj vydělat na parádní měsíční cestování po Jižním ostrově i backpackerské auto. To se stalo doslova naší šnečí ulitou, tedy dopravním prostředkem i domovem na cestách. O tom, jaké to je bydlet měsíc v autě a dostávat se na místa, která znáte z Pána prstenů, se dozvíte zase příště.

Autoři:


Témata: Nový Zéland




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.