Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Čech na Aljašce: Silnice lepší než v Česku a lososi skáčou do ruky

aktualizováno 
Je to už druhé léto, co jedu Work and Travel USA. Je půlka června, čeká mě 70 dní práce v letním táboře, a co potom? Mám za sebou východ, západ USA, tak co třeba Aljaška? píše Martin Hill do rubriky Od čtenářů.

Losos ve fázi tření (Spawning Sockeye Salmon) vypadá jako ryba z jiné planety. | foto: Martin Hillpro iDNES.cz

Už při odjezdu z Česka bylo jasné, že pojedu s kamarádem Lukášem z vejšky a další adepty-spolucestovatele budeme hledat až v kempu. Nakonec nám do party skvěle zapadl Maďar Gabriel. Ideální stav, ve třech se dobře rozhoduje.

Práce v táboře utekla jako voda, v pracovním volnu jsme se stihli podívat ještě na Niagarské vodopády a zajet na dva dny do Bostonu. Pak jsme pokračovali do  New Yorku a odtud přes Salt Lake City do Anchorage.

Řád zlatého couchsurfingu

Kamarádi v kempu říkali: „You gonna die in Alaska“. Ani se jim nedivím. Na letišti v Anchorage směle pochoduju v pantoflích, kraťasech a tričku. Místní vypadají trochu jinak: rifle, vysoké boty, kostkované košile a rančerský klobouk. Letiště Ted Stevens v Anchorage je velmi tolerantní ke všem nocležníkům, spousta mladých lidí z Aljašky tu cestuje za prací na ropná pole do Prudhoe Bay. Přespíme tady a ráno si půjčíme auto. Pár hodin jsme si na něj museli počkat, ale nakonec vyrážíme pětidvéřovým Nissanem vstříc nespoutané kráse místních končin. Nepotřebujeme žádný offroad, české silnice těm na Aljašce nesahají ani po kotníky.

Fotogalerie

Tak nějak jsme tušili, že po cestě (Boston - Newy York - Salt Lake City - Anchorage) dlouhé téměř 5000 mil budeme trochu mimo, proto jsme si domluvili dvě noci u jednoho místního přes couchsurfing.org. Schůzka na sjednaném místě kdesi v centru Anchorage nevyšla, mobil nedostupný. Flintu do žita házet nebudeme, adresu známe, pojedeme tam. Zadali jsme trasu do navigace a ujížděli klikatou cestou přímo do Chugach Mountains. Výprava s prosíkem o přespání u cizího člověka na samotě v horách, obavy a vzrušení s námi cloumaly, ne že ne.

Přijíždíme k cílové adrese a překvapivě se dočkáme vřelého přijetí, jako bychom se znali už léta. Náš hostitel by zasloužil řád zlatého couchsurfingu. Hned druhý den nás provedl po městě, vzal nás na výšlap do hor a taky na ryby. Dal nám cenné tipy na cestování, kam se podívat a co tam dělat. Je slušností obdarovat hostitele nějakou protihodnotou – myslím, že basou piv, rumem Captain Morgan a domácí slivovicí jsme ostudu neudělali.

Vyrážíme na nákupy, pořizujeme kvalitní vysoké boty a náčiníčko na ryby. První zastávkou v našem putování je Kenaiský poloostrov (Kenai Peninsula). Cestou do Sewardu prší, počasí nic moc. Tam taky chytneme první rybu, sice to není losos, ale taky se počítá.

Kde se dají lososi lovit i holýma rukama

Ještě než opustíme hory, uděláme si zastávku na mocné Kenai River a Russian River. A tam to začne. Kenai River je rybářský ráj, nevycházím z údivu, kolik je tady ryb. Losos na lososovi. Hned nahazujeme a chytáme první kousky. Od místních jsme dostali tip, že na vodopádech na Russian River můžeme pozorovat skákající lososy a když budeme mít štěstí, tak i medvědy, jak je chytají. Jestli je to štěstí nebo ne, o tom už by se dalo polemizovat, ale jdeme tam. Výšlap stojí za to, po medvědech ani památky, ale naskytne se nám parádní podívaná na lososy, jak se snaží překonat bleskový proud vodopádů. Není problém vytáhnout ryby z vody doslova holýma rukama.

