Za jedním jménem se tu vlastně skrývají dvě různá města - starý Cardiff a přístavní Butetown. Ten je tvůrcem dnešního velkoměsta. Jen díky uhlí vyváženému odsud do celého světa se z velké vsi na okraji Walesu, kde v roce 1800 žilo asi 1500 lidí, stalo centrum celé země.
Ne že by až do nalezení uhlí byl Cardiff vždy jen zapadlým hnízdem. Světlé cihly u základů cardiffského hradu jsou prý památkou na římskou pevnost, která tu vznikla už před devatenácti stoletími. Po ní prý město zdědilo i jméno - z castra Didi (Didiova tábora) se časem stal velšský Caerdydd a pak anglický Cardiff.
Normanský hrad, který se na hliněné homoli vypíná nad rovinou římské pevnosti, připomíná, že význam města oceňovali i tvůrci denšní Anglie, Normané. Hrad byl posledním sídlem následníka anglického trůnu Roberta, jehož bratr Jindřich I. využil jeho cesty do Svaté země, po otcově smrti si přisvojil trůn a Roberta tu uvěznil.
To vše ale zastiňují mohutné zdi a šestice roztodivných věží nového hradu. Takové gesto romantického obdivu ke středověku si mohl dovolit jen velký boháč. John, třetí markýz z Bute, prý byl nejbohatším mužem své doby. Ve staré pevnosti si nechal postavit skvělé sídlo, jehož tvrůce William Burges čerpal inspiraci z nejrůznějších pramenů, od bible přes vyprávění tisíce a jedné noci až po pohádky Hanse Christiana Andersena. Hlavně však vyšel z památek gotické Evropy. Přepychové interiéry i hýřivě zdobené zdi a stropy ukazují, jak si tehdy vysoké vrstvy anglické aristokracie představovaly skvělý středověk, kdy šlechtě patřil svět.
Na nádvoří stojí za návštěvu i muzeum 1. dragounského gardového pluku. Počátkem 18. století bojovali jeho vojáci po boku habsburských vojsk. Čestným velitelem pluku byl od roku 1895 i císař František Josef I.
Kolem galerie kamenných bestií, které se plazí a drápou přes zeď parku, vede z hradu cesta k mostu, od nějž autobusy míří k jediné stavbě církevního středověku na území města, k llandaffské katedrále, nebo k památkám venkovského Walesu, do skanzenu ve St. Faganu.
Průchodem mezi rozšklebenými mordami lze proniknout do vlídného parku, který se táhne daleko proti proudu říčky Taff.
Kromě jiného je to příjemná zkratka do čtvrti úředních budov, které se chlubí vznosnými kupolemi, pompézními vchody i mramorovou bělostí svých zdí. Imperátorská velkolepost staveb připomíná, že sídlo waleské vlády stejně jako budovy university, radnice, soudu a Waleského národního muzea vznikaly v době, kdy Británie stála na vrcholu moci. Walesané tuto část města rádi srovnávají s Washingtonem a s indickým Dillí.
Vděčná cesta z hradu vede podél jeho zdí na promenádní Queens Street. Odtud lze odbočit do centra města, k jeho kostelům i nadmutým moderním obchodním centrům.
Ještě lépe je ale vyrazit od brány přímo za nosem, buď do Castle Arcade s velšskou jídelnou u vstupu nebo do High Street. Kromě zajímavých domů a hospod z minulého století tu návštěvník narazí na vchody do nákupních pasáží, které oplývají přepychovějším zbožím, ale jsou i barvitou ukázkou architektury z doby, kdy už nakupování bylo něčím více než jen obstaráním nutných potřeb.
Po Hayes Street, oddělující obě pasáže, se lze vrátit trochu zpátky, ke staré knihovně se zajímavým Muzeem magických strojů. Ještě pár kroků směrem k hradu, po Trinity Street, a lze vstoupit do další zajímavé obchodní památky města - tržnice s hodinovou věžičkou a nákupními pavlačemi pod skleněnou střechou.
Na druhé straně Hayes Street navazuje na Bute Street, spojovací cestu k moři a do Butetownu. Před sto lety to byl rušný přístav, kolem nějž vznikalo nové město. Zhroucení těžby uhlí ve dvacátých letech zasadilo smrtelnou ránu všem nadějím na vytvoření světově významného vývozního centra. Dnes je to hlavně podívaná a lákadlo pro turisty s řadou zajímavých muzeí, rozložených na Bute Street a navazující Stuart Street. Jsou oslavou lodí, průmyslu a techniky, tedy toho co skoro katapultovalo přístav ke světové slávě.
Jeho zasuté ambice však lépe zpřítomňuje temně rudá přístavní budova nalevo od Bute Street. Cihlový masiv korunovaný řadou špičatých věží dodnes jakoby bojovně házel rukavici Cardiffu a jeho mocnému hradu.
Dnešek Butetownu i Cardiffu však kromě řady restaurací při Stuart Street ztělesňuje spíše plastiková stonožka položená u konce Harbour Drive, při norském kostele. I průvodci přirovnávají toto návštěvnické centrum k UFO, přinesenému mořem. Jeho nitro však ukazuje nové naděje i nové ambice dnešního Cardiffu.
|
