Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Cabo Verde: ráj, kde se hřešit musí...

  11:01aktualizováno  11:01
Je to jedno z mála míst na světě, kde nezvoní mobily. Na těchhle nezkažených ostrovech v Atlantiku objevíte samotu, snovou krajinu, obrovské pláže, krásné ženy i hříšný tanec... Kapverdy.

Zakotvili jsme přímo pod obrovskými tlapami Ležícího lva. Skála, která se tak jmenuje, chrání naši jachtu před větrem a vlnami. A tak nemáme na práci nic jiného než se koupat v oceánu, lovit ryby, jíst ryby, vyhlížet ryby nebo Cochitu. Je to krásná Kolumbijka, milenka starého kapitána Diega, která roznáší ryby pečené na uhlí a skleničky caipirinhy.

Za celý den uvidíme jednu želvu, několik létajících ryb, prý i jednu velrybu, nějaké delfíny a taky tři žraloky, ale to až při návratu na otevřený oceán. Svižně prořezávají ploutvemi vlny; je vidět, že chlapci jsou ve formě.

Jsme ale v klidu, protože už víme, jak na ně. "Stačí se vyčurat do vody," rozbíjí Diego legendu kolem filmu Čelisti "a snadno je zaplašíte. Nemají to rádi. A kromě toho tady žraloci neútočí."

Za celý den neuvidíme človíčka. Ani lodičku. Jsme totiž v místě samoty a izolace. Kapverdy, to je ostrovní výspa v Atlantiku, kam svět ještě nedosáhl. Nezkažený náhrdelník v oceánu, tichá země, kde mobil můžete použít leda jako těžítko.

Kapverdy
FOTKY Z KAPVERD SI PROHLÉDNĚTE ZDE

Jediné, co tady zní, je šumění větru a pravidelné dunění vln, které se rozplývají na plážích. A ještě něco: tichý svistot, jak vítr žene miliardy zrnek písku do moře.

Jíte ryby, občas sebou plácnete do moře, a když se vám z houpání oceánu rozvlní žaludek, máte na vybranou - buď přibít zrak k nějakému bodu na horizontu, nebo na Cochitu s další caipirinhou. Ryby voní, Cochita se usmívá, moře vás houpe a caipirinha taky, ale jinak. Paraiso di Atlantico, Atlantický ráj, říkají tomu místní. Už víte, co tím myslí.



Tomuto místu se říká Buracona, česky Velká díra. Je to jícen sopky, do něhož si moře prorazilo cestu a vytvořilo jakýsi bazén.

Kanáry před 50 lety

Ráj má osamělou tvář. Jedno odpoledne kráčím po pláži dlouhé kilometry směrem na sever. Nepotkám nikoho. Jsem úplně sám. Teprve na místě zvaném Ponta Preta se zdravím s lidmi jezdícími na windsurfingu. Tyhle ostrovy jsou pro ně tím, čím je Havaj pro surfaře. Ocení to tady i začátečník, který se neumí obracet. Není totiž do čeho narazit: pět set kilometrů vlevo Senegal, vpravo a podstatně dál Jižní Amerika.

Jdu a připadám si skoro jako objevitel nových světů. Tyhle ostrovy jsou relativně nedotčené. Nelze koupit žádného průvodce a články, které o nich ve světě vyšly, lze spočítat na prstech jedné ruky. Jsou to "Kanáry" před padesáti lety.

PŘEČTĚTE SI
Nejhezčí ženy jsou na Kapverdách, tvrdí zkušený mořský vlk Ivan Orel

Teď sem mají jezdit Češi. Hudbou, náladou a plážemi jim to bude v něčem připomínat Karibik, jenže bez palem. Pláže jsou tady nekonečně dlouhé a široké. Skoro byste se na nich ztratili jako v poušti. Santa María na ostrově Sal, nejkrásnější pás písku celých Kapverd, je široká místy až dvě stě metrů a projít ji celou je výlet pomalu na celý den. Co jiného také čekat na ostrovech, jejichž hlavní město se dokonce jmenuje Pláž...

A mají tu i exotiku Afriky a Brazílie, modrou oblohu, nekonečné slunce, noci zalité měsíčním svitem a fantastické banány se skořicí.



Panuje tady pohoda a místní lidé nikam nespěchají

Ty noci jsou tady pěkně dlouhé. Stalo se, že dvoučlenná skupina Čechů vyrazila do největšího místního podniku s názvem Pirata Bar, který vypadá jako korzárská loď (i ceny jsou pirátské). Bylo někdy po desáté večer. A bylo zavřeno. "Tady zavírají jako na vesnici," postěžovali si druhý den. "Ne, oni ještě neměli otevřeno," dostalo se jim odpovědi. "Tady se otevírá po jedenácté a spát se jde k ránu."

