Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tip na výlet jen pro drsné: za sto dolarů do Černobylu

  1:00
Ještě před pár lety se do ukrajinského Černobylu jezdilo dívat jen několik odvážlivců, kteří neměli strach z ozáření. V posledních letech se tam organizují zájezdy a prohlídku je možné absolvovat dokonce ve třech různých jazycích.

Radioaktivní autodrom | foto: Jiří Stejskalpro iDNES.cz

Tip na dovolenou

Aktuální nabídka zájezdů do Ruska na dovolena.iDNES.cz.

Majdan nezaležnosti je jedno z nejoblíbenějších míst Kyjevanů, kde se konají různé mítinky a scházejí se zamilovaní. Právě tady, u Kozáckého hotelu začíná naše cesta do Černobylu. Sledujeme hlouček lidí opodál, nikdo však nemluví, nikdo není oblečen nezvykle.

Jedeme s rusky mluvící skupinou, jelikož anglické se organizují až od vyššího počtu zájemců a ukrajinská jezdí v jiné dny. V minibusu s námi sedí kromě Rusů a Ukrajinců také tři japonští turisté, dva Francouzi a jeden Španěl. Detailní informace o katastrofě se člověk dočte v průvodci nebo na internetu. Ale elementární znalost ruštiny je při takovém výletu nemalou výhodou.

Radiace

Radiace je na Zemi přirozená a člověk se s ní potkává každý den. Je obsažená v potravinách, ve vzduchu, dostává se k nám ze země i z vesmíru. Jednotky ozáření se udávají v sievertech, značka Sv. Roční dávka na člověka se v České republice pohybuje mezi 2,5–3,5 mSv a celosvětový průměr je kolem 2,2 mSv. Např. jeden rentgenový snímek hrudníku vydá za 0,02 mSv, jeden let Praha – New York a zpět kolem 0,5 mSv a jeden CT snímek hrudníku 6,9 mSv. Smrtelné ozáření je okolo 7 000 mSv, ale již při 4 000 mSv vyvolává vážné poškození organismu.

Naše první kroky míří do stanice, kde nás seznámí s bezpečnostními pokyny. Je zakázáno cokoli z oblasti odnášet, nemělo by se zde jíst ani pít a oblečení je po návštěvě potřeba alespoň dvakrát vyprat.

Pak nás průvodce vede do školky, kde poprvé na dozimetru ukáže současnou intenzitu radiace. Na displeji se objeví 0,46 µSv/hod. Při přiblížení dozimetru k betonovému obrubníku se hodnota čtyřnásobně zvýší.

Místnosti jsou značně zchátralé, věci poházené různě po zemi a z uskupení předmětů je jasné, že zde před námi bylo již mnoho lidí. Všichni zde chceme ulovit svoji vlastní fotografii, a tak si z místa odnášíme spíše stroboskopický zážitek.

Celkový pohled z vyškové budovy v pozadí se sarkofágem

Celkový pohled z vyškové budovy v pozadí se sarkofágem

Školka

Školka

Nepříjemný zvuk pípajícího dozimetru připomíná zvýšenou radiaci. Kdyby jej člověk na chvíli ztlumil, oblast by nepůsobila nebezpečným dojmem. Ve skutečnosti se už o nebezpečí ani nedá mluvit. Vědci naměřili, že maximální dávka na jednoho černobylského pracovníka je 50 mSv/rok. Při jedné návštěvě turisty se tedy jedná o zanedbatelné množství ozáření.

Opuštěné město připomíná sci-fi

V oblasti dnes žije vysoká zvěř, divoká prasata a vodní nádrže jsou plné ryb. Ve vzdálenosti deset kilometrů a více (tzv. vnější prostor) žije kolem tisíce lidí, kteří se po katastrofě vrátili do svých domovů. Do vnitřního prostoru, tedy do vzdálenosti menší než deset kilometrů, mají přístup pouze exkurze a osoby pracující pro elektrárnu. Naše další zastávka bude jen 100 metrů od místa exploze.

