Hosté české restaurace Pivobar v centru Barcelony

Hosté české restaurace Pivobar v centru Barcelony | foto: Tomáš Syrovátka, MF DNES

Byla to láska na první pohled, říkají Češi žijící v Barceloně

  • 135
Jen kousek od symbolu katalánské metropole, chrámu Sagrada Família, stojí hospoda, která patří Čechům. Scházejí se tam našinci a turista se tam o životě ve městě a památkách dozví to, co nenajde ani v nejtlustším průvodci.

Na Barcelonu, jedno z nejkrásnějších evropských měst a perlu Středozemí dopadají poslední paprsky zapadajícího slunce. Je tři čtvrtě na šest a třídou Carrer de Provenca spěchají desítky turistů, aby ještě za světla spatřily symbol katalánské metropole, chrám Svaté rodiny neboli Sagrada Família. A vychutnaly si úžasný první dojem, který monumentální stavba vyvolá.

Po Carrer de Provenca v tu chvíli kráčí i řada Čechů. Na rozdíl od ostatních však nemíří k vrcholnému dílu geniálního architekta a vizionáře Antonia Gaudího, ale zastavují se jen několik desítek metrů odsud, u nenápadné zašedlé omítky domu číslo 505.

Za prosklenou výlohou vykukují česká a slovenská vlajka a povědomý nápis: Pivobar. Zatímco všude okolo zní katalánština, tady je slyšet jen čeština.

"Jarko, kde bloudíš? Už čekáme," volá do telefonu jedna dívka.

"Jsem tam za pět minut," odpovídá jí, jak se obratem všichni čekající dozvídají, Jarmila Slowiková, jedna ze dvou majitelek baru. Do otvíračky zbývá ještě čtvrthodina, před barem je už ale dávno plno. Tak nějak česky plno.

Podle statistik pracuje v Barceloně 646 Čechů. Nejčastěji jsou zaměstnáni v cestovním ruchu či pohostinství. Podniká tu ale například i 26 zemědělců, šest hoteliérů a dva námořníci. Byt či dům tu vlastní 1 375 Čechů. A tak tu přibývají i české restaurace, kde se mohou stovky krajanů setkávat. A popovídat si v mateřštině. Kromě Pivobaru na Carrer de Provenca se Češi scházejí i v baru El Rincón de Praga, který se nachází na třídě Camp nedaleko jiného Gaudího světoznámého díla, parku Güell.

Přestože vás tyto bary nedostanou architektonickou dokonalostí jako Gaudího výtvor imaginace Sagrada Família, nenajdete tu futuristické zdobení interiéru jako v další Gaudího stavbě Casa Milá ani tu neplavou žraloci jako v mořském akváriu, neměli byste při návštěvě Barcelony tato místa minout. A nejen proto, že si tu dáte dobrou českou plzeň, budvar, staropramen nebo kozla, a když máte štěstí, pochutnáte si třeba na svíčkové či kachně s houskovým knedlíkem a červeným zelím. Především tu potkáte rozmanitou českou komunitu, která se tu každý den schází. Člověk by skoro řekl, že už pochytili hodně španělského: jsou velmi otevření a bezprostřední.

Tyhle hospody jsou taková malá česká centra v Barceloně. U jednoho stolu tu sedí zahradník, masér, boxer, malíř, výrobce šperků, univerzitní student či učitelka češtiny.

Česká hospoda Pivobar je přímo v centru města na Carrer de Provença 505, a to znamená, že je jen kousíček od chrámu Sagrada Família. Můžete si tu dát plzeň, utopence i řízek.

Proč jsou tady

Před lety si přišli do katalánské metropole splnit sen. Milovníci umění chtěli nasát atmosféru, která inspirovala Antonia Gaudího k jeho charizmatickým stavbám, Joana Miróa k nevšedním aktům či Pabla Picassa ke kubistickým obrazům. Jiní toužili po klidnějším životě v prosluněném srdci Středozemí, další chtěli zbohatnout nebo se jen naučit španělsky. Každému se však Barcelona vryla hluboko do srdce.

Svolávají se prostřednictvím sociálních sítí jako je Facebook, připravují pro sebe české speciality a upozorňují se třeba na promítání českých filmů v katalánské metropoli.

"Nechte se pozvat na bezplatnou ochutnávku bílých suchých vín z Moravy," píše například Tomáš Marek z baru El Rincón de Praga. "Přijďte na vepřo knedlo zelo. Zítra ve 20:00," láká hosty Barbara Buczacka z Pivobaru.

Teď jsme před vchodem. A krátce před šestou večer Jarmila Slowiková otvírá. Uvnitř je jen pár stolů, a tak naše partička rychle obsazuje ten nejblíže ke vchodu. Ti, na něž nezbudou židle, si stoupají k baru.

Majitelky české restaurace Pivobar v centru Barcelony
Hosté české restaurace Pivobar v centru Barcelony

Hosté české restaurace Pivobar v centru Barcelony

Záhy si k nám přisedají další dva Češi. Čtyřicetiletý Zdeněk Jon a jeho přítelkyně Radka Hradecká. Už tady žijí deset let. "Radka se chtěla naučit španělsky a já vydělat nějaké peníze. Radce se přání splnilo, mně zatím ne," směje se Zdeněk, který se v Barceloně živí hodně neobvykle – jako hodinový manžel.

