Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Mezi minami a rozpadlými bunkry. Túra nejkrásnějším pohořím Bosny

aktualizováno 
Kultovní průvodce po jugoslávských horách z 80. let minulého století považuje Treskavicu za nejkrásnější pohoří Bosny a Hercegoviny. Válečný konflikt dříve oblíbené horstvo prakticky uzavřel, neboť tu probíhaly intenzivní bojové operace. A po nich zde dodnes zůstaly zákopy, zborcené bunkry, nevybuchlá munice a miny.

Bjelašnica z Obliku | foto: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz

Blízké Sarajevo se zvolna probouzí do mlhy říjnového dne. My jsme již v Trnovu stihli odbočit na úzkou asfaltku a míříme k podhorské vísce Turovi. Těsně před ní si dáváme krátkou pauzu. Ač během minulé války byly Turovi kompletně vypáleny srbskými jednotkami, tamní starobylý muslimský hřbitov přežil divoké běsnění téměř bez úhony.

Z ranního šera nápadně vystupují dvě obří kamenné stély, které venkovskému hřbitůvku propůjčily silně magický ráz. Prý označují hrob Hasana-paše Sovy. „Kdysi dávno, alespoň podle pověsti, sloužil Hasan v sultánově vojsku,“ zasvěcuje mne můj sarajevský kamarád do fascinujícího světa bosenských lidových mýtů. „Při jednom tažení někde uvnitř Arábie nepřátelský velitel, o jehož udatnosti se vyprávěly příběhy, vyzval tureckého sultána na souboj. Sultán ale chytře místo sebe poslal Hasana. A ten pochopitelně zvítězil. Statečný Hasan pak sultána poprosil, aby mu za odměnu daroval Treskavicu. Panovník mu ji ovšem nechtěl věnovat celou, nýbrž pouze tolik, kolik stihne obejít za jeden den. Jenže Hasan byl zkušený horal a během jediného dne obešel bezmála půli pohoří.“

Jiná varianta zase hovoří, že pod gigantickými náhrobky „nišany“ zase odpočívá Solan-paša, který se vzepřel vladařově vůli a zemřel uvnitř kobek vratnické pevnosti.

Starobylý hřbitov na okraji vísky Turovi

Starobylý hřbitov na okraji vísky Turovi

Všudypřítomné škrapy, k dalším častým krasovým jevům tu patří závrty a ponory

Všudypřítomné škrapy, k dalším častým krasovým jevům tu patří závrty a ponory

Medvědím chodníčkem

Treskavica představuje dokonalou koláž ze všech typických rysů hor Bosny a Hercegoviny. Od mírných travnatých hřebínků přes skaliska až po holokras. Nehostinné pustiny harmonicky vyvažuje velké množství pramenů, které často opět záhy mizí v podzemí. Údajně jich tu prýští rovných 365, tedy stejně jako je v roce dnů. Atraktivitu Treskavice ještě zvyšují tamní úchvatná jezera.

V obci Turovi asfaltka končí. První kilometry k chatě Sustavac se ubíráme blátivou komunikací. Mlha zůstává dole a první paprsky slunce na čistém nebi věstí nádherný podzimní den. Po pravici se zvedá mohutný masiv Treskavice se zlatavým listím nedozírných lesů a bílou korunou vápencových skal. U chaty nabíráme vodu. Jsme ve výši 1 180 metrů. Turovi leží o 250 metrů níže. Sustavac tvoří hlavní východisko do oblasti Velkého jezera a následně nejvyšších partií Treskavice.

Treskavica se dělí na Turovskou Treskavicu a Kalinovickou Treskavicu. Nejvyšší vrchol pohoří dosahuje výšky 2086 metrů. Na starších mapách se objevuje pod jménem Pakliješ. Nicméně během 80. let minulého století se mezi vyznavači vysokohorské turistiky začal nazývat Djokin toranj, podle křestního jména autora návrhu vrcholové věžičky s malou nouzovou útulnou. Avšak muslimové z přilehlých osad neřeknou nejvyššímu bodu Treskavice jinak než (Mala) Ćaba. Což je bosenský ekvivalent pojmenování nejposvátnějšího místa islámu, svatyně Kaaby v Mekce. V minulosti tu rovněž vždy koncem léta sloužili modlitbu pro štěstí všech bližních.

Impozantní javor u stezky k pasece Turov stan

Impozantní javor u stezky k pasece Turov stan

My dnes ovšem chceme zdolat impozantní vrchol Oblik. Zadní cestou, přes Turov stan a Jablan Do (Do je místní označení dolu, údolí). Byť námi plánovaná stezka byla záhy po válce plně obnovena, je dobře poznat, že patří mezi méně frekventované.

Pomalým pravidelným tempem do poměrně prudkého svahu plynule nabíráme výšku. Brzy překračujeme první zpola zarostlé zákopy frontových linií. Bojovat tady musel být pěkně tvrdý oříšek. Kolem nás se rozprostírá nefalšovaný prales. Ovšem přesto je pěšina relativně slušně patrná. Prodíráme se popadanými jedlemi, vzápětí procházíme okolo úctyhodného javoru. A poté překračujeme čerstvé medvědí stopy.