Do města Kenai přijíždíme sice v noci, ale to vůbec nevadí, stan postavíme přímo na pláži. A ráno hup do vody. Ta má možná k nule, nicméně vidina koupání na Aljašce je silnější.

Západ slunce na Kenaiském poloostrově

Západ slunce na Kenaiském poloostrově

Kempování na břehu jezera Kenai

Kempování na břehu jezera Kenai

Zapředeme hovor s místními a zjišťujeme, že na Swanson River je parádní chytačka na malé řece. Přijíždíme k mostu, kde postává několik postarších pánů s vousy jako ZZ Top (americká hard rocková kapela, z nichž dva hlavní členové mají dlouhé vousy - pozn. redakce). Jejich styl neuznávám – stojí na mostu, nahodí káču po proudu, zajistí ji na vybraném místě a čekají. Preferuju přívlač a tak se (opět nedostatečně vybaven) probojuju asi 50 metrů skrz neuvěřitelně lepkavé a hluboké bahno. Málem bych tam nechal boty. Připadám si jako Král Šumavy. Martyrium stálo za to – po pár náhozech zapřáhnu něco, co připomíná starou nacucanou kládu. Ale ta kláda dělá neskutečné výpady do všech stran – proud-tišina-roští…a znovu. Asi po 10 minutách urputného zápasu byl boj u konce. A já mám zážitek do konce života.

Kenai River je doslova přeplněná lososy táhnoucími proti proudu.

Kenai River je doslova přeplněná lososy táhnoucími proti proudu.

Divočina ve Wrangellu?

Cestou z Kenaiského poloostrova se zastavujeme na Portage Glacier, Bird Creek a přes Anchorage míříme do největšího národního parku USA – Wrangell St. Elias. V průvodci se píše: „Pokud chcete zažít opravdovou divočinu, jeďte do Wrangellu.“ Průvodce nás pěkně vykoupal. Možná jsme byli namlsaní kenaiskými zážitky, ale Elias nás zklamal. Sedmdesát kilometrů prašnou cestou do hnusné díry McCarthy a nevidíte nic. Silnice vám nedovolí jet víc jak padesátkou a nikde žádný výhled, jen cesta lemovaná vysokými stromy. Když zamíříte vstříc některé straně údolí, uvnitř hustého lesa si budete připadat jako v Pánovi prstenů. Výšlap nahoru nad úroveň stromů neskýtá žádný dechberoucí pohled, ani zvířata nebyla vidět.

Přijíždíme do města McCarthy. Působí na nás jako město zoufalců, bez lidí a bez zábavy, nic zajímavého, jen předražené nabídky na let vrtulníkem nebo prodej „suvenýrů“. Celkově byl park pod naše očekávání. Jedno kouzlo však Wrangell má – v celém parku je hrobové ticho. Není slyšet ani pípnutí, natož šustot listí. Silencio. Měl jsem z toho trochu divný pocit.

Wrangell mountains

Wrangell mountains

Mechové zátiší v národním parku Wrangell-St. Elias

Mechové zátiší v národním parku Wrangell-St. Elias

Přesto nám Wrangell připravil zážitek, na který jen tak nezapomeneme. Máme spády vyrazit na jezero, kde se má vyskytovat trofejní pstruh. Nikde žádná cedule, ani přesná lokace místa. Nakonec narazíme na odbočku, jedeme asi 15 minut, všude kolem samé chalupy. Vystoupíme z auta a rozhlížíme se. Než stačíme usoudit, že by bylo vhodné jet pryč, protože to tu „smrdí“ soukromým pozemkem, zarazí nás chlap s pistolí v opasku na prsou se slovy: „Co tady děláte, tohle je soukromá cesta, soukromý pozemek. Můžete být rádi, že vás tu nikdo nezastřelil.“ Vypadal fakt odhodlaně, honem jedeme pryč.

