Bouillon - křižákův hrad

Ooootheeellooo!" Z vysoké hradby se ozývá táhlý výkřik, který pozvolna doznívá v okolních zalesněných vršcích. Muž v modré suknici pokryté bílými květy lilií mává mohutnou koženou rukavicí a znovu volá sokolího Othella, marně však čeká na zašustění jeho křídel. V prostém oděvu s koženou brašnou po boku nevypadá jako hradní pán a také jím není: na ardenském hradě Bouillon už žádní nejsou.

Sídlo knížete Godfroie či Godfrieda z Bouillonu, nejslavnějšího hrdiny první křížové výpravy, je dnes jen prázdnou kamennou skořápkou s několika zpola smazanými stopami někdejší slávy. Zůstává tu jen vzpomínka na Ochránce Božího hrobu a nejskvělejšího rytíře Západu.

Z jeho hradu, vystavěného v polovině jedenáctého století, zbývá málo: snad úzké, ve skále tesané chodby, dřevěný kříž, objevený v "sále Godfrieda z Bouillonu", vyhlídka z Rakouské věže, ale především pečlivě opatrovaná legenda o hrdinovi, který v pobožné úctě před Kristem odmítl i královskou korunu. Ta byla Godfriedovi nabídnuta, když v roce 1099 dobyl (a zmasakroval) posvátný Jeruzalém. "Nemohu přijmout korunu tam, kde jiný zemřel na kříži," řekl prý a spokojil se s titulem Ochránce Božího hrobu.

Historici proto mají sklon považovat jej za poněkud prostoduchého (jeho bratr Baudoin neváhal a ihned po Godfriedově smrti titul jeruzalémského krále přijal). Činy a gesta však Godfriedovi zajistily slávu, kterou zastínil až o století později Richard Lví srdce. Legenda je to jediné, co tu z Godfriedova rodu ještě žije: páni z Bouillonu opustili zdejší zalesněné kopce s bohatými lovišti, která jim patřila už po staletí, když je papež vyzval k osvobození Božího hrobu z rukou "nevěřících": aby získal peníze na výpravu, zastavil Godfried hrad s celým panstvím. Jeho rod se sem už nikdy nevrátil.

A tak vše ostatní, co se v Bouillonu zachovalo, je památkou na jiné pány - na rod de la Marck, z nějž pocházel "kanec ardenský", divoký vévoda Vilém, kdysi úspěšně zpopularizovaný románem Waltera Scotta, a pak páni de la Tour d'Auvergne. Ti, jak připomíná nápis nad druhou hradní bránou, získali s pomocí Francie pro své hornaté panství samostatnost. Byla to přiměřená odměna z rodu pánů de la Tour pocházel Turenne, nejslavnější vojevůdce Francie před Napoleonem.

Úspěšný rod také povolal slavného stavitele pevností Vaubana, aby svým dílem důkladně zabezpečil novou samostatnost. Bouillonu to umožnilo, aby se o sto let později stal na rok a půl suverénní republikou - než bodáky vojáků Francouzské revoluce rozhodly jinak. Po řadě peripetií se Bouillon stal částí Belgie, a tak jediné, co jej dnes odlišuje od zbytku země, je už jen hrdina Godfried. Město se mu za to přiměřeně koří: pod komickým nápisem "Vive la croisade! - Ať žije křížová výprava!" se pokouší s pomocí moderních médií navrátit raný středověk a dobu křížové výpravy, která tak hluboko zasáhla do osudů tohoto lesnatého kraje, jenž leží na okraji Belgie a jakoby i na kraji světa.