Dvojitý prstenec hradeb kryl pečlivě své obránce. Středověké město také proto nikdy nebylo dobyto. Hradby a 52 městských věží dnes ztékají docela jiní útočníci. Vyhnou se modernějšímu sídlu v podhradí a míří přímo na architektonický skvost. Mají cvakající foťáky a turistické brožury v rukách. Neexistuje pro ně větší magnet na celém jihu Francie. Jak se v takovém místě žije, napadne vás. Může historický unikát, kde se střídá jedna turistická výprava za druhou, ještě uhájit svoji autonomii a nestát se nakašírovaným Disneylandem?
Paní Véronique Leblancová, majitelka malé vinotéky hned za jednou z městských bran, necítí, že by jí příliv turistů výrazně obtěžoval. Když skončí léto, skoro se mi po těch zástupech stýská," vykládá během krátké degustace. Je ráda, že o její město je takový zájem. Vypráví o architektovi, který se stal na věky nejslavnějším občanem města. Jmenoval se Viollet-le-Duc. Byla to jeho zásluha, že v 19.století znovu ožily pobořené středověké domy a do starých ulic se vrátil život.
Carcassonne se nikdy nestalo prázdnou atrakcí. Je to tím, že se lidé neodstěhovali dolů, do nového města," říká paní Leblancová. Protože zůstali stálí obyvatelé, zůstaly i jejich obchody. Procházíte pitoreskními zákrutami mezi úzkými domy a nestačíte se divit. Nikde žádné vtíravé krámky se suvenýry, ale naopak: tuhle koloniál, na dalším rohu zase typická francouzská boulangerie, kde nejdete ty nejkřupavější croissanty.
Lidé z města nezmizeli. Uprostřed parného léta, kdy dole, v novém městě, klopí autobusy jednu várku návštěvníku za druhou, byste možná mohli mít o toto město obavu. Zbytečně. Lidé z Carcassonne se naučili žít se slavnou minulostí, ale i s lidmi z daleka, kteří se o to vše tolik zajímají. Zdálo by se vám, že sídlo s tak skvělou pověstí nemusí turisty nijak hýčkat. Přesto vás čekají jen milé úsměvy. Nikdo vám nedá sebeméně najevo, že jste obchodní položka v jeho daňovém přiznání. Lidé se usmívají, ukážou ochotně cestu a za každé francouzské slovíčko jsou rádi.
Vejdete do přízemní vinárny a snažíte se vybavit, co tady mají rádi. Prohlédnete obsáhlý nápojový lístek a nakonec skončíte logicky u jediné položky. Tady se pije zejména jedinečné červené bordeaux. Pili je i zbrojnoši, kteří mávali halapartnami na hradbách a nadávali na francouzského krále Ludvíka XIV., že se tento kraj začal zajímat (obsazovat, dobývat?). Pověst nedobytného města podlamovala jejich morálku. Hleděli na své nepřátele hluboko dole a byli zcela pevně přesvědčeni, že jim nikdy nestanou tváří v tvář. Měli opravdu štěstí, impozantní kamenné hradby skutečně pokaždé všechny dobyvatele odradily. (Není moc jasné, odkud se kdo na koho díval...)
Sedíte u dřevěného stolu a přemítáte, co asi dělali lidé pod hradbami. Stihli se pokaždé schovat? Domky a vesničky okolo města nasávají jeho nezaměnitelný půvab. Mohli byste tu chodit od sídla k sídlu celé týdny. Čas turistův je však bohužel zcela přesně vyměřen. Sotva si nejkrásnější středověké město a jeho okolí osaháte", už musíte zase pádit domů. Je to škoda, říkáte si. A slibujete si v duchu, že příště si tu zamluvíte hausbót na celý měsíc. Každý večer zakotvíte a vyrazíte do křivolakých potemnělých uliček. A potkáte úžasné lidi, kteří si povídají u stolu do půlnoci a skoro nevědí, co je to televize.
Může se hodit
Všechny informace o městě dostanete na telefonním čísle 0468 25 07 04, to je hlavní turistická centrála. Otevřena je denně od 9 do 12.15 a odpoledne od 13.45 až do 17 hodin. Auto nechte v dolním městě, do historické části nemají vozy přístup.
Kam se podívat
Dobrým nápadem je přidat si k výletu do města také projížďku po proslulém Canal du Midi, vodní cestě, která spojuje Středozemní moře s Atlantikem. Loď si můžete zamluvit v turistické kanceláři.
 |
