Cesta se klikatí stále do kopce a po očekávaném pohledu stále ani památky. Jen co ale přijde nenápadná zatáčka utopená mezi stromy,všechno je jinak. Mohutná věž tyčící se uprostřed siluety bouzovského hradu najednou dodá zdejší krajině úplně jiný charakter. Jako když člověk vstoupí z lesa rovnou do filmového studia s důvěrně známými kulisami.
Jak by také ne. Bouzov musí znát snad každý, aniž by tam někdy zavítal. T edy alespoň každý, kdo se díval či dívá na pohádky. Mohutně opevněná dominanta kraje si totiž zahrála už v nejednom příběhu. Znáte to. Hrdina se prosekává houštím a když odhrne zvláště husté větve,zjeví se mu důstojné královské sídlo. Vy si to vlastně jen zopakujete. Jen místo odstraňování porostu se šinete autem po křivolaké silnici. A namísto královského přijetí vás čeká jedna z nejlépe udržovaných památek u nás. Tedy památek. To, co vzbuzuje tak dokonalou iluzi středověkého sídla, získalo svůj působivý vzhled až teprve nedávno, za vlády řádu německých rytířů. Však se o tom dozvíte z průvodcova výkladu. V íte ale, že na Bouzově zřejmě působí tajemné síly? A že se k hradu váže i pobyt jednoho z nechvalně známých pohlavárů Třetí říše,Heinricha Himmlera? Pokud přijde mezi místními řeč na »strašení«, nikdo obvykle na toto téma nežertuje. Svědectví o setkání s bílou paní je zde celá řada a nad některými lze jen těžko mávnout rukou jako nad babskými povídačkami. A většina zaměstnanců hradu má svoji zkušenost, třebaže se o tom nepříliš ochotně baví. »Někdy přišla chvíle, kdy jsem měl pocit, že do hradu nemám vstupovat. Jednou, kdy tam navzdory tomuto 'varování' bylo zapotřebí zajít, jsem si s sebou vzal na obchůzku dva německé ovčáky, kteří jinak stráží v hradním příkopu. A nebylo síly, která by je tehdy do hradu dostala,« líčí svůj zážitek někdejší kastelán. Pokud někdo tajemné zjevení při vstupu do hradu přímo potkal, líčí ho většinou jako neostrou ženskou postavu vznášející se asi metr nad zemí. Na fotografii obrazu záhadné ženy,která by onou bílou paní mohla být, narazí návštěvník hned při vstupu do hradu. Zvláštní přitom je,že se obraz nikdy nenašel. Náhoda? Z méně tajemného, nicméně také zajímavého soudku, je zdejší pobyt Heinricha Himmlera v době druhé světové války. Bouzov se na jeho příjezd pečlivě připravil a pro jednoho z nejmocnějších mužů tehdejšího Německa byl dokonce připraven pokoj, kterému i dnes nikdo ze zdejších neřekne jinak než »himmlerák«. Himmler však na hradě nakonec nespal. Proč? Na to existuje několik verzí a najít tu správnou bude zřejmě ještě těžší, než uspokojivě vysvětlit existenci zdejší bílé paní. Podle jedné verze v době Himmlerova příjezdu řádila nad Bouzovem silná bouřka a vysoký nacistický hodnostář se bál, že do tak vyvýšeného místa, jako je hrad, m ůže uhodit. Tento výklad však zdejší starousedlíci nepovažují za příliš pravděpodobný. Podle druhé verze tehdejší kastelán zaspal a neslyšel, jak se »horká« návštěva dobývá do hradu. T aké prý kvůli tomu skončil v koncentračním táboře. A podle třetí, která je zřejmě nejpravděpodobnější, se Himmler po cestě zdržel, a tak nakonec přespal na lovecké chatě uprostřed lesa asi deset kilometrů od hradu. Chata zde dodnes stojí a nikdo jí neřekne jinak, než »himmlerka.
Jak by také ne. Bouzov musí znát snad každý, aniž by tam někdy zavítal. T edy alespoň každý, kdo se díval či dívá na pohádky. Mohutně opevněná dominanta kraje si totiž zahrála už v nejednom příběhu. Znáte to. Hrdina se prosekává houštím a když odhrne zvláště husté větve,zjeví se mu důstojné královské sídlo. Vy si to vlastně jen zopakujete. Jen místo odstraňování porostu se šinete autem po křivolaké silnici. A namísto královského přijetí vás čeká jedna z nejlépe udržovaných památek u nás. Tedy památek. To, co vzbuzuje tak dokonalou iluzi středověkého sídla, získalo svůj působivý vzhled až teprve nedávno, za vlády řádu německých rytířů. Však se o tom dozvíte z průvodcova výkladu. V íte ale, že na Bouzově zřejmě působí tajemné síly? A že se k hradu váže i pobyt jednoho z nechvalně známých pohlavárů Třetí říše,Heinricha Himmlera? Pokud přijde mezi místními řeč na »strašení«, nikdo obvykle na toto téma nežertuje. Svědectví o setkání s bílou paní je zde celá řada a nad některými lze jen těžko mávnout rukou jako nad babskými povídačkami. A většina zaměstnanců hradu má svoji zkušenost, třebaže se o tom nepříliš ochotně baví. »Někdy přišla chvíle, kdy jsem měl pocit, že do hradu nemám vstupovat. Jednou, kdy tam navzdory tomuto 'varování' bylo zapotřebí zajít, jsem si s sebou vzal na obchůzku dva německé ovčáky, kteří jinak stráží v hradním příkopu. A nebylo síly, která by je tehdy do hradu dostala,« líčí svůj zážitek někdejší kastelán. Pokud někdo tajemné zjevení při vstupu do hradu přímo potkal, líčí ho většinou jako neostrou ženskou postavu vznášející se asi metr nad zemí. Na fotografii obrazu záhadné ženy,která by onou bílou paní mohla být, narazí návštěvník hned při vstupu do hradu. Zvláštní přitom je,že se obraz nikdy nenašel. Náhoda? Z méně tajemného, nicméně také zajímavého soudku, je zdejší pobyt Heinricha Himmlera v době druhé světové války. Bouzov se na jeho příjezd pečlivě připravil a pro jednoho z nejmocnějších mužů tehdejšího Německa byl dokonce připraven pokoj, kterému i dnes nikdo ze zdejších neřekne jinak než »himmlerák«. Himmler však na hradě nakonec nespal. Proč? Na to existuje několik verzí a najít tu správnou bude zřejmě ještě těžší, než uspokojivě vysvětlit existenci zdejší bílé paní. Podle jedné verze v době Himmlerova příjezdu řádila nad Bouzovem silná bouřka a vysoký nacistický hodnostář se bál, že do tak vyvýšeného místa, jako je hrad, m ůže uhodit. Tento výklad však zdejší starousedlíci nepovažují za příliš pravděpodobný. Podle druhé verze tehdejší kastelán zaspal a neslyšel, jak se »horká« návštěva dobývá do hradu. T aké prý kvůli tomu skončil v koncentračním táboře. A podle třetí, která je zřejmě nejpravděpodobnější, se Himmler po cestě zdržel, a tak nakonec přespal na lovecké chatě uprostřed lesa asi deset kilometrů od hradu. Chata zde dodnes stojí a nikdo jí neřekne jinak, než »himmlerka.
