V létě je zipování v kraťasech a triku podstatně příjemnější, navíc je dost

V létě je zipování v kraťasech a triku podstatně příjemnější, navíc je dost možné zahlédnout medvěda, ale mně vždy přišlo údolí pokryté čerstvým sněhem podstatně kouzelnější. | foto: Petr Drobnýpro iDNES.cz

Čech si splnil sen, dva roky pracoval na lanovce v kanadském Whistleru

  • 7
Po třech měsících v tichomořském ráji na ostrově Savaii jsem si splnil další sen a zamířil do kanadského Whistleru. V tomto rekreačním středisku světové úrovně, uprostřed panenské horské přírody, jsme s mojí přítelkyní strávili dva roky. Whistler dostane každého, tady se totiž nedá žít jinak než na plné 'pecky'.

Absolutní svoboda na vrcholcích hor

Tip na dovolenou

Vydejte se poznávat krásu Kanady. Vybírejte z nabídky zájezdů na Dovolená.iDNES.cz.

Do Whistleru nás přilákaly hlavně hory. Život na plážích v Pacifiku byl krásný, ale hory mají něco navíc. Ať už je to ten pocit absolutní svobody, když člověk vyleze na vrchol hory a pod sebou vidí dlouhá a hluboká údolí porostlá hlubokými lesy s občasnými jezery a jezírky ledovcového původu, ledovce, krčící se pod ohromnými štíty na obzoru či nevyzpytatelné počasí, které dokáže slunečný den změnit ve sněhovou bouři a přes noc nasypat na kopec až půl metru vytouženého prašanu.

Lesy v okolí Whistleru jsou úžasné a plné medvědů. Jen na dvou kopcích, které se tu v zimě využívají k lyžování a snowboardingu, tedy Whistler a Blackcomb, žije přes 60 medvědů. Řeč je o medvědu černém neboli medvědu baribal, který je podstatně menší než grizzly, jenž se v přímo v oblasti Whistleru nevyskytuje, lze však na něj narazit severně od Whistleru v okolí města Pemberton a blízkého Soo Valley. Každopádně medvěd černý je běžným obyvatelem Whistleru a někdy ho můžete spatřit, jak se časně ráno prochází po vesnici. 

Whistler je vyhlášeným rekreačním střediskem. V zimě nabízí více než 200 sjezdovek a v součtu přes 3 000 hektarů terénu na sjezdovkách a mimo ně. V létě sem pak míří spousta lidí do unikátního MTB parku, který by jen těžko hledal na této planetě konkurenci.

Pohled na Sea to Sky Highway a Howe Sound z vrcholu Stawamus Chief ve Squamishi

Medvěd, kterého jsem vyfotil na golfovém hřišti Nicklaus North. Fotka je z podzimu, kdy už jsou medvědi pěkně vykrmení před zimním spánkem.

Když i cesta je cíl...

My jsme do Britské Kolumbie přijeli na začátku léta a už pouhá cesta z Vancouveru, která vede po Sea to Sky Highway (Od moře do oblak), nám vzala dech. Tahle dálnice byla dokončena před Olympiádou a vede podél pobřeží Howe Sound nejprve do Squamishe a odtud pak do hor v oblasti Garibaldi Provincial Park.

Je to jedna z nejhezčích silnic v Severní Americe, která nabízí pohledy na typickou krajinu západního pobřeží Kanady. Na jedné straně se rozprostírá Tichý oceán, který se vlévá do nespočetných zátok posetých menšími i většími ostrovy s osamocenými plážemi a na straně druhé kopce a hory, často i v létě na vrcholcích pokryté sněhem. Není neobvyklé ze silnice zahlédnout hejno delfínů nebo na kamenech u pláže tuleně. Do Squamishe se pak sjíždějí horolezci z celého světa, aby pokořili jednu z mnoha cest na Stawamus Chief, druhý největší žulový monolit na světě, tyčíce se ve výšce 700 metrů nad zálivem Howe Sound.

