Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čech přejel Pamír na koloběžce. A jak si zkusil uvařit čaj z benzinu

aktualizováno 
Putovat po Horském Badachšánu, zvaném též Pamír – střecha světa, lze různě. Je možné ho projet džípem nebo na motorce po Pamir Highway. Je možné ho po této silnici, jediné v oblasti, projet i na kole. Já jsem si vymyslel jinou cestu: cestu přes hory a údolími divokých řek.

Autor článku u jezera Karakul | foto: Dalibor Benešpro iDNES.cz

Postavil jsem si speciální koloběžku-trojkolku, na kterou jsem naložil vše potřebné pro spaní a vaření a která mi dovolila si na ni při sjezdech naskočit a nebo koloběžkovat.

Fotogalerie

A na té koloběžce jsem tu střechu světa sám přejel, zřejmě jako první člověk (nebo blázen?) na světě.

Cestovat přes Pamír na koloběžce je docela prima. Místní lidé vás často zastavují, chodí kolem vás a hledají nějaký motor nebo alespoň pedály. Když to nenajdou, tak zřejmě usoudí, že tomu chudákovi je třeba nějak pomoci a pozvou vás k sobě, pohostí a třeba dají i něco na cestu. Stávalo se mi, že pohraničníky na hranici, ale i policisty na některých kontrolních bodech nezajímaly mé doklady a pas, ale jen to, aby se mohli projet na mém stroji.

Z benzinu čaj neuvaříš!

Stoupám k tádžickým hranicím. Nedaleko cesty se objevuje jurta. Přijímám pozvání a dostávám malé pohoštění. Nespím v jurtě, všude se začaly rojit děti a nakonec jich bylo tolik, že bych se do jurty nevešel. Přespal jsem venku pod celtou. Ráno jsem začal vařit čaj na benzinovém vařiči.

Děti si vše braly do rukou a prohlížely. A já jsem z té nervozity uchopil do ruky PET láhev s benzinem. A děti už tušily, že si chci uvařit čaj z benzinu a vykvikly zděšením, ale já nedbal!

Konvice, vařič i blízké okolí vzplálo jasným plamenem a takový šikovný klučík se rozeběhl a nakopl konvici a ta letěla až do polovyschlého potoka. A děti se začaly smát a přiběhli dospělí a také se začali smát a jestli nepřestali, smějí se tam dodnes.

Těsně před požárem

Těsně před požárem

Mrazivé ráno

Mrazivé ráno

Pamírské plato

U jezera Karakul jsem opustil Pamir Highway. Většina lidí cestuje dále po ní k jihu, já však zamířil  na západ k řece Tanymas. Následujících několik desítek kilometrů vedlo po pamírském platu v téměř konstantní nadmořské výšce čtyři tisíce metrů nad mořem. Je to vysokohorská pustina, v podstatě poušť s minimem vegetace, nad kterou se tyčí zasněžené vrcholy hor, vysokých i přes 7 000 m n. m.

Povrch připomíná hodně zvětralý beton. Vítr odnese jemné složky půdy a zůstane jen hrubá mozaika kamenů. Jsou zde velké rozdíly v teplotách mezi dnem a nocí. Velice málo tady prší a jsou tu místa, kde se rozhodně nevyplácí bezstarostně minout zdroje pitné vody a nenaplnit si své lahve po okraj. Slunce má v této výšce velikou sílu. Kdo toho nedbá, skončí tak jako já. Skončí pod celtou a dva dny leží jako lazar.

Dodnes vlastně pořádně nevím, co mě postihlo. Probudil jsem se s horečkou a hlavou opuchlou tak, že jsem přes ty štěrbinky očí téměř neviděl. Asi to chtělo se víc chránit před sluncem. Od té doby jsem chodil zahalený tak, že by i ten nejfundamentálnější talibanec nade mnou zajásal.

Noc bez vody u čínských hranic

Noc bez vody u čínských hranic

Čabani

Autor článku

Dalibor Beneš je cestovatel a publicista. Touhu po dobrodružství a netradičních zážitcích má v genech. V roce 2012 sám přešel jezero Bajkal. O této jeho výpravě si můžete přečíst článek: "Dobrodruh z Ústí přešel jezero Bajkal. Sílu mrazu poznal podle slaniny".

Čabani jsou pastevci, kteří se svými stády tráví léto na horských letních pastvinách, zvaných džajly. Mají zde velice prosté příbytky, většinou kamenné chýše, nebo stany. Pasou svá stáda, ale za úplatu i stáda svých sousedů z kišlaků. Platí se asi pět somoni za ovci nebo kozu na měsíc. Za krávu se neplatí, protože čabani spotřebovávají její mléko.

