Svítání na mytické hoře
Závěrečný hřebínek je opravdu prudký a trochu to klouže, ale alespoň nám už vedle čelovek pomáhá i trochu přirozeného světla, které od východu začíná osvěcovat krajinu. Trochu klopýtáme, ale spíš ranní únavou než fyzickou námahou z výstupu. Od kostela v Au jsme totiž vyrazili už v půl čtvrté ráno, ale teď máme vrchol s charakteristickým křížem na dohled a do východu slunce zbývá ještě pár minut.
Kvůli němu jsme se sem vydali. Těsně před šestou hodinou olíznou obzor první sluneční paprsky a pod námi v údolí začíná fascinující hra světel a stínů, která se mění každou vteřinou. Když se barvy rozsvítí úplně, vidíme po stráních tisíce odstínů zelené. Právě touto barvou totiž hraje Bregenzerwald, svébytné, ale poněkud zapomenuté pohoří ve Vorarlbergu na západě Rakouska, nejvíce.
Kopec se jmenuje Kanisfluh a ač není v Bregenzerwaldu nejvyšší (s výškou 2 044 m zaostává za nejvyšším Glatthornem o 90 metrů), právě on se stal symbolem této krajiny. Může za to charakteristický tvar hory. Zatímco jižní svahy jsou poměrně pozvolné, k severu spadá Kanisfluh přes kilometr vysokými, kolmými vápencovými stěnami do údolí říčky Bregenzer Ache. Z dálky tak vypadá jako obrovská troska, kterou někdo jakoby z půlky usekl.
Od vrcholového kříže vidíme prakticky na celý Bregenzerwald. Obzory na východě rámují zubaté štíty nad Arlberským průsmykem, zatímco na západě se kopce snižují k Bodamskému jezeru.
Pohled na Kanisfluh od Schoppernau
Výstup začíná na lesním parkovišti pod horskou chatou Edelweiss (1 500 m n. m.). Z Au je třeba sledovat silnici ve směru na Damüls a asi po pěti kilometrech odbočit na nenápadnou lesní silničku vpravo. Asfalt se časem změní v šotolinu a cesta nabere hodně prudký sklon, přesto je však sjízdná běžným osobním autem.
Kde vládne dřevo
"Tady žádná obří turistická letoviska jako na Arlbergu nikdy nebudou", říká Louis, učitel a místní guru z Rehmenu a máchne rukou směrem k východu. "Sice by to byly rychlé peníze, ale taky nejisté. A místní to prostě nechtějí. Trochu měkké turistiky tu máme, ale k tomu tady vlastní skoro každý nějaké hospodářství s gruntem nebo dřevařskou dílnu. Krávy, dřevo a čistá krajina. To je to, co nás tu živí."
Ve Schwarzenbergu, jedné z nejcharakterističtějších a podle místních lidí též nejkrásnějších vsí Bregenzerwaldu, je to evidentní. Kamenný je tu jen kostel, ostatní stavby jsou ze dřeva. Nejde ovšem o žádné malé chaloupky. Dřevěná stavení pokrytá šindelem mají často několik pater a mnohá působí blahobytně a téměř státnicky.
Pohled na Schwarzenberg
Sevřená zástavba se najde jen kolem návsi, dál k okrajům vsi se statky rozvolňují do otevřené krajiny, kterou ovládají pastviny poseté kravami. Statky v centru vesnice dříve sloužily jako zastávka pro karavany soumarů, které obstarávaly transport zboží ze "Zadního lesa" (oblasti kolem Au) směrem k Bodamskému jezeru.
Trochu té staré nostalgie můžete ostatně zahlédnout na starých obrázcích v nejstarším zdejším hostinci/hotelu Gasthof Hirschen. V podobě, jak ji vidíte dnes, tato budova existuje od roku 1757.
Hittisau, staleté tradice
Nejvíce je tradice využití a zpracování místního dřeva vidět v Hittisau, odlehlé vsi v široké kotlině mezi mírnými kopci nedaleko německé hranice.
Nejde jen o původní architekturu, které vévodí 170 let stará, nádherná stavba hotelu Krone na návsi proti kostelu. Také všechny novostavby, a není jich málo, jsou ze dřeva, vesměs s využitím nízkoenergetických technologií. Všechny ale dokonale zapadají do obrazu vesnice.
V obci čítající asi 1 800 obyvatel je desítka dřevařských, tesařských a bednářských dílen. Ta na východním okraji obce, kterou vlastní Peter Lässer, je zvlášť zajímavá. Postarší majitel v ní vyrábí již téměř zapomenuté předměty jako jsou například dřevěné vany.