Fotogalerie

Projíždíme areálem elektrárny a scenérie působí jako záběry ze sci-fi filmu. Rezavé stožáry, popraskané potrubí, nehybně stojící jeřáby a betonové plochy bez života. Blízko reaktoru je však živo. Je zde několik dalších turistů z jiných agentur. Každý chce vidět havarovaný blok elektrárny, který byl uzavřen a zakonzervován do železobetonového sarkofágu. Naměřená hodnota na dozimetru ukazuje 4,22 µSv/hod.

U parkoviště je vztyčený pomník k dvacátému výročí konstrukce sarkofágu a patří těm, kdo zachránili svět před nukleární pohromou. Když se člověk porozhlédne po okolí, uvidí spoustu nových či opravených budov. Slouží současným pracovníkům elektrárny. Pod sarkofágem je také vybudován chladicí systém, který odvádí zbytkové teplo. To vše je ukryto před zraky turistů, a tak celé místo působí víceméně sterilně. Člověk si tu snad ani neuvědomuje velikost katastrofy. Oproti tomu přilehlé městečko Pripjať nahání až husí kůži.

V jakém stavu je sarkofág

Radioaktivní mrak zamořil po katastrofě skoro celou Evropu. Údaje o tom, kolik radiace uniklo se velice různí. Sarkofág byl v roce 1986 postaven narychlo a mělo jít o provizorní řešení. Dnes se nachází v havarijním stavu. EU přispívala na jeho dostavbu a opravy, ale peníze se ztrácely. Proto byl vytvořen Chernobyl Shelter Fund, do kterého přispívají především USA, Kanada a Japonsko. Podle současných odhadů zbývá pod nevyhovujícím sarkofágem 95 procent jaderného paliva. Proto je stavba nového sarkofágu víc než aktuální.

Pripjať, slovo jak z dětské říkanky

Vjezd do města opět střeží vojenská hlídka. Pripjati vévodí Leninův prospekt, který vás zavede až na hlavní náměstí. V době havárie žilo ve městě okolo 50 tisíc obyvatel. Všichni byli evakuováni, a tak na mnoha místech zůstaly osobní věci tak, jak je lidé opustili – nedotčené zboží ve výlohách či plně zařízené byty.

Dnešní pozorovatel však uvidí jen málo těchto předmětů. I přes zákaz vlády se černobylská katastrofa stala prostředkem k obchodu. Mnoho předmětů bylo přemístěno nebo rozbito. A tak současná Pripjať působí nejen opuštěně, ale i zchátrale a poničeně.

Teprve při výkladu průvodce si člověk uvědomí, že ve své době patřila Pripjať k výstavním skříním Sovětského svazu. Náměstí, na kterém byl hotel, kulturní centrum a obchodní dům, dominovala socha Lenina. Město disponovalo kompletní infrastrukturou: nemocnice, úřady, školy, obchody, zábavní zařízení. Pohled na rozpadající se betonová monstra, stromy a keře rostoucí z chodníku a rezivějící hesla volající po lepších zítřcích působí značně depresivně. Je to takový zanedbaný skanzen komunismu.

S úžasem hledím na ruské zábavní kolo v městském parku. Kdysi jistě dělalo radost rodičům s dětmi, dnes tu jen nehybně stojí. A vedle něj autodrom a dětský kolotoč. Dozimetr tu ukazuje hodnotu 16,54 µSv/hod.

Ruské kolo

Ruské kolo

Bazén

Bazén

Fasáda domu v Pripjati

Fasáda domu v Pripjati

Dále nás průvodce zavede ke klasickému 25metrovému bazénu se dvěma skokanskými můstky. Jediné z velikých oken nezůstalo zasklené. Už se tu vystřídalo několik sprejerů, jen vykachlíkovaný vnitřek bazénu stále odolává času, stejně jako nájezdům turistů.

Výnosný byznys

Exkurze do Černobylu jsou velmi výnosným byznysem. Za každého dobrodruha agentura vyinkasuje 100 dolarů. Tyto peníze měly být podle ministerstva pro mimořádné situace použity na rozvoj a rekultivaci oblasti. Po celá léta však mizely neznámo kam. Úřad generální prokuratury vyslovil podezření z nezákonného obohacování a soud vloni v červnu vstup do oblasti zakázal. V současné době je ale soud odročen a do Černobylu míří davy zájemců.