Panoramatický výhled na Wrangell Mountains

Panoramatický výhled na Wrangell Mountains

Vyhlídková Richardson Highway

Necháme si poradit a na rozcestí Gakona junction jedeme po Richardson Highway skýtající nespočet výhledů na ledovce a nekonečné dálky aljašské tundry. Projedeme Fairbanks, zastavíme se na venkovní koupání v termálních lázních Chena Hot Springs, a už nedočkavě počítáme kilometry zbývající do národního parku Denali.

Můj blog

Byl jsem dvakrát na Work and Travel USA, mám za sebou cestování na východě, západě USA i Aljašce. O cestování v USA píšu blog (www.chcidousa.com), kde publikuji informace o výjezdu do USA a tipy na cestování po Státech. Na blogu je prostor i ke zveřejnění Vašich zážitků, tipů a příběhů z cest po Spojených státech amerických.

První noc kempujeme hned u návštěvnického centra (Visitor Center) a podnikneme pár výletů do okolí. Po vyšlapaných trasách proudí poměrně dost turistů, na které jsme doposud nebyli zvyklí. Vybočíme ze stanovených tras a brodíme se tundrou po okolních kopcích.

Další den vstáváme velmi brzy, abychom stihli ranní shuttle bus směřující do srdce národního parku – camp Wonderlake. Přivstat se vyplatí, je tu větší šance na zpozorování medvědů, losů a jiných zvířat. A taky že jo. Za tři dny v Denali jsme napočítali 15 medvědů, 20 losů a jednu lišku. A co Mount McKinley? To snad ani nejde popsat, to musíte vidět sami!

Skvělý výhled na Mt. McKinley skýtají vrcholky kolem Park Road.

Skvělý výhled na Mt. McKinley skýtají vrcholky kolem Park Road.

Kolem Mt. McKinley se často povaluje mlžný opar, jasná viditelnost je svátek.

Kolem Mt. McKinley se často povaluje mlžný opar, jasná viditelnost je svátek.

Tipy na cestování po Aljašce

1.Nebojte se medvědů, medvědi se kontaktu vyhýbají

Když budete dodržovat základní pravidla, jak se nedostat do křížku s tímto krásným tvorem, není důvod k obavám. Mějte však na paměti, že takový Grizzly dovede uhánět až 50 km/h, takže srandičky nejsou na místě. Pro všechny případy je dobré mít po ruce tzv. bear spray, obdobu klasického pepřového spreje. Při stisknutí kohoutku má během 6 vteřin dojít k vyprázdnění obsahu a zahnání agresivního medvěda. Doufejme, že je to pravda. Běžně je k sehnání v řetězci Walmart od 30 dolarů.

Jak se vyhnout medvědům

  • Choďte ve skupinách, mluvte nahlas, zpívejte – hluk na delší vzdálenost umožní medvědovi včas opustit prostor anebo alespoň minimalizovat okamžik překvapení.
  • Vyhýbejte se vysokým porostům – při prodírání se zarostlým mlázím můžete narazit na spícího medvěda.
  • Jídlo pečlivě zabalte do obalů, lahve zašpuntujte a nechte zamčené v autě, případně využijte speciální úschovny na jídlo (v kempech) nebo tzv. bear boxy. Nikdy nenechávejte jídlo u sebe, ve stanu. Aromatická jídla mohou svou vůní přilákat nezvané hosty. Zbytky jídla a nečistoty proto dobře zlikvidujte, hoďte do ohně nebo vypláchněte ve vodě.

2.Choďte mimo stezky (traily)

Cestou po vlastní ose stoupá adrenalin a dobrodružství z neobjeveného. O riziku setkání s medvědem nebo sobem ani nemluvím. Uprostřed tundry pořídíte také daleko lepší fotografie než z turistické stezky.

3.Kupte si prut a zkuste štěstí

Zajděte do tohoto rybářského krámku, kupte si vercajk na přívlač nebo položenou a licenci na chytání ryb na Aljašce. Nejenže tu najdete špičkové vybavení, ale budete udiveni, jak dokonalý je ten obchod všech stránkách.