Ostré rozhraní

Brzy začíná přilehlý porost rapidně řídnout a kmeny stromů dostávají bizarně pokroucené tvary způsobené drsnými klimatickými podmínkami. Občas se poodhalí hezký výhled na protilehlou Jahorinu. Odbočujeme k bezejmenné vyhlídce.

Chci si najít lepší pozici pro zajímavý záběr, avšak kamarád mě nekompromisně zastavuje. „Dál raději nelez, tam už je to podezřelé.“ A ukazuje na změť ztrouchnivělých trámů proložených cáry igelitu. Zhroucený bunkr. Posléze další, následně zdánlivě nesmyslné nitky zákopů, a zase bunkr. Zákopy, bunkry, zákopy. Pořád nám kříží cestu.

Fotogalerie

Konečně jsme z přítmí lesa vstoupili na prosluněnou paseku Turov stan. Pod nohama mi prchá do bezpečného úkrytu vyplašená zmije. A před námi se tyčí kompaktní vápencová homole Obliku. Neschůdná, jednolitá. Od Turova stanu výrazně připomíná boční profil lidského nosu. „Podívej se k sedlu nad pasekou,“ sdělují mi souputníci. „Kousek od nás, za těmi stromy se ukrývá Zmijsko jezero.“ „Jméno se sem doopravdy hodí,“ přitakávám. „Ale k němu jít nelze,“ dodávají. „Svah od jezera do sedla je pravděpodobně zaminován.“

Hranice mezi bezpečnými a naopak podezřelými terény je na Treskavici velmi tenká. A o co hůř, absolutně neviditelná. Varovné tabule zde prozatím neexistují. Oproti některým ostatním pohořím Bosny a Hercegoviny.

Panenské hory

Mílovými kroky se přibližujeme k úpatí mamutí stěny Obliku, až ji máme na dotek rukou. Kolem se střídají ostře bílé rýhy škrapových polí, okrová stébla trav a dráždivé odstíny suchého listí. Nádheru přírody zvýrazňuje jasné vysoké nebe. Jsme tu úplně sami, nikde ani náznak civilizace.

Po pravici se nám odhalilo pitoreskní údolíčko Jablan Do s vydatným pramenem. Nad ním začíná poměrně snadný výstup prostorným žlebem. Ohlížím se za sebe a mlčky pozoruji fantastická panoramata, která s každým výškovým metrem nabírají neuvěřitelné dimenze. Brzy dosahujeme náhorní plošiny. Nevím, kam se dívat dříve. Neboť, co strana, to obdivuhodná scenérie. A přitom nás ještě čeká poslední etapa výstupu travnatým svahem.

Náhorní plošina s klasickými miskovými prohlubněmi závrtů

Náhorní plošina s klasickými miskovými prohlubněmi závrtů

Tatam je syrová stěna, z druhé strany ukazuje Oblik mnohem přívětivější a hlavně přístupnější tvář. Konečně jsme na jeho vrcholu ve výši 1877 metrů. Dokonalý kruhový rozhled několikanásobně překonává všechna očekávání: Jahorina, Bjelašnica, Zelengora, horstva u černohorské hranice. Připadám si jako na střeše Balkánu.

Po sestupu z Obliku pokračujeme zvlněnou plošinou v srdci hor. Nakonec procházíme sedlem, za kterým pod námi zazářila kovově lesklá hladina Černého jezera. To už ale klesáme vstříc závěrečné etapě naší túry. Poslední pauzu činíme nad sousedním Velkým jezerem, hlavním magnetem pro méně zdatné návštěvníky Treskavice. Pozdní odpoledne již stihlo působivě zahalit okolní bariéru stěn stínem, zatímco část jezera a zlatisté louky pořád tonou v záplavě slunce.

Brzy nato se i my noříme do usínajícího lesa. V průzoru mezi stromy ještě stíhám zaregistrovat skalku, do níž anonymní ruka před desítkami let vyškrábala pěticípou hvězdu s nápisem Tito. Reliéf přežil, myšlenka bratrství a jednoty národů Jugoslávie nikoli. Netoužíme, aby nás tady zastihla noc, tudíž nasazujeme ostré tempo a bez zastávky procházíme kolem takřka dobudovaného objektu zbrusu nové chaty Palež zpět k Sustavcu. Tam nasazujeme čelovky a plni zážitků šťastně dosahujeme spících Turovů.

Může se hodit

Jak se tam dostat
Na Treskavici se vyráží ze dvou míst: vesnice Turovi v sousedství Trnova nebo z oblasti Kalinoviku, jednoho z nejvýše položených měst Bosny a Hercegoviny. Za rakousko-uherské správy se toto zapadlé sídlo změnilo na ohromný kasárenský komplex s pevností, kde prý zamlada sloužil Adolf Hitler. Trnovo je dostupné mezientitní autobusovou linkou sarajevského dopravního podniku z Ilidže. Další spoje jezdí z terminálu v Lukavici – Východním Sarajevu (Istočno Sarajevo) v rámci linky do Kalinoviku. Jejich frekvence je ale nízká.

