TIP NA VÍKEND
Na oskerušobraní a vzácnou pálenku na Slovácko
Z perónu rovnou do opojení
Vystupujeme na zastávce v Mutěnicích. Doslova a do písmene u zdroje! Stačí jen překročit silnici a rázem vplouváme do bludiště uliček obestavěných bezvýhradně průčelími vinných sklípků. To jsou ony proslulé Mutěnické búdy. Na první pohled jako by tvořily svéráznou samostatnou vesnici.
Četné z nich se honosí okázalou vnější výzdobou: k zaklepání vábí sgrafita plná vinných listů, hroznů, pohárů i krojovaných frajárek, druzí majitelé vsadili na stylizované citáty a "lidovou moudrost" s vinnou tematikou či barevné variace ornamentiky okolo žuder (zaklenutých vstupních portálů), vycházející z tradiční lidové architektury.
Někde je tato výzdoba vkusná, o dům dál se již ale může výrazně přiblížit kýči.
A jelikož právě vrcholí sklizeň, uličky brázdí malotraktory s přívěsy vrchovatě naloženými přepravkami plnými hroznů a z přízemních prostor sklípků se line vrčení motorů vinařských lisů. Není problém nahlédnout pod pokličku, skrývající tajemství výroby vína: v přestávce mezi přiváženými várkami si v jednom ze sklepů dopřáváme krátkou exkurzi do lisovny, spojenou se stručným přehledem právě zpracovávaných odrůd.
Ruch při sklizni v Mutěnicích
Vinicemi k pohostinným Dubňanským búdám
Částí areálu Mutěnických búd prochází zeleně značená turistická stezka ve směru k Dubňanským búdám neboli sklepům Pod dubňanskú horú, spojených jménem s blízkým městečkem Dubňany. Vydáváme se po ní.
Příjemná asfaltová komunikace se pozvolna vine vzhůru do nízkých pahorků, odkud se začínají otevírat pěkné výhledy. Kolem se rozbíhají symetrické řady vinic, obtěžkaných zralými hrozny a protkaných dřevěnými kůlnami na nářadí i pro hlídače.
Vinohrady nad Mutěnicemi
Nejsme tu sami – všude v okolí panuje čilý pracovní ruch. Co chvíli se vyhýbáme vozu s révou. Sběru ve vinohradech se účastní všichni členové rodin: každý musí přiložit ruku k dílu, aby si výsledky práce nepřivlastnil někdo jiný. Zvukovou kulisu doplňují pravidelné salvy ze zařízení určených k plašení špačků. Ozvěna je nese krajinou do všech světových stran, trochu připomínají výstřely neviditelné fronty.
V nejvyšších partiích značení odbočilo z asfaltu a vstoupilo do půvabného úseku na pomezí vinohradů, luk, remízků i sadů.
První nesmělé doteky podzimu dorazily i sem, neboť listoví řady dřevin už získalo zlatavý nebo narudlý nádech.
Zdravíme se s hlídačem – zalomená puška, pověšená přes rameno, jasně hovoří o náplni jeho činnosti. To se ale již na stráních rozevřeného údolí objevily první červené střechy sklepů. Na rozdíl od mutěnických nejsou namačkány jeden na druhý, nýbrž více rozptýleny.
Opuštěný sklípek Pod dubňanskú horú
S poměrně dominantní nadzemní částí a většinou bez křiklavé vnější výzdoby. Leckdy se jedná o původní, autentické stavby, bohužel některé jsou opuštěné a v troskách – místy obklopené nepříliš vkusnou zástavbou moderních "krychlí".
U jednoho sklípku spatřujeme vyšší koncentraci zaparkovaných vozů a zachycujeme útržky družného hovoru. Uvnitř právě probíhá přestávka. Zjišťujeme, že burčák je takřka ideální.
Ochutnáváme několik skleniček, kupujeme láhev, ještě se dočkáme prohlídky sklepa, ale to již vzápětí před branou staví traktor s nákladem hroznů. Poté je nutné se srdečně rozloučit a nezdržovat i přesto, že jsme se setkali s vřelým přijetím.