Průvodci na zipline: život v korunách stromů mezi medvědy

Squamish nás dostal tak, že bychom snad i zůstali, ale pokračujeme do Whistleru, kde jsme s Kristýnou získali práci jako průvodci na lanovce. Původně jsme se dohodli na rok, pak se dohoda protáhla na roky dva. Zaměstnala nás společnost Ziptrek Ecotours, která se specializuje na tzv. ziplining neboli přepravu lidí za pomocí kladky zavěšené na ocelovém laně. Firma má v údolí mezi horami Whistler a Blackomb mezi stromy, uprostřed krásného deštného pralesa, natažených 10 lan v délce od 60 až do 700 metrů. My s Kristýnou jsme pracovali jako průvodci na této zábavné "lanovce".

Výhled z jedné z platforem na moje pracoviště - údolí, nad kterým jsem skoro každý den 'zipoval'.

Většina ziplines vede přes Fitzimmons Creek, krásný horský potok, který vysoko v údolí napájejí ledovce Fitzimmons a Overlord. Kromě ziplines pak byl v korunách stromů umístěný ještě systém visutých mostů, některé ve výšce až 30 m nad zemí, které spojovaly několik dřevěných platforem. Denně jsme měli v rozvrhu většinou tři túry a náplní naší práce tedy bylo jezdit po lanech skrz nádherný les, nad průzračně čistou vodou horského potoka a provádět návštěvníky bezpečně touto atrakcí v korunách stromů.

Hledáte práci?

Z široké nabídky volných pracovních míst na JobDNES.cz si určitě vyberete.

Občas bylo nutné vyhnout se medvědici s malým medvídětem nebo zastavit a sledovat, jak datel bezhlavě buší do stromu v touze po dobrém obědě. Příroda je ve Whistleru opravdu nádherná. Většina ziplines začíná z plošiny na vrcholku stromu a sjíždí dolů k zemi nebo na jinou plošinu položenou níže, na jiném stromě. Jelikož jsou medvědi přirozenou součástí života ve Whistleru a naše pracoviště se nacházelo v srdci jejich teritoria, tak jsme se s nimi v létě vídali téměř denně.

Jednomu z našich kolegů se třeba stalo, že když jako první přejížděl na protější plošinu umístěnou na zemi, tak si všiml, že přímo na 'přistávací ploše' sedí medvědice s mládětem. Musel proto zastavit před koncem zipline a chvíli viset nad vodou a čekat, až se zvířata uráčí odejít.

Kristýna u Roundhouse Lodge s Whistler Peak v pozadí

Roundhouse Lodge, kam přijíždí lanovka z centra Whistleru a odkud vyjíždí Peak2 Peak směrem na Blackcomb.

Dřina s lopatou a Superbowl

V zimě medvědi spí, a tak je největší překážkou paradoxně sníh. Whistler leží v tzv. Cascade Mountains, které tvoří první přirozenou bariéru pro vlhký tichomořský vzduch, přesouvající se z oceánu nad pevninu. V zimě tento frontální systém přináší velké srážky, a tak o sníh není nouze. Naši první zimu v resortu napadlo v součtu přes 15,5 metru, což byla druhá rekordní sezona v historii. To je samozřejmě úžasné na sjezdovkách, ale už ne tak úžasné na silnicích, visutých mostech, plošinách a kabelech na našem pracovišti. Jelikož Ziptrek Ecotours provozuje své ziplines celoročně, přijde pak na řadu lopata a někdy až tři hodiny odhazování sněhu.

Když napadne hodně sněhu, tak nezbývá než vzít do rukou lopatu a zipovat od jedné plošiny k druhé a odhazovat sníh až do zblbnutí.