Treskavica beze strachu
Naprosto klidně a bez jakýchkoli obav lze navštívit pozoruhodný fenomén Kazani (Kotle) na říčce Željeznici. Přímo v obci Turovi její tok vymodeloval rozeklanou úzkou soutěsku s gigantickými obřími hrnci. Přístup je označen směrovkou. Jiný jednoduchý výlet vás od chaty Sustavac zavede k Velkému jezeru. Koncem jara tuto cestu krášlí půvabný vodopád Skok. Tady ovšem už vůbec není radno odbočovat ze značené cesty do volného porostu. Ani když se vám chce odskočit si na záchod, což ostatně platí pro celou Treskavicu. Od Velkého jezera vede výstupová cesta k nejvyššímu vrcholu pohoří. Současně se za žádnou cenu nepohybujte mimo stezku podél zákopů a bunkrů. Bohužel, místy se turisté setkají i s vybledlými pozůstatky předválečného značení, což znamená komplikace. Pokud vybledlá značka směřuje do terénu bez jakéhokoli náznaku užívané pěšiny, tak rozhodně nepokračujte dál. Žhavou událostí loňské sezóny se stalo vyznačení trasy Dr. Jovy Elčiće od lovecké chaty Gvozno Polje u Kalinoviku na vrchol Veliki Treskač. Zdejší chaty jsou ve vlastnictví lokálních turistických oddílů, tudíž bez stálého domácího a s ubytováním pouze po předchozím ohlášení. V Sarajevu si lze najmout horské vůdce. Vynikajícími znalostmi území Treskavice a zkušenostmi z himálajských expedic či záchranných akcí bosenské horské služby disponuje osazenstvo malé agentury B a K Mountain Tours bkmountaintours@yahoo.com.

Autor: pro iDNES.cz




Nejčtenější

Hrad Bouzov
Dražší vstupné, nové atrakce. Státní hrady a zámky zahájí v dubnu sezonu

Turistická sezona se na státních hradech a zámcích naplno rozjede 1. dubna. Kasteláni desítek objektů letošní sezonu pojmou jako Rok renesanční šlechty. První...  celý článek

V Jeruzalémě dokončili opravy Božího hrobu, v němž byl podle křesťanské legendy...
Oprava Božího hrobu v Jeruzalémě je u konce, znovu hýří barvami

V Jeruzalémě dokončili opravy Božího hrobu, v němž byl podle křesťanské legendy pohřben Ježíš Kristus. Takzvaná edikula, malá svatyně, v chrámu Božího hrobu...  celý článek

Rybníček v Písečné
Za kvetoucími bledulemi do Údolí Sejfů. Tenhle výlet dlouho neodkládejte

Údolí plná bledulí jsou v druhé půlce března nejvíce typická pro východočeskou oblast v podhůří Orlických hor. Jedno z nich začíná hned za městem Ústí nad...  celý článek

Značkaři dostávají od Libereckého kraje málo peněz. Na snímku Jindřiška Brabcová z Liberce.
Klub českých turistů slaví výročí, stovka pochodů projde Českem

Klub českých turistů zahájí 25. března speciální seriál pochodů ke 100. výročí vzniku Československé republiky a ke 130. výročí svého vzniku. Akci nazvanou 100...  celý článek

Titanic. Bezesporu nejznámější lodní katastrofa zaujímá co do počtu obětí...
Cestovka nabídne ponory k vraku Titaniku, dobrodruzi zaplatí miliony

Sen mnoha dobrodruhů se už příští rok naplní. Britská cestovní kancelář hodlá nabízet ponory k vraku Titaniku. Během netradičního výletu se cestující podívají...  celý článek

Další z rubriky

Korálový útes v souostroví Raja Ampat v Západní Papui. Ilustrační snímek
Výletní loď poničila unikátní korálový útes, škoda je 15 milionů eur

Na korálový útes v odlehlé části Indonésie narazila britská výletní loď. Oblast v Západní Papui přitom patří mezi místa s těmi nejrozmanitějšími ekosystémy na...  celý článek

V Jeruzalémě dokončili opravy Božího hrobu, v němž byl podle křesťanské legendy...
Oprava Božího hrobu v Jeruzalémě je u konce, znovu hýří barvami

V Jeruzalémě dokončili opravy Božího hrobu, v němž byl podle křesťanské legendy pohřben Ježíš Kristus. Takzvaná edikula, malá svatyně, v chrámu Božího hrobu...  celý článek

Zdroje Gangy jsou smíšené. Na horním toku jsou to především tající ledovce, na...
Tři řeky dostaly za poslední týden stejná práva jako živoucí bytosti

První řekou, která minulý týden oficiálně získala status živé osoby, byla novozélandská Whanganui. Stala se prvním krajinným prvkem světa, který úřady...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.