Podle vlastních slov to dělá spíš pro vlastní potěchu než na kšeft. Aby řemeslo neumřelo. Ovšem letmý pohled po dílně, plné nákladného strojního vybavení a výrobků těsně před dokončením, dává tušit, že ani s tím "kšeftem" to nebude tak zlé.
Při procházce po Hittisau a okolí narazíte také na několik parádních starých dřevěných mostů. Kommabrücke, nejstarší krytý dřevěný most ve Vorarlbergu, najdete kousek za koupalištěm. Na jeho stavbu bylo v roce 1720 použito dřevo z jedlí bělokorých, které rostou dodnes v hojném počtu po okolních kopcích.
O kus dál, schovaná v úzkém údolí potoka, stojí starobylá pila Bartenstein. Hromady dřeva vás nenechají na pochybách o tom, že firma i dnes normálně funguje, ale to hlavní se nachází v malém stavení vedle.
Mechanismus pily poháněný potoční vodou je starý 200 let a stále provozuschopný. A pokud se budete chtít podívat dovnitř, nikdo vám bránit nebude. Všechno je tu otevřené a přístupné na bázi poctivosti. I to je další charakteristický rys krajiny Bregenzerwaldu.
Vzhůru na stráně. Ale jen na chvíli
Při toulkách Bregenzerwaldem si jistě povšimnete charakteristických seskupení podhorských salaší, umístěných v nadmořské výšce 800 až 1300 metrů. Říká se jim "Vorsäss" a tvoří mezistupně mezi letním (pastevním) chovem krav nahoře na horských stráních a zimním (ustájeným) chovem dole ve vesnicích.
Na Vorsäss se vyhánějí krávy na jaře, obvykle na přelomu května a června, kvůli pastvě na stráních, ze kterých již slezl sníh. Přibližně po pěti týdnech se stáda posouvají o dalších několik set metrů výše na horské pastviny s většími salašemi, zde zvanými Alpe.
Stejný proces, jen v obráceném gardu, se opakuje na podzim, kdy se Vorsäss využívají obvykle od poloviny září do poloviny října. Z horského pastevectví se tak v Bregenzerwaldu stává téměř nomádská záležitost.
"Vorsäss" na loukách nad Au
Na návsi v Au
"Vorsäss" v Au
Jednotlivé Vorsäss jsou tvořeny skupinami jednoduchých dřevěných stavení rozházených po horských stráních a vytvářejí jedny z nejmalebnějších scenérií v Bregenzerwaldu. Slouží zčásti jako seníky, v některých bývá uloženo nářadí, v jiných hospodáři občas přespávají.
K některým Vorsäss se dodnes nedá přijet autem ani traktorem, a musíte tak k nim dojít pěšky. Přesvědčit se o tom můžete třeba na nové "salašnické" naučné stezce zvané Alpgang, která vychází od kostela v Au/Rehmenu.
Ta vás postupně provede všemi třemi stupni, od rázovité vesnice Rehmen přes několik Vorsäss až nahoru na letní pastviny. Stezka má 14 zastavení a na výběr máte okruh malý (2 hodiny, 350 metrů převýšení) a velký (6 hodin, 750 metrů).
Může se hodit:Doprava: jediná praktická doprava do Bregenzerwaldu je autem. Žádné letiště není v dohledu a vlaky sem nejezdí. Z Prahy do Au najedete necelých 600 kilometrů, cesta vede kolem Mnichova a Kemptenu. Ubytování: Hotel Sonnigen v centrálně položeném Bezau (www.diesonnigen.at) je zaměřený na rodiny s dětmi a máte odtud všechno při ruce, včetně lanovky na Baumgarten. V hlavní letní sezóně dáte za osobu a noc s polopenzí 60–70 eur, mimo sezónu o mnoho méně. Web: Přehled turistických možností v Bregenzerwaldu (německy, anglicky, francouzsky) www.bregenzerwald.at: Informační brožura k naučné stezce Alpgang: http://www.au-schoppernau.at/sixcms/media.php/7644/alpgang_infofalter_100804.pdf: Oficiální internetové stránky turistické oblasti Vorarlberg. Zjednodušená verze včetně prokliků na ubytovací možnosti je k dispozici i v češtině: http://www.vorarlberg.travel/ Informace o dovolené v Rakousku v češtině: www.vorarlberg.travelwww.austria.info/cz |