Přišlo mi to vždy jako za trest, protože zatímco jsem se brodil po kolena sněhem s lopatou v ruce, hlavou se mi honilo, jak parádní podmínky musí být na kopci. Všechna tahle práce se ale nakonec zúročila ke konci mé zippie kariéry. Společnost si mě totiž vybrala do týmu, který jel Whistler a Ziptrek 'reprezentovat' do Indianapolis do USA na Superbowl. Nad jednou z hlavních ulic v Indianapolis, přímo nad hlavami návštěvníků Superbowl Village, jsme postavili 250 m dlouhou zipline a stali se tak největší atrakcí celého týdne, samozřejmě vyjímaje samotný fotbalový zápas.

Nejlepší lyžování v mém životě

Z malé vísky světová jednička

V počátcích byl Whistler jen malou vesničkou vklíněnou mezi Whistler (2 181 m n. m) a Blackcomb (2 436 m n. m) na jedné straně údolí a Rainbow (2 310 m n. m) a Mt.Sproatt (1 834 m n. m) na straně druhé, kam lidé jezdili hlavně rybařit. V údolí je pět jezer (Alpha, Nita, Alta, Lost a Green), o kterých bylo známo, že jsou plná pstruhů, a tak se sem ve 20. letech sjížděli nadšenci rybolovu z Vancouveru a okolí.

S 30. léty přišla těžba dřeva, která v určitém měřítku trvá dodnes i přes velké protesty místních obyvatel.

V 60. letech padly první plány pro založení lyžařského střediska. U základů stál norský lyžař a vizionář Franz Wilhelmson, který měl představu o tom, jak London Mountain (tak se původně hora jmenovala, protože bývala schovaná v mlze podobně jako v Londýně, odkud pocházelo mnoho prvních osadníků) přetvoří na lyžařské středisko a uspořádá zde olympijské hry. V r. 1965 se hora oficiálně přejmenovala na Whistler Mountain (z anglického whistle - pískat, podle sviště brýlového, který zde v létě přebývá a komunikuje pískáním). V r. 2010, o 45 let později, Whistler uvítal olympioniky z celého světa, středisko se dostalo do podvědomí celého světa jako jedinečná zimní destinace.

Každopádně hlavní odměnou za práci pro Ziptrek byla sezonní permanentka, díky níž jsem mohl veškerý svůj volný čas trávit v zimě na kopci. Na ty dny, kdy jsem byl omluven z odhazování sněhu a na snowboardu jsem přijel až do práce, po třech hodinách parádního ježdění v panenském prašanu, na ty nikdy nezapomenu.

První zimu jsme strávili v části Whistleru nazvané Creekside, odkud vede lanovka na Whistler, a tak jsem většinu času trávil na této hoře. Další zimu jsme už bydleli přímo ve Whistler Village, odkud jsou přístupné oba kopce, a tak moje druhá zima byla z většiny zasvěcená kopci Blackomb. Je těžké ty dva srovnávat, oba kopce mají své kouzlo, oba nabízejí kvalitně upravené sjezdovky, snowparky světové úrovně, alpinské pásmo a exponované sjezdy nebo utajené průseky lesem s nedotčeným sněhem.

A když náhodou jeden kopec po ranním ježdění omrzí či chcete pokračovat v lyžování na sluníčku a na Whistler již padá odpolední stín, tak jen stačí nastoupit na lanovku Peak 2 Peak, která vás během 12 minut přesune z vršku jedné hory na druhou (lanovka spojuje vrchní stanice lanovky na obou kopcích). Navíc se za hranicemi resortu rozkládají celá pohoří, kam můžete vyrazit na skialpech nebo splitboardu a prozkoumat to nezměrné množství panenského prašanu, otevřených plání i  ledovcových údolí.

