Britové vítají turisty s otevřenou náručí

Ještě před nedávnem světové televizní stanice představovaly Británii divákům v poněkud hrůzném, a surrealistickém světle: zemi zahalenou černou clonou kouře stoupajícího k obloze z hranic pálených kusů dobytka. Britové se však všemocně snaží, aby svět přesvědčili, že navzdory všem problémům se slintavkou, šílenými kravami a třeba i s vlakovou dopravou, stojí zato jejich zemi navštívit. Dokonce jim v tom pomáhá i počasí. U nezvykle dlouho panuje skutečně letní počasí, neprší, sluníčko vytrvale svítí a rozdává kolem dokola dobrou náladu.

Britové jsou obzvláště na turisty vždy příjemní a zdvořilí, tentokrát si však dávají ještě víc záležet na tom, aby se návtěvníkům u nich líbilo a znovu se vrátili. "Platí se tu vstupné, zvažte to, nepospíchejte. Je to vaše rozhodnutí," pozoruje vrátný ve starobylé Magdalen College Oxfordské univerzity skupinku českých turistů. Když se Češi s mírným provinění chystají k odchodu, protože se jim platit nechce, popřeje jim pěkný zbytek dne. "No problem," přidá úsměv na rozloučenou.

Obyčejní turisté se při cestě do Británie nemusejí prakticky ničeho obávat. Česká rodina, která minulý týden přiletěla na letitě Stansted u Londýna, byla odbavena takřka v cuku letu. Letištní kontrola se zcela spokojila s tím, že Češi přijeli na
deset dní jako turisté, žádné další vysvětlování nepotřebovala. "Vůbec se nás neptali, jestli vezeme nějaké potraviny. Rohožky na dezinfekci kvůli slintavce taky neměli. Všechno probíhalo hladce jako na drátku," popsala své zážitky krátce po příletu Pražačka Věrka.

Český turista by při návštěvě Británie měl vědět to, co v každé jiné zemi: kontakt na českou ambasádu pro případ, že by třeba ztratil pas nebo se dostal do nějakých problémů. "Turisté mohou ale ještě před odjezdem získat potřebné informace na konzulárním odboru ministerstva zahraničí. Jako první by se měli obrátit na britskou ambasádu v Praze," upozorňuje konzul českého velvyslanectví v Londýně Richard
Kingham. Doporučuje turistům, aby do Británie nevozili některé nebezpečné předměty, jako jsou například nože a plynové spreje.

Naléhavé zdravotní ošetření je na základě oboustranné dohody bezplatné, dohoda však nezahrnuje stomatologii a optiku. "Kdyby se stalo něco opravdu vážného, české ministerstvo zahraničí zajistí zdarma i převoz," připomíná Kingham. To se ale
týká jen nemocných, zraněných, nikoli mrtvých osob.

Pokud má někdo nepříjemné pocity už při samotném vyslovení slova policista, v Británii může zůstat v klidu - má-li čisté svědomí. Málokde jsou totiž policisté tak zdvořilí a ochotní jako britští "bobíci", nejenom vůči domorodcům, ale i k cizincům.
Čecha například překvapí už to, že ho oslovují "sir" nebo "madam", že nelitují pěti minut navíc, aby na dotaz důkladně odpověděli, že se usmívají, že bobík ve svém revíru kolemjdoucí někdy i sám pozdraví. Policisté jsou sice příjemní, ale také
nesmlouvaví a porušení zákona trestají.

Čeští řidiči by si měli dát pozor za překročení povolené rychlosti, protože na mnoha místech Británie jsou rozmístěny kamery, které provinilce přichytí při činu. Pokuty za vyšší rychlost se pohybují od nějakých 30 liber (1650 korun) výše. Je dobré se při cestě řídit heslem "raději později než nikdy". Český řidič také brzy zjistí, že se Britové při jízdě zpravidla nevrhají jako šílenci do každé dvoumetrové mezery mezi
dvěma vozy, aby světu dokázali, jaké žihadlo si pořídili. Uvědomí si také, že přechody pro chodce byly vymyšleny proto, aby sloužily chodcům.