Opodál stojí základní škola. Budova je tak velká, že se v ní člověk lehce ztratí. Některé třídy si zachovaly svoji tehdejší podobu a zůstaly v nich popsané tabule z posledního vyučování, na stěnách visí nástěnky s domácími úkoly a po zemi se válí učebnice. Oproti tomu podlaha v jiných místnostech je pokryta plynovými maskami, školní pomůcky jsou rozlámané a nábytek různě poházený. Jakoby tu někdo za ta dlouhá léta hledal poklady. I silnějším povahám by z této scenérie zatrnulo, kdyby se na pár minut ocitly v budově úplně samy.

Poslední kroky v Pripjati vedou do výškové budovy, odkud je prý výhled na celé město v pozadí s reaktorem.

Na schodech míjíme staré gauče, různé komody a dokonce klavír. Po návštěvě několika bytů zjistíme, že z vybavení nezůstalo skoro nic. Dokonce chybí i radiátory. Od průvodce se dozvídáme, že se s nimi hojně obchodovalo, stejně jako s ostatními věcmi. Oficiálně se prý na tyto praktiky přišlo, když už mnoho předmětů bylo odcizeno. Nic netušící lidé nejen v Kyjevě byli po několika letech překvapeni, že jejich zakoupený radiátor vydává záření.

Vyškrábeme se až na střechu, odkud je město vidět jako na dlani. Stromy už skoro dosahují výšky budov, a tak jsou seshora vidět jen šedé obdélníky na zelené ploše. Vracíme se zpět do minibusu a čeká nás oběd v jídelně.

Černobyl je od Kyjeva vzdálen asi 130 km, nachází se u hranic s Běloruskem.

Černobyl je od Kyjeva vzdálen asi 130 km, nachází se u hranic s Běloruskem.

Právě jídelna je nejvíce paradoxním místem v kontaminované oblasti. Po vstupu do budovy je každý návštěvník povinen projít detekčním zařízením. Pokud by se u někoho rozsvítila červená kontrolka, musel by být dekontaminován. V druhém patře čeká na hladového návštěvníka samoobslužný pult, kde si může vzít polévku, salát, hlavní jídlo a dezert. Na pití pak kávu, vodu nebo čaj.

S nadsázkou by se dalo říci, že absolvovat návštěvu Černobylu je stejně náročné, jako účastnit se organizovaného výletu třeba na český hrad. Zájezd si můžete objednat přímo u ukrajinské agentury nebo u některých českých cestovních kanceláří.

Katastrofa jménem Černobyl

V reaktoru číslo 4 jaderné elektrárny v Černobylu na severu Ukrajiny při hranicích s Ruskem a Běloruskem došlo k explozi 26. dubna 1986. Radioaktivní spad zamořil velkou část Evropy a hlavně tři republiky tehdejšího Sovětského svazu.

Tisíce lidí, kteří se často bez jakýchkoli ochranných pomůcek pokoušely zničený reaktor hasit, umřely buď hned, nebo v následujících letech. Jen na Ukrajině bylo podle oficiálních údajů asi 2,3 milionu lidí zasaženo radioaktivním spadem, jež způsobuje různé druhy rakoviny.
Zdravotní bilance katastrofy je pořád nejasná, obestřená záhadami a utajovaná. Kontroverzní odhady OSN uvádějí asi 4 tisíce potvrzených mrtvých ve třech bývalých republikách SSSR. Greenpeace zase odhaduje, že katastrofa si vyžádala nejméně 100 tisíc mrtvých.

Pokud se člověk drží pokynů průvodce, jde o bezpečný výlet. Mezi nejvíce radioaktivní místo navštěvované v Černobylu patří "rudý les", kde naměřená hodnota může být i víc než 20 µSv/hod = 0,02 mSv/hod. Po čas pobytu se na displeji objevují spíše hodnoty od 0,2–1 µSv/hod. Celková hodnota ozáření za 10hodinový pobyt je okolo 10 µSv, tedy asi jako polovina dávky při rentgenu hrudníku.

Autoři:



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.