Těžko říct, jak to zvládnou ti chlápci, kteří ráno vyrazí na moře a po desáté už na pláži porcují mečouny. Každopádně Kapverďané jsou večer pořádně živí. Zatímco do sebe ládujete tuňáka s kapari, tančí páry na parketu sambu, ale to je jen čajíček v porovnání s tím, co má přijít. Vrcholem je funána. Hříšný tanec, zakázaný kdysi Portugalci.

Dívka a muž právě spojili všechny křivky svých těl v jednu. To není tanec, ale milostné splynutí. Jejich klíny, to jsou sopky pulzující ve společném rytmu. Tango je proti tomu tanec pro kněžský seminář.

Tihle lidé umějí žít. Pijí výbornou kávu, kterou sami pěstují, a očividně nikam nespěchají. Cabo Verde - no stress, zní neoficiální heslo ostrovů.

Den je tady mnohem delší než v Evropě. Když vpodvečer procházíte městečkem, vidíte místní, jak postávají v ulicích s pastelově zbarvenými domečky, a máte pocit, že už tam takhle stojí deset let. Jejich tváře a těla, to je genová mapa návštěvníků posledních pěti set let. Olivoví potomci Portugalců, jimž ostrovy patřily, ebenoví Senegalci a Gambijci.



Pláže jsou na Kapverdách nekonečně dlouhé a široké

MŮŽE SE HODIT

KAPVERDY - portugalsky CABO VERDE

Jak se tam dostat

Z Kapverd se snaží udělat jednu z hlavních destinací CK Exim Tours. Létají na plochý, písčitý ostrov Sal.

Ceny

Pět litrů vody v obchodě stojí dvě eura, chleba euro, káva přes půl eura, třetinka piva zhruba půl eura (v restauraci ale klidně dva a půl eura). Eurům tady dávají přednost před dolary. Málokde lze platit kartou.

Co si koupit

Místní nabízejí z písku dělané obrazy, Afričané prodávají masky, bubny a řezbářské práce. Všude prodávají vyřezávané želvy, symbol Kapverd. Otrlejší povahy si mohou koupit místní grogue, pálenku z cukrové třtiny. Smíchejte ho s ledem, džusem a ovocem a máte caipirinhu.

Atlantická fata morgana

Jedeme vnitrozemím ostrova Sal a sledujeme bláznivé výjevy jako od Dalího: krávy a oslíci se pasou na písku. Pak spatříme nádherné jezero, ale je to jen fata morgána, přelud v poušti. Jako na Sahaře. O ostrově Sal to platí nejvíc. Název Kapverdy - ostrovy Zeleného mysu, to je klamání tělem. Jejich objevitel je tak nenazval proto, že spatřil spoustu zeleně, ale proto, že ho tam vítr odvál poté, co vyplul z místa v Africe, jemuž se říkalo Zelený mys.

Jezírko Pedra de Lume však není pouštní přelud. Dojde mi to ve chvíli, kdy si utřu oči: vznáším se ve slané vodě v obrovském kráteru někdejší sopky jako v Mrtvém moři a slaná voda pekelně pálí. Smýt ji lze třeba v Buraconě, česky Velké díře. Je to další jícen sopky, do něhož si moře prorazilo cestu a teď je z něj fotogenický bazén, kde vlny každé tři minuty vyměňují vodu.

Možná je to pět minut, ale proč na Kapverdách počítat čas. Tady je všechno v pohodě. Když jsem poprvé vyrazil na pláž, měl jsem pocit, že je zima. Pak jsem pochopil tu výhodu: slunce pere jako v tropech, ale protože fouká vítr, není mi vedro a vůbec se nepotím. Fanatičtí opalovači zhnědnou, aniž by se pekli.

Protože tady nic nekvete, vzduch je skvělý pro alergiky. Voda je tyrkysová a úplně čistá, protože svět je daleko. Za městečkem se válejí hromady lastur větších než boxerova pěst.

A caipirinha fakt ujde.

Šťastné, líné ostrovy.



Kapverdy

Kapverdy

Kapverdy

Kapverdy

Kapverdy

Kapverdy

Kapverdy: panuje tady pohoda a místní lidé nikam nespěchají

ATLANTICKÝ RÁJ. Kapverdy je místo, které ještě turistický svět neobjevil. Tady lze zažít exotiku bez přecpaných pláží.

Pláže jsou na Kapverdách nekonečně dlouhé a široké

Tomuto místu se říká Buracona, česky Velká díra. Je to jícen sopky, do něhož si moře prorazilo cestu a vytvořilo jakýsi bazén.

Kapverdy

Kapverdy

Kapverdy

Kapverdy

Kapverdy

Autoři: ,




Nejčtenější

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Další z rubriky

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Cestou necestou
Puchýře jako dvacka a klopýtání v dešti, to je slavný dánský pochod

Tři dny intenzivní chůze napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, tak vypadá akce nazvaná Fjällräven Classic Denmark. Treku...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.