Pobytové zájezdy do Černé Hory dnes nabízí stále více cestovních kanceláří a nic proti nim – toužíte-li po opalování na pláži, romantice přímořských městeček a klidu po náročném pracovním zápřahu, je to pro vás to pravé. A zklamaní rozhodně nebudete.
Ale kdo má trochu toulavější náturu, měl by se do této maličké středomořské země vydat autem nebo třeba vlakem s krosnou a touhou poznávat. Spoustu náramných zážitků totiž nabízí nejen malebné pobřeží, ale i úžasné členité vnitrozemí.
Černá Hora je sice rozlohou podobná kupříkladu Středočeskému kraji, ale nevede tudy žádná dálnice. Silnice, ač většinou velmi pěkné asfaltky, překonávají hornatou zemi v půvabných, leč nesčetných zákrutech a pomocí tunelů. Takže počítejte s tím, že bude cesta chvíli trvat.
Ale není kam spěchat. Doslova na každém kroku potkáte něco zajímavého, možnosti ubytování jsou stále rozmanitější a ceny pro našince příjemné. V kempu se ubytujete i pod pět eur na osobu a noc. Mimochodem, domluvíte se tu stejně dobře jako v Chorvatsku, pro přístup do země vám stačí občanský průkaz a platí se zde eurem.
Jestli potřebujte ještě další motivaci, proč se do balkánské země se zvláštním jménem vypravit, zde je sedm pádných argumentů. Posuďte sami.
1 Koupání bez tlačenic
Délka pobřeží Černé Hory není nijak závratná, má jen 294 km, ale kromě vyhledávaných letovisek kolem Budvy, kde jsou také soustředěné nejznámější hotely, nabízí tu pravou romantiku (i sportovní vyžití) na vyhlášené Dlouhé pláži. Tu najdete až u hranic s Albánií. Písečná pláž měří 13 kilometrů a ani v sezoně se tu nebudete mačkat.
Objednávat si dopředu ubytování se jeví jako celkem zbytečná štrapáce, na každém kroku zde najdete někoho, kdo nabízí apartmány za velmi přijatelné a smluvní ceny. Spát se dá také v kempu hned u pláže, je jich tu několik a služby jsou na slušné úrovni, včetně teplé vody, dětských hřišť a příjemných hospůdek s nedrahým točeným pivem.
2 Na skok do Albánie
Když už se budete koupat nedaleko albánských hranic, byla by škoda nepodívat se do země, která je tady, ve střední Evropě, vnímána dost rozporuplně. Cestovatelé na ni ovšem nedají dopustit a musím se přidat. Neviděla jsem nikde jinde tak úžasnou přírodu a tak zajímavé lidi.
Komu se nechce, nebo se přece jen trochu ostýchá, ten se může aspoň zastavit v městečku Ulcinj, kde žije nejpočetnější albánská menšina v zemi (asi 60 %). Jeho městskou pláž sice ke koupání nedoporučuji, je natřískaná jako supermarket během slevové akce, ale zažijete tady skutečný Balkán.
3 Boka Kotorská
Největší přírodní záliv na jihu Jaderského pobřeží je dlouhý 38 km a v nejužším místě měří jen 350 metrů. Za první republiky zde kotvily i československé lodě, dnes tu zahlédnete mimo jiné i skutečně vymazlené jachty. Zátoka je údajně nejdeštivějším místem v Evropě, ale nenechte se odradit od její návštěvy. Byla by to škoda.
Když nic jiného, středověké přístavní městečko Kotor obehnané hradbami nabízí romantickou procházku kamennými uličkami, prohlídku nádherné románské katedrály sv. Tripuna a pro ty sportovněji založené také výšlap na pevnost svatého Jana. Poněkud náročnější, ale stojí za to. Je odtud nádherný výhled na město, přístav a celý záliv.
Přístav Kotor z pevnosti sv. Jana. Perast, půvabné městečko v Kotorském zálivu.
