Závodní výbava a očistec s botami
Lyže, na kterých si rychlostní závod vyzkouším, se prakticky nedají koupit v obchodě, ale fasují je závodníci. Chraň tě pánbůh s nima něco udělat, děsí se šéf Atomic Ski test centra u dolní stanice Hromovky Víťa Brejša.
Na těle těsná závodní kombinéza českého reprezentanta Kryštofa Krýzla, která letos "udělala" 7. místo ve francouzském Val d´Isere. Na hlavě závodní helma s tvrdýma "ušima" a v rukou zahnuté závodní hůlky pro rychlostní disciplíny.
Pouze zánovní rukavice rakouského národního týmu už trochu vyšly z módy a také "jen" sportovní lyžáky Head upozorňují znalce, že tu něco není v pořádku. Jan Holický, který mi byl na půl dne trenérem a shovívavým kritikem, řekl, že když závodní lyže nejsou propojeny se závodními botami, je něco blbě a výkon nemůže být perfektní. Brzy zjistím, že měl pravdu, ale nebude to zdaleka jen těmi botami.
Zkusili jste se ovšem někdy nazout do závodních bot? Větší očistec se dá těžko zažít. Tvrdé, nepohodlné, prostě šílené.
Petr Pravda z iDNES.cz se rozcvičuje před rychlostním závodem ve Špindlu
CS Link Ski magazín openZávod pro širokou lyžařskou veřejnost se poprvé konal na červené sjezdovce ve Špindlerově Mlýně. Zúčastnilo se ho dohromady včetně kategorie Masters na 250 lidí. Masters - bývalí závodníci - měli postavenou těžší a náročnější trať, závod pro veřejnost se více blížil obřímu slalomu. |
39 bran, start v 1190 metrech
Přede mnou je 39 bran regulérního rychlostního závodu v super G kategorii Českého poháru Masters v rámci veřejného závodu CS Link SKI magazín Open, který se jel o minulém víkendu na červené ve Špindlu.
Start v nadmořské výšce 1190 metrů, cíl o 444 metrů níž. Délka tratě cca 1900 metrů.
Bláznivý nápad šéfredaktora SKI magazínu Ondřeje Katze, abych si jednou v životě dal rychlostní závod v alpském lyžování, se stává skutečností. Jen ta trať oproti podobným závodům světového či evropského poháru je milosrdná - brány postavili experti Pavel Lipanský a Michal Kárník tak, aby byla pomalejší a bezpečnější. A hlavně, podklad není prolitý vodou.
15, 10, 5, 4, 3, 2, 1 - Jeď! Startovací rozhodčí mě plácne po zádech a já vyrážím.
Jako v odstředivce mě to žene mimo trať
Bohužel po 60 závodnících to už taková výhra není. Prvními pěti branami na placatém "Generál šusu" se ještě prosmýknu skoro jak Aksel Svindal. Lyže překvapivě dobře zatáčejí a nabírají rychlost.
V zatáčkách na prudší úvodní pasáži už je to ale mnohem horší. Přichází tvrdá realita. Jedu jak trouba - vysoko, zbytečně přip…sraně, v malém náklonu.
Probleskne mi hlavou, co mi radil před startem Honza Holický. Musím dopředu, po hlavě a zatížit lyže v oblouku. Pak se hrana dlouhé lyže zakrojí a udělá to, co bych teď tak potřeboval.
Aspoň že se můžu vymluvit na mnohacentimetrové "seky" u bran po předchozích mistrech, které mne vždycky spolehlivě rozhodí.
Snažím se udržet na trati, aspoň trochu držet styl a co nejtěsněji lízat brány. Přichází první techničtější místo "Čihadla" se dvěma branami na jeden táhlý oblouk. Následuje rychlý přechod do druhého oblouku... a sakra!
Jsem tam pozdě! Přesně na to mě Honza upozorňoval.
Následuje odkloněná brána, v níž mám rychlost jako "kule" a odstředivá síla mne nemilosrdně žene mimo trať. Naštěstí je bezpečnostní síť na "kapry" dostatečně daleko a tak se vracím do boje.
Nejobávanější Katin, rampa do nebes
Čeká mě Dřevařská cesta, za kterou není vidět další směr jízdy. Nepříjemné, ale není čas na rozhlížení. Co se bude dít? Skok? Naštěstí jen nadlehčení. Krásný pocit beztíže a sebepřekonání mne dostává do varu. Je to adrenalin. Jde do tuhého! Prudší část sjezdovky s názvem Václavák. Jen mi opět nepřichází správný rytmus kolem branek.