4.Voda je i není

Ať už se vydáte kamkoli, mějte k dispozici alespoň 5 litrů pitné vody. Obchody tu nejsou na každém rohu. Někdy můžete narazit na zdroj pitné vody přímo v přírodě. Některé jsou dokonce označeny příslušnou cedulí. Vyzkoušejte – budete mrkat na drát, jak dobrá je tu voda.

5.Řízení auta na Aljašce

Jezdí se tu vyloženě pohodovým stylem. Výtečníky s choutkami kličkovat mezi auty a vybočovat z plynulého provozu chytí do pár okamžiků policejní hlídka. Palivovou nádrž vždy doplňte až po okraj a zejména v okolí Anchorage, kde je levný benzin. V odlehlejších oblastech jsou ceny vyšší.

6.Spát se může i mimo kempy

Věděli jste, že na Aljašce můžete kempovat, jak je libo? Až na soukromé pozemky, samozřejmě. Při našem putování jsme narazili vždy na mnohem lepší a romantičtější plácek, než jaký je k mání v placeném státním kempu.

7.Zeptejte se místních

Průvodce po Aljašce je dobrým začátkem, jak získat představu o destinaci, kam se chystám. Nic však není lepšího, než se zeptat domorodců přímo na místě, co a jak. Při cestování autem byla naše častá zastávka na benzinových stanicích – mají tam výborné kafe a skvělý zdroj informací za pultem.

Kolik stojí cestování na Aljašce - moje tipy

Cestování na Aljašce může stát sto tisíc korun, ale i pár stovek. Záleží na komfortu, jaký si dopřejete a jakým způsobem se tam budete živit.

Tak, jak jsme zažili Aljašku podle výše uvedeného cestopisu, vychází kalkulace nákladů cestování na Aljašce následovně:

Půjčení auta – mimo měsíce květen-září, kdy je na Aljašce turistická sezona, spadne cena půjčovného auta až na třetinu. My jsme stihli ještě vyšší ceny, za jeden den jsme zaplatili 100 USD.

Benzin – v Anchorage se tankuje benzin za 2,70 USD/galon, což vychází na cca 18 Kč/l. Při spotřebě 8l/100km nás vyšlo cestování po trase Anchorage-Kenai-Mccarthy-Fairbanks-Anchorage na neuvěřitelných 3 700 Kč.

Jídlo a pití – nejlevněji se nakupuje ve Walmartu, kde kromě levného zboží zažijete přehlídku roztodivných lidí (https://www.youtube.com/watch?v=OVrweqoHT7Q). Jen pro představu – toastový chléb 2,5 USD; jogurt 0,5 USD; vajíčka 2,5 USD; tuňák 0,8 USD; paprika 1 USD. Dražší maso nás nemuselo trápit, čerstvě chycený pstruh nebo losos jsou vynikající.

Z hlediska nákladů jsme zvolili zlatou střední cestu. Osobně, kdybych se na Aljašku ještě někdy vracel, vzal bych krosnu a pěšky vyrazil vstříc nekonečným dálkám aljašské tundry.

Autoři:






Nejčtenější

Se západem slunce je na čase hledat ubytování. Místa na stan je naštěstí všude...
Svět je jiné místo, než jak ho popisují média, popisují mladí dobrodruzi

Prohnali se celou Asií, jejich motorky na trase Brno - Vladivostok „spolykaly“ 31 tisíc kilometrů, nakoukli do sedmnácti zemí. To vše jim zabralo sedm měsíců....  celý článek

Ideální podmínky přilákaly o víkendu do Jizerských hor běžkaře i lyžaře (3....
Reklama na zimu. Jizerky jsou v obležení běžkařů, podmínky jsou ideální

Jizerské hory zažily první výrazný nápor lyžařů. V sobotu jich sem dorazilo několik tisíc. Přilákalo je nejen bezmračné nebe a teploty lehce pod nulou, ale i...  celý článek

Královské apartmá v hotelu Burdž al-Arab
Padesát odstínů přepychu. Jak vypadá noc v hotelu za 300 tisíc

Je to prý nejluxusnější hotel na světě. V nadsázce se dokonce říká, že to je jediná sedmihvězda. Navštívili jsme nejdražší apartmá v dubajském hotelu Burdž...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.