Procházím se po Starém městě, neodbytní rikšisté by mě neustále někam vozili. Připadám si jako návnada, na kterou každý rikšista skončí jakmile ji spatří. Radši před nimi mizím ve Starém městě. Uličky Starého města jsou jako labyrint, snadno se v nich dá ztratit. Na každém rohu chrám, zbytek vyplňují ubytovny a hotýlky. Víc než jinde vidím sadhui (svaté muže) a víc než kde jinde cítím hinduismus z každé cihly, každého člověka. Všechno živé i mrtvé je tady spojené s tím velkým byznysem, na kterém se dá tak dobře vydělat - hinduismem.
Hinduismus jako byznys
Ano byznysem. Hindismus se tu zvrhnul v prachobyčejný byznys. Začíná to běžným (a podle mně moc pěkným) zvykem hinduistů obětovávat v chrámech květiny. Dají se koupit všude, obzvlášť ale na ghatech na nábřeží, což jsou schody vedoucí do svaté Gangy. Ghatů je ve Váranásí několik stovek a slouží k různým účelům. Mytí (fyzickému), smývání hříchů, pohřbívání. Nebo taky k nastoupení do loďky a projížďku po řece. Loděk je tu přehršel a majitelé se o zájemce bezohledně přetahují. Byznys.
Třetí formou byznysu je byznys se smrtí. Jelikož je Váranásí tak prominentním místem smrti, je třeba zajistit, aby se duše opravdu dostala do nebe. K tomu slouží tzv. spalovací ghaty. Ve Váranásí jsou hlavní spalovací ghaty dva, u jednoho z nich jsem zažil nepříjemný zážitek. Z části pramenil z mé necitlivosti pro dění na ghatu, z části ze změny spalovacích rituálů v továrnu na peníze. Na spalovacích ghatech se nesmí fotografovat. Udělal jsem tu chybu, že jsem, ač v uctivé vzdálenosti, vytáhl svůj fotoaparát (z blbosti, nebo možná už instinktivně). Hned se ke mně přihrnul chlapík, zasypal mě nadávkami a div mě neodvlekl na policii. Zastyděl jsem se (i když jsem vlastně nic špatného neprovedl, chápal jsem ale, že to mohlo být pochopeno jinak) a zanadával si sám sobě do ignorantů. Jakmile první chlapík zmizel, přitočil se ke mně jiný. Pokud prý chci fotit, stačí když si koupím povolení a mám po starostech. V tu chvíli jsme se zastyděl znovu. Tentokrát ale kvůli tomu, že jsme se před tím vůbec styděl. Tak takhle je to s vámi, svatými hinduisty! Když zaplatím, můžu si dělat co chci! Jak znám Indy, tak mě to vlastně nemělo ani příliš překvapit, protože vím, jak jsou na peníze. Překvapilo mě to ale právě ve Váranásí, právě na tomto ghatu, který slouží právě ke smrti. Druhý chlapík mi po mém údivu vysvětlil, že na tom není nic divného, protože peníze prý poslouží k zaplacení obřadu za lidi, kteří si ho sami nemůžou dovolit zaplatit. To je sice hezké a dokonce ani nepochybuju o tom, že je to pravda, ale jak to tedy dělali před tím, než byli "vynalezeni" turisté? Jednoduše ve mně zůstal silný dojem, že v Indii se dá koupit všechno.
V následujících asi třech hodinách jsem se musel procházkou podél Gangy ze zážitku na spalovacím ghatu uklidňovat. Ghaty jsou rozhodně prostředí zajímavé a nezvyklé, dá se na nich vidět spousta věcí. Lidé se myjí a koupají, krávy se sluní a koupají a turisti (včetně mně) na to koukají a nekoupají se. Ganga je totiž hodně špinavá a kdybych chtěl být zlý, řekl bych, že symbolizuje víru velké části DNEŠNÍCH hinduistů, která mi připadá stejně svatá a stejně špinavá jako Ganga. Možná jim v něčem křivdím, nebo příliš zobecňuji. Nevím.
Jelikož je po monzunech, kdy byla úroveň hladiny Gangy o několik metrů výš než teď, jsou ghaty plné nánosů bahna. Na několika místech naplno běží kompresory odsávající vodu z řeky. Ta se pak vrací hadicemi, kterými místní nádeníci "odstřikují" bahno, zpět do řeky. Takový věčný, sisifovský koloběh. Sedím na nábřeží a koukám na protější břeh Gangy. Ten je prý prokletý. Proto na něm není nic. Žádné město, žádné ghaty, jen močály, kam se voda v době monzunů dobře rozlévá. Radši se jdu projít do Starého města. Je už tma a uličky se najednou neobvykle rozzářili. V desítkách krámků prodávají ty nejbarevnější náramky, nejmosaznější sošky a nejdřevěnější plastiky. Je to ráj pro turisty-nakupovatele. Škoda, že nemám víc peněz. Taky bych tady chtěl být turista-nakupovatel. Včera pozdě v noci (asi o půl jedenácté) a dnes brzy ráno (v půl páté) se z chrámu přes ulici začaly ozývat zpěv a hinduistické mantry. Vše trvalo asi 10 minut, ale skvěle dokreslovalo atmosféru Váranásí, svatého města, kde se ještě dodržují pravidelné rituály.
Ranní projížďka po Ganze
Ranní projížďka po Ganze patří snad ke každé návštěvě Váranásí. Vstávám proto brzo, abych byl ještě před východem slunce na ghatech. Loďky jsou již připravené a řada turistů dokonce křižuje po řece. A to je sotva 6 hodin! Ve Váranásí turisté určitě zažívají jedno z nejčasnějších dobrovolných vstávání v životě! Slunce je ještě pod obzorem, ale východní část oblohy už je načervenalá a načervenalou barvu od ní mají i ghaty. Fotogenický okamžik! Hinduisté se omývají, modlí a pouští po Ganze lodičky z listí s malými svíčkami uprostřed.
Za chvíli slunce vychází. Rudá koule se pomalu vynořuje z močálů na východním břehu Gangy. Jak pomalu stoupá výš na své každodenní pouti, kouzelně mění barvu ghatů a tím i jejich atmosféru. Nejprve jsou červené, pak přibývá žluté, až nakonec všechny zlaté září. Nasedám na loďku a nechávám se vézt zpět ke ghatu z nějž jsem vyšel. Při pohledu z loďky na řece vypadají všechny aktivity na břehu docela jinak - všechno je zlaté. Je vidět, že místní lidé jsou na turisty zvyklí, protože jim naše okukování ani v nejmenším nevadí (nebo to na sobě nedávají znát). Klidně dál pokračují v rituální očistě čí modlitbách a těch hord loděk na řece si nevšímají. Abych nebyl vůči nám turistům nespravedlivý, musím říct, že velkou část "očumovačů" tvoří samotní indičtí turisti. Někteří si dokonce při vystupování z loďky sebou domů nesou láhev naplněnou vodou z Gangy. Jde o třetí stupeň v hierarchii zemřít ve Váranásí - vykoupat se ve Váranásí - odnést si vodu z Váranásí.
(pokračování zítra)
 Městem Váranásí protéká pro hinduisty svatá řeka Ganga. |
 Na ghatech prodávají kluci květinové lodičky. |
 Pravidelná ranní koupel v Ganze. |
 Prodejce květinových obětin na ghatu. |
 Rawamahál ghat je jedním z nejoblíbenějších ghatů. |
 Meditující višnuistický sádhu. |
 Mystický východ slunce nad mystickou Gangou. |