Hlavou mi blesknou slova nejlepší lyžařky světa Lyndsey Vonnové, která mi během loňského rozhovoru říkala, že lyže musejí při rychlostních disciplínách "plavat". Tak mně tedy neplavou.
Chytám se na chvíli až těsně před nejobávanějším místem závodu - Katin. Už jen název této výrazné terénní vlny mluví za vše. Zcela jiný pohled než při běžné "turistické" rychlosti.
Ještě těsně před nájezdem moc nevím, co s tím. Tohle je rampa do nebes!
Co říkal Honza? Podtáhni nohy pod sebe a spusť paže ke kotníkům!
Moc to neumím, ale přihlížející lidi mě nutí k činu. Lehká komprese přimačkává do dřepu a začínají pálit stehna. Nájezd na hranu a….. stav beztíže. Letím vzduchem, nebo jsem nohama na zemi? Doteď nevím.
Otevírá se přede mnou závěrečná pasáž, kus mírně do komprese zvaný "Hrobeček" a najednou je tu cíl. Stěží popadám dech, nejraději bych na kolenou prosil rozhodčí, abych si to mohl dát ještě jednou a bez chyb. Ještě že to nejde. Jde o regulérní závod a navíc by to asi nedopadlo o moc líp.
Čas 2:31:07 je o víc než minutu horší, než má vítěz mé kategorie nad 50 let. Co by tomu asi řekl můj spolužák z gymplu Aleš Hoznauer, se kterým jsem tuhle červenou řezal vždycky po skončení provozu vleků před 33 lety. Myslím, že jsme si to tenkrát i stopovali.
Petr Pravda z iDNES.cz v cíli rychlostního závodu ve Špindlu s Janem Holickým - bývalým závodníkem a dnes komentátorem ČT
Závodní lyžování - smrtící kombinace
Můj mizerný výkon snad omlouvá fakt, že závodní sjezdování jen málo připomíná lyžování, které známe z dovolených.
Jan Holický to potvrzuje. Jezdí se navíc na jiných lyžích, které se jen naoko podobají těm v obchodech. A při opravdových závodech, kde jde o vzácné medaile, i na jiném povrchu - vodou prolitých a na kost zmrzlých sjezdovkách. Smrtící kombinace, která dramaticky vzdaluje vrcholový sjezdařský sport běžnému lyžování.
Závodní lyže se liší od běžných jako maserati od trabantaZávodní lyže, zejména pro rychlostní disciplíny, jsou úplně jiné než ty, které se prodávají v obchodech. Nedají se také v běžné obchodní síti vůbec koupit. Nejlepší závodní materiál v podstatě není dostupný ani tomu, kdo by si chtěl dobré lyže koupit přímo u výrobce. Chtivý zákazník z ulice sežene většinou jen tzv. odladěnou verzi závodní lyže, která se často vyrábí i v jiných továrnách než lyže pro obchody. I z jedné závodní várky lyží se přitom ještě přísně vybírají ty nejlepší. Běžní lyžaři muži dnes jezdí většinou na lyžích dlouhých od 155 do 175 cm, které mají krojení přibližně od 11 do 18 metrů. Lyže na sjezd jsou však dlouhé 215 cm (rádius 45 m) , lyže na super G mají 205 cm (33 m) a top obřačky 191 cm (28 m). Zatímco jádro obyčejných lyží je často z tvrzené pěny nebo kombinací různých materiálů, jádra závodních lyží se už po desetiletí vyrábějí z nejkvalitnějšího dřeva, které se v různých vrstvách a plátcích slepuje do tzv. torzního boxu. Dalšími výplňovými materiály pak bývají drahé kompozity. Nejkvalitnější materiály se používají i na hrany. Ty však zároveň nesmějí být moc tvrdé, aby se daly dobře brousit. Skluznice je pak z velmi kvalitního polyetylénu s přísadami grafitu, vysvětluje Jan Holický. Závodní lyže jsou celkově o hodně tvrdší a pevnější v torzi. Hůř se ovládají a běžný lyžař většinou neumí využít jejich vlastnosti, protože je nedokáže patřičně prohnout a dostat do rychlostí, pro které jsou konstruovány. Přesto výjimka potvrzuje pravidlo. Existují závodní lyže, které i běžný výborný lyžař dokáže ocenit. To jsou slalomky. |