Peak 2 Peak, která byla otevřena 12. prosince 2008, je pýchou resortu, pyšní se nejdelší vzdáleností mezi dvěma sloupy na světě a největší výškou od země. Vzdálenost mezi sloupy je 3,03 km a v nejvyšším místě se návštěvníci v kabince nacházejí v 436 m nad údolím Fitzimmons Creek. Je to právě to údolí, ve kterém jsme zipovali, porostlé starými stromy deštného pralesa mírného podnebného pásu. V tomto prastarém biotopu rostou stromy úctyhodné velikosti, které potřebují dostatek místa a tudíž je spodní patro lesa velice prostorné a naprosto ideální na lyžování či ježdění v hlubokém prašanu. Výborné sněhové podmínky, úžasný terén, podpora a vybavenost resortu a všeobecná whistlerská atmosféra dělají z tohoto místa světový ráj extrémních zimních sportů.

Black Tusk. Vyhaslá sopka a jeden z nejhezčích štítů v oblasti Garibaldi Provincial Park

Při slavnostním otevření lanovky Peak 2 Peak vyskočil místní hrdina a legenda Shane McConkey společně s dalšími členy Red Bull Airforce z gondoly s ‘base-jumpovým’ padákem! Myslím, že je to výborný příklad toho, jak lidé, kteří žijí a pracují ve Whistleru, přistupují ke každodennímu životu. Je nesmysl trávit život ve Whistleru a nežít ho naplno!

Životní styl nad všechny peníze světa

Ubytování ve Whistleru není levnou záležitostí. Mnozí z nově příchozích do města se z počátku ubytují v ubytovně společnosti Whistler Blackcomb. Nájem za dvoulůžkový pokoj se tam pohybuje kolem 400 CAD (7 600 Kč) na osobu. Hodně z těch, kteří později získají zaměstnání u této firmy, tady pak zůstávají na další sezonu či dvě, většinu tvoří Australané a Britové.

My jsme se po dvou týdnech přestěhovali do studia, tedy takové lepší garsonky ve vesnici. Kvalita ubytování se nám tím podstatně zvedla, ale s tím i měsíční nájemné - za tento pokoj s kuchyňským koutem jsme platili 1 200 CAD (cca 23 000 korun). Po první letní sezoně ve Whistleru jsme se seznámili se spoustou lidi a tak jsme se na zimu přestěhovali do relativně velkého domu v části Creekside. Nájem se nám opět pohyboval okolo 550 CAD na osobu.

Co by to bylo za Kanadu, kdyby se v zimě nehrál na každém jezeře hokej.

Kabinka lanovky Peak 2 Peak s Rainbow Mountain v pozadí

Ceny ubytování se tedy pohybuji v rozmezí od 350 až do 600 CAD na osobu a výše nájmu závisí na vzdálenosti od vesnice a vleku, velikosti pokoje a třeba i počtu lidí obývajících pokoj nebo celý dům. Na zimní sezonu ceny dramaticky stoupají a poznal jsem lidi, kteří celou zimu spali na podlaze obýváku za 350 CAD na měsíc, slyšel jsem i o případech, kdy si lidé pronajímali šatník a spali vlastně ve skříni! S určitým štěstím si lze ve 4-6 lidech pronajmout velký dům se třemi ložnicemi a platit na osobu do 500 CAD za měsíc včetně všech poplatků za služby (voda, elektřina, topení, internet).

Vzhledem k tomu, že do Whistleru míří spousta mladých lidí, tak zaměstnavatelé nemají nouzi o pracovní sílu. Tudíž sehnat práci není zrovna nejlehčí a doporučil bych komukoliv, kdo se do Whistleru chystá, pokusit se práci zajistit před příjezdem. Od přebytku pracovní síly se také odvíjejí hodinové mzdy, které jsou průměrně jedny z nejnižších v celé Kanadě. V době mého pobytu se minimální mzda pohybovala kolem 8,5 CAD (162 Kč) a většina mých kamarádů, známých a spolupracovníků se pohybovala jen těsně nad touto hranicí.

Sečteno a podtrženo, nízké výdělky a vysoké životní náklady znamenají, že se do Whistleru rozhodně nejezdí za výdělkem, ale za životním stylem.

Já jsem se z Whistleru vydal na čtyřměsíční roadtrip po USA, Kanadě a Aljašce, ale o tom zase příště.