O pár desítek metrů dál se situace opakuje: rodina je zaneprázdněna čištěním sudů, avšak pár vět s námi ochotně ztrácí. Bohužel, burčák zrovna nemají, ale koštujeme pár vzorků vína. K vrcholnému prožitku zbývá již jen se usadit na mez a s lahví šumějícího burčáku oslavit příchod babího léta.
Od dubňanských sklepů je možné se vrátit stejnou cestou do Mutěnic, případně lze využít zkratky polňačkou, nedaleko východního okraje areálu, která vychází z asfaltové silnice k Dubňanům. Desítky vzrostlých exemplářů zplanělého konopí podávají důkaz, že se tu v minulosti pěstovala i tato plodina.
Rady do batohu
Jak se tam dostat TIP iDNES.cz
|
Kdo by odolal nabídce na strávení večera v takovém sklípku?
Sklepní ulička v Kobylí
Jelikož zdejší lokálka jezdí o víkendu v pravidelných dvouhodinových intervalech, přesunujeme se o pár zastávek dále. Vždyť vinařské obce jsou kolem ní rozesety jako bobule v hroznu. Obklopené mírně zvlněnou krajinou s ostrůvky stepí – zejména na příkřejších svazích, kde není půda obdělávána a které byly v minulosti využívány k pastvě dobytka.
Průvodčí i strojvůdce si nás již pamatují a s úsměvem vyzvídají náš další cíl. Doplnit "tekuté palivo" se rozhodujeme v Kobylí. Tady nejsou sklepy koncentrovány v jedné lokalitě.
Na nádraží se nás ujal ochotný pán, promptně nás nacpal do svého vozu a odvezl do centra obce. Pitoreskní sklepní ulička zde totiž začíná takřka na návsi. Po levé straně lemovaná staršími sklepy, zprava novými. Zdaleka ne všechny se honosí moderní tváří: čerstvě položená došková střecha a hliněná omítka svědčí o skutečnosti, že majitel se rozhodnul vrátit se v rámci rekonstrukce ke kořenům.
Idyla nad Mutěnicemi
Upravenému parčíku ve středu ulice vévodí zrestaurovaný dřevěný lis na révu, který ještě umocnil autenticitu místa. Bohužel vrata sklepa, který jsme dostali jako tip na dobrý burčák, jsou nedobytně zamčena: naštěstí se nám podařilo si jej obstarat jinde. Chutnal výborně. A cena byla více než příznivá. Stejně jako u Dubňan.
Ne všichni zdejší pěstitelé révy se ale současně věnují výrobě vína: před výkupnou hroznů stojí dlouhá fronta vozů s přívěsy, u váhy se vzrušeně diskutuje, jedná, ochutnává …
Kobylí – výkup hroznů
Spolková republika Kraví hora
Poslední zastavení náleží Bořeticím. Respektive věhlasné Svobodné spolkové republice Kraví hora, recesistickému "státnímu útvaru", založenému zdejšími vinaři. Pochopitelně s vlastním prezidentem, vlajkou, hymnou i vládním palácem. Jejich sklepy se totiž převážně rozkládají pod stejnojmenným pahorkem, osázeným vinohrady.
Ihned za tratí se nachází nefalšovaná celnice a poté, za úsměvným pomníkem, věnovaným kvasince, kroky návštěvníka vstoupí do pomyslného ráje. Tady již uličky jednoznačně patří příchozím turistům: reproduktory s cimbálkou vábí do útrob sklepů, nechybějí poutače s nabídkou a kolem stavení parkují desítky aut z celé republiky.
Vinařský dům Jamborovi je první na ráně. Burčák kupujeme "přes ulici", sklep totiž obsadili účastníci autobusového zájezdu. Při placení se dostavil drobný šok – cena byla o desítky procent vyšší oproti ostatním navštíveným vinařům. Za stejný peníz bychom jej pořídili i mimo vinařskou oblast. Zkrátka masový zájem se možná projevil i negativním dopadem.
Přesto jsme se v jednom z méně honosných sklepů dočkali přátelského přijetí a sladkého moku za pohodovou cenu. Ačkoli majitel byl právě na odchodu, aby ještě stihnul část zápasu místního mužstva, špetku času si na nás našel.
Příprava na zpracování
Pohled od Bořetic k Vrbici
Text a foto: JAN DOUBRAVNICKÝ
