Hostina brisoléé
"Během měsíce, kdy se pije burčák, tady sotva najdete člověka, který by na brisolée aspoň dvakrát nezašel. Vždyť na ně čekáme celý rok!" připomíná walliský turistický manažer David Guntern.
Co to je, ono brisolée? Jedna velká hostina, třebaže podle kuchařky Vybraných walliských receptů jde vlastně jen o ty pečené kaštany.
"Lidé ve Wallisu tak oslavují podzimní čas společného zrání vína i kaštanů a dopřávají si hody," říká Alena Koukalová, manažerka Švýcarské turistické centrály v Praze.
Na stůl se tedy k horkým kaštanům a sklence burčáku nalévají také archivní vína a snášejí vybrané druhy sýra jak v tuhém, tak tekutém stavu coby raclette (což je seškrábnutý kus rozpůleného, bleskově nahřátého kulatého alpského bochníku, podávaný s teplou bramborou ve slupce, cibulkou a okurkou).
Součástí hodů bývají rovněž mísy čerstvého ovoce a také specialita tohoto kantonu: sušené maso (zářivě rudé lahodné plátky syrového hovězího dostávají tu pravou chuť po tradiční kořenářské proceduře a následných čtyřech až deseti týdnech sušení). Tečkou bývá "williamska", místní vyhlášená hruškovice.
Chateau de Villa
Jedním z center "svátku" brisolée je rozlehlé a hlavně živé vinařské muzeum Chateau de Villa v městečku Siérre. Jako celý tenhle zemědělský kraj od Brigu přes prastarý Sion po Martigny, i Siérre vyrostlo na řece Rhôně.
Pohled k jejím břehům, to není nic moc úžasného, vybudovali tu totiž ohromnou továrnu. A přestože mnoho místních našlo ve fabrice práci, snad nikdo z nich nenechal ležet ladem svá políčka ve strmých terasovitých jižních svazích, jež se z malebného údolí tyčí až k vlekům lyžařského střediska Crans-Montana.
Révu ve Wallisu pěstují ve výškách od 500 až do 1100 metrů nad mořem, to je vůbec nejvýš v Evropě. Přesto se jí tady dobře daří, a to díky zdejšímu relativně teplému a suchému větru. Tenhle fén málokdy pustí nad údolí mraky, takže tu mívají až 300 slunečných dní v roce, i když se okolní alpské štíty často schovávají v oblacích.
A tak třeba při procházce po šestikilometrové vinařské stezce ze Salgesch do Siérre narazíte i v září na stromy obsypané meruňkami, a teď v říjnu dokonce i na fíky či ohromné plody kiwi. Vedle stovky druhů motýlů se zde vyhřívají i třeba štíři...
Prastará tradice vína
Pěstovat víno právě tady je velmi starý nápad. Na březích Rhôny se uchytilo už v prvním století před Kristem díky Caesarovým vojákům. Války mohou rovněž za to, jak jsou zdejší vína rozmanitá. Do roku 1815, než se Wallis připojil ke Švýcarské konfederaci, se obyvatelé kraje sevřeného mezi horami nechávali najímat jako žoldáci. Z bitev pak často přiváželi i rostlinky révy.
Zraje tu úžasné víno. Určitě nejlepší švýcarské. "Oni ho lidé jinde snad ani nemohou poznat, protože my ho tady všechno vypijeme," žertují místní. Pravda, zdejších pět tisíc hektarů je popelkou oproti třeba stotisícihektarovému Bordeaux.
|
Může se hodit Jak se tam dostat Vzhledem k drahé dopravě ve Švýcarsku se vyplatí předplatné Swiss Pass (na 4 dny do vlaků, lodí i autobusů od cca 3000 korun ve vybraných cestovních kancelářích). Kde hledat další informace |
 Nejen burčák, ale i vynikající walliské víno se podává spolu s pečenými kaštany při svátečním jídle brisolée |
 Vinice kantonu Wallis na jižních svazích Alp nad řekou Rhônou dají ročně 50 milionů litrů skvělého vína |
