Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Cartagena vzpomíná na piráty

  19:15aktualizováno  19:15
-
Na severu Kolumbie,na místě,kde je takové vedro, že už mořská voda ani neosvěží, kam spisovatel Gabriel García Márquez situoval svůj román Láska za časů cholery,leží Cartagena de las Indias. Je to romantické staré koloniální město, které připomíná zašlou slávu španělských kolonizátorů i jejich zavilých nepřátel - pirátů a bukanýrů.

Cartagena, dříve hlavní město místokrálovství Nová Granada, leží na pobřeží Karibského moře. Dnes je turistickým střediskem, kde bezpečnost hlídají stovky vojáků a policistů. Kolumbie je totiž sužována vleklou válkou s narkomafií a levicovými partyzány. Nic z toho však ve starobylém centru města vidět. Ono samo totiž prožilo tolik válek a obléhání, že nějaké novodobé šarvátky nemohou staleté zdi bytelného opevnění vyvést z klidu. Procházíte-li se například po nábřeží a skrz střílny či z výšky mohutných hradeb pozorujete otevřené moře, nedivíte se, že toto strategicky důležité město nemohl v roce 1568 dobýt slovutný bukanýr John Hawkins a jeho cíle musel dosáhnout až jeho synovec Francis Drake o osmnáct let později. Nebylo to však naposledy, co bylo město obléháno a dobyto. Povedlo se to například v roce 1697 oddílům francouzského barona de Pointise. Důležitou roli sehrála pevnost Cartagena také ve válkách o nezávislost na počátku minulého století. Počet obležení by mohly cartagenské hradby, pokud by si vedly kroniku, odhadovat na desítky až do druhé poloviny minulého století. Procházku starým městem je nejlépe začít u Hodinové brány, věžičky s hodinami, která je hlavním vstupem do mohutně opevněného města. T ím vstoupíte na Plaza de los Coches, kde se kdysi odehrával trh s otroky. A znovu hradby a bytelné kostely, které musely být stavěny jako ochrana pro obyvatele při četných nájezdech. Proč bylo město, založené u krásného a dobře chráněného zálivu v roce 1533, takový zájem? Přes Cartagenu proudilo totiž na španělské lodě veškeré bohatství získané v Peru a dalších zemích conquistadory. Město rychle rostlo do krásy i do síly. Jeho někdejší bohatství dnes ilustruje například Muzeum zlata. Zatímco šestnácté a sedmnácté století bylo svědkem rozvoje města, století následující bylo ve znamení výstavby mohutných opevnění, která lze dnes obdivovat nejen v samotném městě. Dva vjezdy do zálivu, Bocachica a Bocagrande (Malá a V elká ústa), byly chráněné řadou pevnůstek s názvy jako San Felipe či Santiago Angel. Opevnění zálivu ovšem vévodí mohutná kamenná stavba, která je největší pevností, jakou ve svých koloniích Španělé postavili - pevnost Sen Felipe de Barajas. Na tu se však musíte vypravit mimo starobylé centrum. Při výstupu na ni vám budou desítky prodavačů nabízet různé suvenýry, trička s obrazy jednotlivých budov či údajně pravé indiánské šperky,inspirované někdejšími obyvateli zálivu, Indiány z kmene Calamari. Na návštěvníka, který obdivuje světlé domy starého centra, zapůsobí jako kontrast mohutné hradby na straně přivrácené k moři. Ty ostře kontrastují s moderní výstavbou na jižní straně starého města a chudinskými brlohy na straně severní. Kompletní opevnění dokončili španělští architekti až na přelomu osmnáctého a devatenáctého století a byly to paradoxně španělské královské oddíly, které otestovaly jejich sílu, když se Cartageny v roce 1811 zmocnili republikáni. Vypočítávat úspěšná i neúspěšná obléhání města, stejně jako množství krásných historických objektů, by zabralo mnoho místa a času. Návštěvník si sám vychutná procházku městem, které nabízí neuvěřitelné množství domů z dob koloniálních i novějších. Při procházce lze ochutnat místní rybí speciality. Nejlepší z těchto restaurací je Club de Pesca (Rybářský klub), který je umístěn v bývalé pevnosti San Sebastián del Pastelillo. Staré město si zachovalo svébytný ráz proto, že moderní hotely a sídla firem jsou soustředěny na poloostrovech a ostrovech zálivu, odkud si m usí turista vzít taxi, aby se dostal buď do samotného města, nebo do řady pevností a baterií v okolí Cartageny. Hlavní hotelová oblast je u Bocagrande. Opevnění města představovalo unikát, který pomohl městu k zápisu do památek chráněných organizací UNESCO. V e stinných úzkých uličkách staveb, jako je katedrála, Casa Skandia, či dům markýze de V aldehoys, lze posedět v řadě barů. Na Plaza de la Aduana stojí za vidění Palacio Municipal, nyní sídlo městské správy. Cílem návštěvníků je také modrý dům na kraji starého města s výhledem přes hradby na moře. Zde stvořil některá svá díla mistr latinskoamerického magického realismu Gabriel García Márquez. Po starém městě vozí turisty také kočáry tažené koňmi. Nejkrásněji je ve staré Cartageně při západu slunce, kdy stíny osvětlují světlé pastelové barvy fasád zdejších domů. Sedíte v restauraci a pozorujete, jak dosud ztichlé ulice, na nichž během odpoledního vedra nebylo ani živáčka, ožívají. Pro snílky a milovníky klidných romantických zážitků inspirovaných historií je to místo jako stvořené.

Může se hodit
V Kolumbii je nyní pro cizince poměrně nebezpečno, ovšem Cartagena patří mezi nejbezpečnější místa. Jako v celé Latinské Americe, i v Cartageně je třeba si dávat pozor na kapesní zloděje a různé samozvané průvodce.P odobně je třeba být ve střehu v restauracích a nedávat na odiv fotoaparáty a videokamery, stejně jako velká množství peněz. Město má teplé a vlhké ovzduší, proto je třeba pečlivě dodržovat pitný režim. V odu pak pít jedině balenou a do servírovaných nápojů nechtít led. V eškeré turistické informace včetně kontaktů na hotely lze nalézt na internetové adrese www.cartagenadeindias.com



Kolumbijský spisovatel Gabriel García Márquez, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1982.

Cartagena leží na severu Kolumbie, na pobřeží Karibského moře.

Současná Cartagena se sice tváří mírumilovně, ale město patří díky vleklé válce mezi kolumbijskou armádou a povstalci mezi nejnebezpečnější.

Katedrála San Pedro.

Autor:




Nejčtenější

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Některé turistické stezky a cyklotrasy v Národním parku Šumava jsou po...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Další z rubriky

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.