K vrcholu Krakovy hoľe vede pět značených tras. Výstup i sestup proto můžeme různě kombinovat a přizpůsobit našim časovým možnostem i fyzičce. Následující středně náročná túra se dá absolvovat během celého roku. Samotnou chůzi zvládnete zhruba za pět, šest hodin, k tomu ale připočítejte čas na odpočinek, občerstvení a hlavně na kochání se okolní přírodou a hezkými rozhledy.
Mírným stoupáním z Lúček
Začátek i konec naší túry si zvolíme na Lúčkach, ve střední části Demänovskej Doliny. Zeleně značený chodník nás přivede na lesní cestu, která pokračuje podél chatové osady. Ačkoli je cesta nová, působí neútulně a uprostřed přírody nepatřičně. V jejím okolí je rozrytá půda, rozházené kameny a pařezy.
Po půlhodině mírného stoupání se ocitneme na neupravené pasece u dolinky Krčahovo. Turistický ukazatel na levé straně nás směřuje k partyzánským bunkrům a na červeně značenou původní stezku, která vede doleva přes můstek a pak nahoru do kopce přes vykácený les. Tady ale pozor, toto směrování již neplatí a značení má být brzy opraveno. My pokračujeme dál po lesní cestě a držíme se již nové červené značky.
Sedlo Javorie 1:00 h, směr vlevo neplatí, zde pokračujeme lesní cestou
Cesta na svém konci přechází přes most a stáčí se vlevo do dolinky Podroh. Tady nám začíná skutečné stoupání. Po hodinové chůzi se ocitáme v horském sedle Javorie. Opouštíme červené značení, které odtud klesá do Jánske doliny a odbočujeme vlevo na značení žluté, přicházející z hlavního hřebene. Stezka je opačným směrem uzavřena (od 1.10 do 30.6 směr Tanečnice na hlavní hřeben).
Pasoucí se kamzíci pod hlavním hřebenem
Pod vrcholem. Chodník prochází vysokou klečí
Divokou přírodou, krásné rozhledy
Z Javoria pokračujeme chvíli přes les a do klečí, kde za občasných výhledů směrem na jih prudce stoupáme. Příroda kolem nás má divoký, horský charakter. Serpentinami přijdeme na vysokohorskou louku Kosienky (ze slova kosit). Výška 1670 metrů patří mezi místa s naprosto čistým horským vzduchem. Jsme relativně daleko od průmyslových center, obklopeni zelenými plícemi hor. Můžeme si na chvíli oddechnout a pokochat se hezkým okolím.
Skalní útvary na Pustém 1501 m
Když z těchto míst pohlédneme směrem na jih, vidíme hlavní hřeben Nízkých Tater s hlavním vrcholem, 2043 m vysokým Ďumbierem. Východním směrem se táhnou vápencové skály plošiny Ohniště. V dálce se rýsuje několik řad bočních hřebenů, které končí až u "Jánošíkovy" Králové holy. Název Krakova a Králova hoľa je podobný, souvislost mezi nimi však není žádná. Vzdálenost těchto vrcholů je kolem 40 kilometrů.
Hlavní hřeben Nízkých Tater zakrytý oblaky
Tatry i Velká a Malá Fatra jako na dlani
Naše cesta pokračuje dál. Modrá značka nás dovede vysokou klečí na malé rozcestí. Odbočíme doprava a po několika minutách jsme na očekávaném, nejvyšším místě této rozložité hory. Samotný vrchol Krakovy hoĺe leží ve výšce 1751 m.
Hora je ale velmi netypická, vršek je vlastně taková planina porostlá klečí, takže vrcholy tu můžeme napočítat rovnou tři. Spadají dost prudce na sever do Ilanovské doliny. Nám se zde otvírá široký rozhled na tři světové strany. Zleva doprava jsou to západní části pohoří - Chopok, dolina Jasná a několik bočních hřebenů Nízkých Tater končících v dáli. Celkem poslední dlouhý hřeben na obzoru je Velká Fatra. Vpravo od ní následuje Malá Fatra a Choč. Liptovskou kotlinu uzavírají Západní a Vysoké Tatry.
Krakova hoľa, v pozadí Pusté 1501 m, podvečerní pohled z Ďumbiera
Jeden z východních výbežků Krakove hole nad Jánskou dolinou
Jeden vrch nám ale nápadně stojí v rozhledu. Je to nejsevernější vrcholek Nízkých Tater - Poludnica. Patří mezi zajímavá místa s hezkou jarní květenou a je z ní jedinečný rozhled.
Dole pod námi se klikatí Iľanovská dolina a vlevo nahoře se táhne široký hřbet s mnoha skalními věžemi. Je to náhorní louka Pusté (Pustie). Dobře si ji prohlédneme, těmi místy se budeme brzy vracet do Demänovské Doliny.
Iľanovská dolina, nalevo Pusté 1501 m, vpravo Poludnice 1549 m, (letní foto)
Unikátní jeskyně
Při výletu na Krakovu hoĺu si musíme připomenout i jeskyně, vápencovo-dolomitová hora je jimi totiž doslova protkaná. Právě pod vašima nohama se ukrývá na 250 jeskyní o délce zhruba 65 km. Lahůdkou speleologů jsou zejména propojené unikátní Hipmanovy jeskyně, které jsou hluboké 495 metrů a měří 7553 m. Dvě největší z nich se nazývají Starý hrad a Večná robota.
Ojedinělý jeskynní systém nese jméno po svém objeviteli Petru Hipmanovi, rodákovi z Prahy (* 1940 + 1999). Zdejší oblast mu učarovala a proto se přestěhoval na Slovensko. Se skupinou jeskyňářů pak dlouhá léta mapoval podzemí Krakovy hoĺe. Jen musíme upozornit, že jeskyně nejsou v současné době veřejnosti přístupné.
Petr Hipman (* 1940 + 1999), objevitel jeskynních systémů Krakove hole
Jeskyně v Záskočí. Zdroj: fotoarchiv Eleny Hipmanové
Po odpočinku se vydáme na sestup. Nejdříve se vrátíme po modré na už známou malou křižovatku a pak dál napravo přes dlouhý "tunel" z kleči. Loukami a střídavě lesem přijdeme na rozcestí do sedla Machnaté (1450m). Odtud můžeme sestoupit do Iľanovské doliny a pokračovat dál po modré značce. Ještě jednou mírně vystoupáme na Pusté a pak stezka s častými výhledy na Jasnou a Chopok pozvolna klesá.
Traverzy nás přivedou až do řídkého lesa nad Demänovskou jeskyní Slobody. Projdeme kolem východu jeskyně a přes terasu u vstupu do jeskyně až dolů k říčce Demänovce. Zelená značka nás pak dovede zpět k parkoviště na Lúčkach, kde naše túra končí.
Hlavní propast v Hipmanových jeskyních. Zdroj: fotoarchiv Eleny Hipmanové
může se hodit DopravaPokud přijedeme autem po dálnici, sjedeme na křižovatce u Liptovského Mikuláše směr Demänovská Dolina - Jasná. Na Lúčky to je celkem 12 kilometrů (ještě 2 km nahoru od Demänovské Jaskyne Slobody).  |
