Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Brazilský koktejl národností

  12:59aktualizováno  12:59
Brazilce charakterizuje příjemný nedostatek rasové háklivosti. Portugalští vetřelci se snoubí s domorodci už od roku 1500 s výsledkem, že třetina nynějšího obyvatelstva má příměs indiánské krve. V mnohých jiných procentech koluje krev černošská. Nikde není víc katolíků, ale zas tak příliš katoličtí nejsou, když si svého času za prezidenta zvolili protestanta Geisela německého původu. Náš český národ je početně neznačný, ale v řadě svých někdy podivuhodných či aspoň podivných výkonů se může i pochlubit skutečností, že potomek jeho vystěhovalců se stal prezidentem této největší jihoamerické země.
Juscelino Kubitschek dokonce založil i nové hlavní město Brasília, urbanistický skvost teď už s téměř dvěma miliony obyvatel, v tehdy hodně prázdném vnitrozemí. Zákony nařizují asimilaci, zakazují etnické enklávy, ghetta jsou ilegální. Jediní, kdo se dosud nepodřídili, jsou Indiáni, nahatí v džungli, a Japonci za ředitelskými stoly a na univerzitních učilištích. Po únoru 1948 tamějším směrem přibylo jen pár set Čechů. Taková emigrace neměla zrovna tu nejlepší pověst a šířily se ne vždy ověřené zprávy o útrapách, ba i nepřežití v zeleném rovníkovém pekle někde u Amazonky. Leckdo však úspěšně uplatnil své schopnosti, i když do země přijel jen s jedním kufrem. Pan Kohout, někdejší majitel znárodněné továrny v Hradci Králové, si ji znovu zbudoval v Brazílii - a mohl ji mít dodnes, nepodlehnout tehdy oprávněnému strachu, že socialista Joao Goulart bude také znárodňovat. Raději ji za babku prodal - krátce předtím, než nesocialisté Goularta svrhli a tamější proletářská revoluce se věru nekonala. V nyní již desetimilionovém Sao Paolu, centru ekonomických aktivit země, je našinců nejvíc. Míň jsem jich potkával v Rio de Janeiru. V hotelu Excelsior jsem si potřásl rukou s krajanem Jorge Beckem, jedním z hmotně odpovědných pracovníků, a dal přednost k nastěhování se ke starému kamarádovi a též absolventu pražské právnické fakulty v hanebných padesátých letech. Robert Lamberg, dopisovatel švýcarských Neue Zürcher Zeitung, si totiž lebedil na desátém poschodí s výhledem na proslulou Copacabanu, širokou, deset kilometrů dlouhou pláž. Rovněž k nám do takové výše nedoléhal proslulý dopravní kravál. (Kam se hrabou Tokio a New York, někdejší šampioni! Odborníci tvrdí, že rámus o intenzitě vyšší 55 decibelů škodí lidskému zdraví. Na Copacabaně naměřili 107 decibelů čili něco mezi ječením řetězové pily - 105, a rachotem pneumatického kladiva - 110.) Kamarád Bohouš mě představil nejprestižnějšímu klenotníkovi v zemi jménem Burle Marx: o svém předkovi Karlu Marxovi měl nevalné mínění. Z tamějších Čechů a rovněž Karlů je jeden velmistr opravář televizorů, jiný je šéfem barů v obrovitém hotelu Nacional. Učitel všech kvalitních barmanů. Jen co jsme se zmínili, vděční žáci nám přeštědře nalévali. Též jsem měl příležitost se seznámit s českou dělnickou třídou. Denně se sejdou a nasávají pivo. Jsou hodní, ale nespolehliví - jako Brazilci. Fotografoval jsem moderní sídlo poúnorového emigranta, milionáře Svačiny. Na návštěvě u dalších našinců se páni začali hádat, jak že to bylo s cenzurováním Čapkových Mloků v komunistických vydáních, a hned listovali ve svazcích výtečně vybavené knihovny. V obědu se servírovalo churasco - biftek značného rozsahu. K tomu vynikající pivo značky BOHEMIA - PILSEN, Indústria Brasileira. Tohle bylo v částečně lázeňském městě Petropolis, hodinku jízdy z Ria do kopců na příjemnější vzduch. Když jsme u té literatury: pohřben tam je Stefan Zweig, který spáchal sebevraždu, údajně kvůli pesimistickým představám, jak nepovedeně bude vypadat svět po právě vyhrané druhé světové válce. Tento Zweig prý byl strýcem našeho literáta, smutného exulanta Egona Hostovského. To mi aspoň v New Yorku tvrdíval.

Autor je spisovatel a cestovatel
Autor:




Nejčtenější

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Další z rubriky

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Katar, Dauhá, Katařan, Katařanka
Katar láká turisty, zrušil vízovou povinnost pro 80 zemí, včetně ČR

Katar s okamžitou platností ruší vízovou povinnost pro občany 80 zemí, včetně České republiky. Oznámili to dnes zástupci katarského ministerstva vnitra,...  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.