Zhruba před osmi lety přišla australská vláda s návrhem, že nebezpečné mentálně postižené zločince bude posílat do speciálních nápravných zařízení. Nejde o klasické věznice, ale obyčejné domy a byty, kde uvnitř nejsou cely ani mříže. A není tam ani ochranka, bachaři, zkrátka nic, co by se na takovém místě očekávalo. Většinou na tři až osm trestanců připadají jeden až dva neozbrojení zaměstnanci. Jedním z nich je i Čech Jiří Nováček, přezdívaný George.
„U projektu jsem prakticky od samého začátku. Přivedl mě k tomu můj nejlepší kamarád Radovan. Tehdy se nikomu z Australanů v takovém prostředí pracovat nechtělo. Nakonec tam ale nastoupilo poměrně hodně Čechů, osobně jich znám asi patnáct. Jen já jsem ale vydržel skoro osm let,“ říká George a dodává, že většina kolegů tuto práci po roce až dvou opouští.
Jde o povolání, kde jsou na denním pořádku hádky, rvačky i pokusy o sebevraždu. „Stalo se třeba, že si klientka rozřízla nožem ruku, všude byla spousta krve, a zeptala se mě, co budu dělat,“ vzpomíná George.
Jindy se naopak stalo, že klienti, jak by se správně mělo těmto nebezpečným mentálně postiženým zločincům říkat, zaútočili přímo na George nebo jeho kolegy. „Poslední nedávný incident spočíval v tom, že během přípravy večeře vzal jeden z klientů zhruba třiceticentimetrový nůž a chtěl jím probodnout mého kolegu. Snažil jsem se mu vysvětlit, že to není dobrý nápad, ale on neposlouchal. Musel jsem ho složit na zem, ale on díky tomu, že nechtěl pustit ten nůž, si odřízl skoro všechny prsty,“ vypráví George.
Na druhou stranu osm let v této profesi přineslo vedle nebezpečných situací i momenty humornější. Například jeden z klientů ukradl policejní auto a vezl jej prodat do sběru. Majitel sběrny pochopitelně netradiční nabídku nahlásil na policii.
Jindy zase klientka trpěla úchylkou na městkou dopravu a autobusy. Jejím snem bylo koupit si uniformu řidiče autobusu. „Snažil jsem se jí pomoci a někde uniformu objednat, ale takový kostým se zkrátka neprodává,“ říká George. Klientka však svou lásku k veřejné dopravě dotáhla k dokonalosti i bez požadovaného kostýmu. Jednou se brzo ráno vloupala do depa a ukradla autobus veřejné dopravy. Ačkoli neměla řidičský průkaz, řídit dokázala – měla to okoukané z hodin prosezených v autobusech při pozorování řidičů. S ukradeným autobusem pak nejezdila jen tak po městě, ale jela běžnou linku! Zastavovala na zastávkách, nabírala lidi, nechávala si platit. Zhruba po půl hodině ji zastavila policie a její jízdu ukončila.
Ačkoli tato práce George baví a naplňuje ho pocit, že může někomu pomoci zařadit se do normálního života, rozhodl se danou pozici po téměř osmi letech opustit. V současné době začíná nově v podobném projektu pracovat s problematickými dětmi.
V Austrálii plánuje zůstat již natrvalo. „Mám tu občanství, přítelkyni a práci, která mě baví,“ uzavírá své vyprávění George, který exkluzivní rozhovor poskytl pro Australský sen internetové televize Playtvak.cz.
