Fantazie podmořského světa
Rudé moře tady dokázalo divy. Ani ten nejmovitější akvarista s nejbujnější fantazií nedokáže natlačit do své domácí napodobeniny byť jen desetinu, setinu nádhery podmořského vesmíru, jaký se otevře očím i toho posledního skoroneplavce se šnorchlem tady – na Blue Hole.
Křišťálové moře, stovky druhy těch nejbarevnějších ryb a rybek, šarlatové i řvavě žluté korály, jedovaté ryby ropušnice, ještě jedovatější a podstatně krásnější perutýni… Sen. Ovšem sladkokyselý sen. Tady jsme zároveň na jednom z hodně mála míst na světě, kde v hloubce leží tolik mrtvých potápěčů.
Blue Hole si vybírá oběti
"Teď je tady – pokud vím – tak jeden mrtvý každé dva měsíce," tvrdí instruktor potápění jedné z místních mnoha potápěčských škol a půjčoven Jožo. Je Slovák, pracuje tady už přes rok načerno. Jemu ani jeho kamarádům se žádný klient neutopil, říká důrazně velmi kategoricky v zápětí. Ovšem když sem Jožo poprvé přijel, umíral tu jeden potápěč skoro každý měsíc.
Blue Hole je v místě, kde Sinai sahá horami až na uzounkou pláž. Na ní se teď tísní možná tucet, možná víc půjčoven ploutví, šnorchlů a potápěčských masek. Většinou jsou to kousky dost ošuntělé, ploutve potrhané. Ale účel plní bohatě.
Odpočinek v pelešárně
Denně se tu otočí desítky minináklaďáčků a džípů s turisty. Pro ty je tu šest pelešáren. Název strašný, ale jako útočiště skvělé. Pelešárna není nic jiného než restaurant, kde se ovšem po saharském stylu sedí na polštářcích, opírá se o polštáře a nohy se dávají taky na polštáře nebo jen tak na koberec.
Je čtyřiatřicet ve stínu. Už po půlhodinovém odpočinku, popíjení coly a mžourání do poledního sluníčka sem tam pronikajícího bambusovým slunečníkem, a po stém poposednutí, kdy se návštěvník v téhle restauraci čím dál víc blíží lehu z původního upjatého sedu – tak potom už je jasné, proč se tomu říká pelešárna.
Jožo má dnes na starost sedm potápěčů. Většina jich je zkušených. I tak znovu opakuje bezpečnostní zásady a popisuje průběh následujícího ponoru. I když půjde o naprosto standardní podmořskou zhruba hodinovou cestu za přírodou a životem, jakousi tíhu a napětí plynoucí z pověsti tohoto místa cítí všichni.
Následuje nádherný ponor. Sestup do třiceti metrů a poté padesátiminutová cesta podél pobřežní útesové a koráloví stěny na jih. Jedno z nejkrásnějších místa na zeměkouli a možná i ve vesmíru.
Tak proč tolik smrtí?
|
V poslední době jsme napsali o potápění |
|
Thistlegorm ukázal vlídnou i zlou tvář |
|
Potápěči zkoumají slavný vrak |
Smrtelné lákadlo pod hladinou
"Samozřejmě že většina lidí se sem jede potopit kvůli těm rybám a tak. Ale je tu taky taková zvláštnost: v nějakých pětapadesáti metrech se tu dá proplout zhruba pětatřicetimetrový sifón," popisuje ono smrtelné lákadlo prostými slovy Jožo "svým" lidem hned poté, co se vynořili, stáhli se sebe výstroj a usedli do pelešárny.
Kdo se jen trochu vyzná v oboru, ví, že sportovní potápění s neupraveným vzduchem v tlakové láhvi končí hranicí 42 metrů. Hlouběji se pouštějí jen extrémisti, kteří si směs k dýchání zvlášť upravují, nesou s sebou do hlubin víc tlakových lahví, zásadně používají potápěčský počítač kvůli dekompresním zastávkám… Prostě věda. Takových se denně prosune tajemným sifónem v hlubině hned několik.
Občas to ale někdo zkusí i jen tak - se vzduchem. Je dobře známo, že to jde. Ale ne vždy a každému. "V takové hloubce už máte pohromadě tolik rizikových faktorů, že pětkrát to můžete dokázat snadno, a jednou je jen něco maličko jinak, třeba se jinak vyspíte, co já vím, a je hotovo…" říká vážně Jožo.)
Blue Hole si vzala i Moniku
Je to sotva padesát dní, co jedna jeho vzdálená známá tady zemřela. Jmenovala se Monika. "Její kamarádi šli dolů do sifónu. Ona že na ně bude s normálním vzduchem čekat v třicetimetrové hloubce. Chvíli tam asi čekala a pak udělala chybu…"
Jožo se nechá chvíli pobízet k ozřejmění své domněnky. (Když umře potápěč, zůstanou skoro vždy jen domněnky. Jistotu, jak a proč k hrůze pod vodou došlo, má vždy jen jeden…).
"Myslím, že sestoupila ještě níž a došlo k dusíkovému opojení. Pak je potápěči najednou tak hezky teplo, příjemně. Začne si třeba svlékat neopren, krmí ryby. Přestane si dělat starosti. To je konec."
Podle Joži zemřelo v sinajské Modré díře dosud kolem dvou stovek potápěčů. Moničino tělo v neoprenu se žlutými rukávy a ještě s lahví se vzduchem na zádech natočila před pár dny videokamera jednoho technického potápěče, který se do modré černi na dně Blue Hole odvážil.
Tuhle pásku s oblibou pouští majitel jednoho z největších divecenter v Al Dahab svým kientům večer před odjezdem na Blue Hole. A nedělá to vůbec proto, že by mu dělalo dobře sledovat husí kůži svých zákazníků.
I přes všechnu tu hrůzu zůstává Blue Hole na východní Sinaji malým rájem a znalci v oblasti turismu těmhle plážím pro nejbližší roky předpovídají prudkou konjunkturu zájmu turistů z Evropy.