"Katalánci nejsou příliš šikovní na domácí práce, a tak jsem na telefonu já. Když zavolají, pomohu jim s tím, co potřebují. Přivrtám poličku, vyčistím krb či se postarám o zahradu," říká Zdeněk. Jako hodinový manžel začíná, a tak zatím příliš zakázek nemá. Ale drží se. "Dříve jsem pracoval jako zahradník, dokonce jsem zahrady projektoval. Sázel jsem i palmy. Jakmile ale přišla do Katalánska finanční krize, neměla naše firma práci a skončila."

Vypijeme dva půllitry čepované plzně (jeden za tři eura, což je v Barceloně výborná cena) a ze Zdeňka vypadne, že ho do Katalánska vlastně přilákalo umění.

Ve volném čase maluje obrazy a tvoří sochy. Obdivuje místní umělce. Jeho vášeň sdílí i přítelkyně, jež tu vyrábí šperky – náušnice, náramky, sponky, náhrdelníky a brože. "Háčkuju měkké a lehké náušnice. Baví mě vymýšlet stále nové tvary a barevné kombinace. Pracuji také s kovem, korálky, chystám nové vzory náramků a sponek do vlasů," říká.

Život u Středozemního moře jim vyhovuje, chtějí si užívat každého dne a ne se honit za penězi. I když představy mnoha Čechů, jak snadno se na západ a jih od našich hranic žije, jsou podle ní nesmyslné. "Jakmile přišla krize, strašně ubylo práce. Lidé se tu musí ohánět. Mají to těžké."

K našemu stolu přisedá třiatřicetiletá Ivana z Ústí nad Labem. V Barceloně žije už dvanáct let, dlouho pracovala v pojišťovnictví. I ona před časem přišla o práci. "Přiletěla jsem kdysi za kamarádkou a už jsem tady zůstala. Teď se živím tím, že učím češtinu," vypráví Ivana. K čemu je Kataláncům čeština?

Ivana to snadno vysvětlí: "Učím třeba děti, které mají jednoho z rodičů Čecha. A ten je naučí mluvit, ale nemá čas na gramatiku. Tak zavolá mně."

Hosté české restaurace Pivobar v centru Barcelony

Do baru přichází pětatřicetiletý Tomáš. V Česku se živil jako boxer, pohyboval se v nejrůznější společnosti. Postupně ale přicházel na to, že chce od života víc. Jednoho dne si koupil letenky a odcestoval do Barcelony, kde si udělal masérský kurz. Od té doby pracuje jako masér v saloně na třídě Alegre de Dalt. "Klienti u nás podstupují nejrůznější procedury. Vyhlášení jsme na hirudoterapii, což je léčba, při které se přikládají pijavice lékařské na specifická místa na těle," popisuje svou práci Tomáš a nabízí: "Přijďte a poznejte to na vlastní kůži."

Zdá se ale, že po pijavicích nikdo od našeho stolu zrovna netouží.

Co jsme se dozvěděli

Opravdu není špatné sem zajít, protože tady se dozvíte o Barceloně mnohem víc než z nejtlustšího průvodce. Zdeněk se zanícením popisuje historii rozlehlého parku s architektonickými prvky Güell, který se rozkládá na svahu hory Turó del Carmel. Park navrhl Gaudí původně jako zahradní město. Radka zase popisuje, že se se stavbou Sagrady Famílie započalo už v roce 1882 a ještě se neskončilo.
Zeptají se nás, kde bydlíme. Když řekneme, že máme hotel v samém centru, ve čtvrti El Raval, řeknou nám, že tomu místní říkají Ravalstán. To kvůli množství arabských přistěhovalců.

Zdeněk s Radkou nám nabízejí, abychom k nim přišli druhý den na večeři. Společně s Ivanou si pronajali velký čtyřpokojový byt s velkou terasou a výhledem na moře v ulici Doctor Robert v Badaloně, což je v podstatě předměstí Barcelony. Téměř až k domu jezdí metro. Aby jej zaplatili, snaží se pokoje na internetu nabízet Čechům, kteří přijedou na dovolenou do Katalánska. "Radka umí fantasticky vařit. Uděláme vám takové místní speciality, že se vám o nich bude ještě dlouho zdát," slibuje Zdeněk. Přijímáme.

Na terase čtyřpokojového bytu Zdeňka a Radky na předměstí Barcelony – je libo čerstvé citrony?

Hodina už pokročila. Se všemi v Pivobaru se loučíme, je nám líto, že příjemný večer už končí. Cítili jsme se tu jako doma. "To byl důvod, proč jsme si bar pronajali. Jako Češka jsem tu vždy vyhledávala společnost krajanů, pokud možno tam, kde se čepuje dobré pivo. Pronájmem českého baru jsem zabila dvě mouchy jednou ranou," vysvětluje spolumajitelka Jarmila, která pobývá v Barceloně už pět let. Před tím pracovala jako provozní v anglické taverně. Do baru prý občas zajdou i Katalánci. "Naučili se k nám chodit na plzeň a slivovici."