Seděl jsem ve stanu se 74letým staříkem a dvěma mladšími ženami. Popíjel jsem čaj a zakusoval chlebovou placku zvanou lipjoška. Povídal jsem si se starcem  mimo jiné i o politice. Když přišla řeč na chystané volby staronového, poněkud autoritativního prezidenta Rachmona, tak odpověděl: "Ať je tam kdo je tam, mí berani více trávy mít stejně nebudou!"

Obydlí čabanů. Takhle tráví několik měsíců na letních pastvinách.

Obydlí čabanů. Takhle tráví několik měsíců na letních pastvinách.

Čech, který přijel na kole a šlapal rukama

Nad vesnicí Ghudara postával asi dvanáctiletý chlapec. Když jsem k němu  dorazil, pozval mě na čaj. Spustili jsme se do kišlaku. V kamenném domku, zvaném chušchona, mě pohostili a já se chystal  ke spaní. Neustále však chodili místní vesničané si prohlédnout cizince, který přijel na zvláštním stroji. Jen jeden z nich přišel z jiného důvodu. Byl nemocný a hledal pomoc.

Ač stavební technik, provedl jsem podrobnou diagnózu jeho stavu a předepsal jsem mu zinat. Přísedící pochvalně zamručeli a já si řekl: "Přišel jsem o svá jediná antibiotika, ale zase jsem udělal dobrý skutek!"

Dále na cestě mě pak dostihli dva čeští cyklisti Marek a Petr, borci, co udělali smělý okruh po Tádžikistánu. Spali také v Ghudaře a jeden z nich mi řekl: "My jsme ti přijeli do Ghudary a oni nám povídaj, byl tady taky jeden Čech. Mluvil rusky, přijel na kole a šlapal rukama! A byl to doktor!"

Můj kamarád Karim

Můj kamarád Karim

Chystá se pečení chleba.

Chystá se pečení chleba.

Až Pjandž poteče do kopce a hory se zřítí

Pamírci jsou ismailité, což je odnož šíitů. V dodržování islámských praktik jsou velmi umírnění. Nekladou si za cíl vytvoření chalifátu, islámského státu založeného na právu šaría. Nedodržují všech pět pilířů islámu.Nevykonávají pouť do Mekky a nemodlí se pětkrát denně. Někteří se, myslím, nemodlí vůbec.

Muži nemusí nosit plnovous, ženy nechodí zahalené a nevěrné ženy nejsou veřejně ukamenovány. Ženy naopak začínají studovat a jsou z nich právničky nebo lékařky. Věc dříve nemyslitelná, protože, jak se říkalo, "až  toto nastane, tak řeka Pjandž poteče do kopce a hory se zřítí".

Lanovka přes Bartang

Lanovka přes Bartang

Chlapec na oslíku mě zve na čaj.

Chlapec na oslíku mě zve na čaj.

Panují zde v některých oblastech různé zvyky a obyčeje. Při pohřbu se lidé radují, protože mrtvého již nic zlého nečeká. Naopak při porodu pláčou, protože jsou smutní z toho, jaké útrapy má novorozeně před sebou.

Ještě dnes se tam prý vyskytují tzv. kolíbkové svatby, kdy se oddávají novorozeňata. Věří se, že pokud budou oddána hned po narození, nepotká je neštěstí ani smrt. Nevěsta pak až do své dospělosti spí společně s manželovou matkou nebo jeho sestrami.

Rozvod podle muslimských zvyků bývá také zajímavý. Muž musí třikrát po sobě s odstupem měsíce pronést: "Rozvádím se s tebou". Až do třetího výroku je zapuzení manželky odvolatelné.

Pamírci jsou pohostinní, však jim to nařizuje jejich víra a povinnost udělovat almužnu. To obnáší pomoc chudým, ale třeba i pomoc lidem na cestě. Mně dokonce v jednom kišlaku 73letý pán domu umyl nohy ve škopku.

Autoři:






Nejčtenější

Lukáš Furik
Stopem na Zéland: napadli ho psi, řidič kamionu mu dělal sexuální návrhy

Po střední škole pracoval jako technik v jaderné elektrárně Temelín. Měl slušný plat, vlastnil drahé auto a obýval luxusní byt v Českých Budějovicích. Nakonec...  celý článek

Rezavý vrak je na nábřeží uvíznutý jen půl roku. V období dešťů plave.
Ztraceni v pralese. Chudoba, povodně i pohoda v peruánské Amazonii

Peruánská část Amazonie je pro Středoevropana jako já ztělesněním exotiky. Tisíce kilometrů čtverečních amazonské džungle, velmi poklidný ráz místní říční...  celý článek

Týmu speleologů a potápěčů v čele s Polákem Krzysztofem Starnawskim se podařilo...
Města řeší, jak k nejhlubší zatopené jeskyni světa přitáhnout turisty

V září letošního roku se Hranická propast na Přerovsku oficiálně stala nejhlubší zatopenou jeskyní světa. Okolní města a obce teď hledají způsob, jak do této...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.