Minulý slunečný víkend, kdy poprvé v Česku napadl sníh, přímo vybízel vydat se do nadmořské výšky 1 602 metrů nad mořem pěšky. Jinak to ani nešlo, oblíbená lanová dráha na Sněžku je pravidelně mimo provoz celý listopad a první prosincovou dekádu. Výluka skončí až 11. prosince. Teplota byla jen lehce pod nulou, nefoukal téměř žádný vítr.
Zřejmě poslední letošní túru jsme začali u nedávno zrekonstruované Boudy v Obřím dole na hranici 1. a 2. pásma národního parku, obklopené Širokým hřbetem, Sněžkou, Studniční a Růžovou horou. Úpa tu z hor stéká do údolí kaskádovým korytem, v noci tady není slyšet jediný zvuk civilizace a hvězdy ve spolupráci se sněhem svítí nezvykle jasně. Je to aktuálně také první a zároveň poslední fungující bouda na tomto úpatí Sněžky. Údolí dal v dávných dobách podobu čtyřkilometrový ledovec.
Úpa v Obřím dole
Zhruba kilometr před Ekologickým muzeem Krkonošského národního parku (KRNAP), už v Růžovém dole, je možné zkrátit si cestu k zelené turistické značce u stanice lanovky odbočením vlevo kolem Boudy Máma, kde roste novostavba rozpačitého vzhledu. V Peci značka začíná u Relaxparku. U lanovky přichází táhlé stoupání, které na chvíli skončí až v sedle pod Sněžkou o dobrých 3,5 kilometru a 464 výškových metrů dál.
Cesta, obzvláště když napadne hodně sněhu, je to magická. O to víc, když kličkovaná hlubokým lesem čas od času nabídne krásný výhled do údolí.
Bouda Růžohorky
Obří důl
Krakonošova odměna na Děčínské boudě
než se vydáte na túruZjistěte si předpověď počasí, zda nehrozí lavinové nebezpečí, atd. Nejlépe na webu Horské služby pro oblast Krkonoš. Prozíravé je uložit si do mobilu telefonní číslo na Horskou službu 602 448 338.
|
Ve výšce 1 251 m n. m., těsně pod vrcholem Růžové hory, čeká na turisty téměř ráj. Hned dvě výborné boudy vedle sebe. Dali jsme tentokrát přednost Děčínské boudě před Růžohorkami, protože se profiluje jako horská farma s vyhlášenou krkonošskou kuchyní.
A byla to pravda! Nabídka dobrot typu kyselo, horalova pochoutka (chléb, tvaroh, česnek), domácí koláče, škvarkové placky, bramboráky, jelení svíčková nebo borůvkové knedlíky, nemluvě o horké medovině, pořádně zavaří mozkové buňky při rozhodování, co si dát k prvnímu a druhému chodu i s sebou ke svačině na vrcholu české "velehory".
Děčínská bouda se profiluje jako horská farma
Jídelní lístek restaurace Děčínská bouda nabízí vyhlášenou krkonošskou kuchyni
Děčínská bouda je jedna z mála v Krkonoších, kde razí podobný přístup jako v Rakousku a snaží se přilákat klientelu na zajímavosti spojené s historií boudařství. Obsluha v restauraci nosí dobové oblečení, jídlo podávají v kamenné misce a jí se dřevěnou lžící. Přitom ceny jsou přátelské. Ve světnici je možné pověsit si mokré a propocené oblečení nad roztopená kamna. Sice jsem v Děčínské boudě strávil jen hodinu, ale odhaduji, že tento přístup na turisty funguje.
Mezi boudou Růžohorky a Děčínskou boudou se také setkává naše zelená značka se žlutou z Portášovek. Charakter následující trasy k vrcholu Růžové hory a dále na Sněžku je pohodový i ve sněhu. Cesta, vyznačená dobře známými tyčemi, vede dlouho smrkovým lesem, stromy zmizí až při závěrečném stoupání.
Máme Sněžku sami pro sebe
Čím jsme výš, tím se nám díky polojasnému počasí otevírá úžasnější rozhled. Oblačnost je sice nízko, ale skrze díry v ní občas vidíme do okolí. Kdyby bylo tepleji, odpočinuli bychom si na odbočce k chatě Jelence kilometr pod vrcholem déle, než jenom na pár chvil, které zabere vypití šálku čaje. Kolem plují červánky a jeví se tak blízké, že bychom je snad mohli rozfoukat.
Do červánků na úpatí Sněžky se dalo fouknout
Po čtyřech hodinách jsme na vrcholu. Pozornému turistovi nemůže uniknout rozpor mezi nadmořskou výškou udávanou Čechy a Poláky. Naši severní sousedé Sněžku změřili o metr vyšší. Odchylka je patrně způsobena rozdílem hladin moří, které při výpočtu každý stát používá. U nás je to Baltské moře, Poláci kalkulují s hladinou Jaderského moře v Chorvatsku, která je výš.
Jít na Sněžku, když nejezdí lanovka, se ukázalo jako výborný nápad. Měli jsme ji sami pro sebe. Díky tomu také nebyl uchozený a tudíž uklouzaný sníh na cestě ke Slezskému domu v Polsku. Na této straně kopce přitom často bývá ledovka i kvůli větru a sestup je možný jen díky řetězům podél cesty. Krakonoš nám přál.
Polská observatoř z pohledu od Slezského domu
Bouda pod Sněžkou
Śląski Dom, česky Slezský dům, stojí na úpatí Sněžky, na rozcestí do Obřího dolu a k Luční boudě. Je z něj vidět hluboko do Polska, čímž si našinec uvědomí, že i tato strana Krkonoš musí být krásná a on o ní nemá ani páru. Po levé ruce v Obřím dole je krásně vidět do Krakonošovy zahrádky, veřejnosti nepřístupného prostoru 1. zóny národního parku.
Do údolí se schází po schodech přes několik horských pramínků, stékajících do pramenící Úpy. Půjdete kolem unikátní vodárny (trkače) pro Sněžku ze začátku 19. století, kterou nechal vybudovat hrabě Rudolf Czernin-Morzina, jehož předek Leopold se zasloužil o Černínský palác v Praze na Hradčanech. Zajímavým turistickým lákadlem je také důl Kovárna s 200metrovou štolou, která je však přístupná jen v létě.
Náš poslední trek letošního roku končí u kapličky připomínající neštěstí z roku 1897, kdy se v Obřím dole sesunuly vlivem dlouhého deště dvě zemní laviny, takzvané mury, a zavalily dvě stavení se sedmi lidmi.
Výstup na Sněžku. Kaplička a Poštovna
výstup na sněžkuDélka trasyBouda v Obřím dole – dolní stanice lanovky v Peci: cca 2 km Dolní stanice lanovky v Peci – Růžová hora: cca 3 km Horní stanice lanovky – Růžová hora – Sněžka: 2,5 km Sněžka – Obří důl: 6 km Celkem: 13,5 km Čas strávený na cestě i s dvěma přestávkami: 6 hodin Doporučené občerstvovací staniceBouda v Obřím dole, Růžohorky, Děčínská bouda, Śląski Dom Co s sebouTeplé oblečení, dobré boty do hor, čepici, rukavice, termosku s čajem, plastovou lahev s vodou. Hodí se i náhradní tričko s dlouhým rukávem na převlečení. Nezapomeňte na občanku, pohybujete se v hraničním pásmu. A na túru se vždy vydejte s nabitým mobilem. |