Navštivte také méně známá, avšak o to možná poklidnější městečka jako Risan nebo Perast. Když si dáte na zdejší promenádě sklenku vína, ledovou kávu nebo oběd, jako by se kolem vás zastavil čas.
4 Skadarské jezero
Na jihovýchodě Černé Hory se mezi horskými masivy a nížinami rozprostírá Skadarské jezero, kterým prochází také hranice s Albánií. Je to s téměř čtyřmi sty kilometry čtverečními největší jezero Balkánu, ale na jaře a na podzim se vlivem srážek ještě o více než 100 km² zvětší.
Odpočívat sem jezdí místní i zahraniční turisté. Atrakcí jsou mimo jiné vyjížďky na lodi na jezero. Bude se tu líbit zejména milovníkům rybolovu a přírody obecně. Hnízdí zde stovky ptačích druhů, třeba volavky, pelikáni, ibisové a další opeřenci. A když budete projíždět okolo, stavte se v některé ze zdejších rybích restaurací, kapra si tu vychutnáte i půl roku před Vánocemi.
5 Olivovníky a kamenné vzpomínky
Těm, které nebaví jen ležet na pláži, vřele doporučuji návštěvu opevněného města s rozvalinami Stari Bar nedaleko přímořského Baru. Hradby zde prý vybudovali Benátčané, kteří jej tak chtěli neúspěšně ochránit před tureckými nájezdníky. Neuchránili. Turci na konci 19. století městečko opustili, předtím jej však hodně poničili.
Dnes se ve stínu kamenných ruin a vzrostlých stromů můžete schovat před žhnoucím jadranským sluncem, nebo si u hradeb posedět v zahradní restauraci.
V okolí je mnoho rozlehlých olivových hájů, některé stromy jsou údajně staré i dva tisíce let. Olivový olej je také velkým lákadlem pro turisty, v uličce vedoucí k hradní bráně je obchůdek, kde si ho můžete koupit domů.
6 Duchovní spočinutí
Více než polovina obyvatel Černé Hory je pravoslavného vyznání. A kláštery k zemi zkrátka patří. Kromě vyhlášeného skalního svatostánku Ostrog, ke kterému vás dovede klikatá cestička směřující jakoby do nebe, se země pyšní dalšími sakrálními zajímavostmi.
Určitě navštivte klášter Morača, který leží u silnice z hlavního města Podgorice na sever do Durmitoru. Okouzlí vás zdejší klid a můžete si tu dát vynikající kávu v občerstvení hned vedle vstupní brány.
Na severu země při troše hledání najdete také nenápadný a lesní cestou dostupný klášter Dobrilovina s dřevěnou zvonicí. Zastavte se aspoň na chvíli, spěch se na dovolené nenosí.
7 Pod dohledem horských velikánů
Kdo miluje horské túry a vlídnější klima i v parném létě, měl by zamířit aspoň na několik dnů do Národního parku Durmitor. Za výchozí bod si může zvolit třeba horské městečko Žabljak, v němž (a v jeho okolí) najdete příjemné ubytování všech kategorií.
Z kempů doporučuji Mlynski potok, odkud se můžete pěšky nebo na kole vydat třeba na trek k Ledové jeskyni nebo nenáročnou procházku k nádhernému Černému jezeru, kolem kterého vede naučná stezka. Cestou do (nebo ze) Žabljaku nezapomeňte přibrzdit u zdejší dominanty, mostu přes úchvatný kaňon řeky Tary, jehož stavba byla dokončena v roce 1941.
Most přes řeku Taru. Národní park Durmitor: Po kozích stezkách vzhůru do hor....
Měří 172 metrů na výšku a 365 metrů na délku a skládá se z pěti oblouků (největší z nich má rozpětí 116 m). Jeden z nich byl rok nato za války odstřelen, aby znemožnil průchod nepřátelské armády. Řeka Tara je navíc rájem vodních sportů, můžete si zde domluvit vyjížďky na raftech nebo kanoích.