Na druhou stranu to tu není tak přelidněné a ceny chatách jsou tu nižší.
Biskup nebo čert?
Symbolem pohoří Gosaukamm je dvouvrcholová osamělá hora Bischofsmütze (Biskupská čapka), kterou některé starší průvodce protikladně označují za Čertovy rohy. Vypíná se nad chatou Hofpürglhütte do výšky 2459 metrů nad mořem a je dostupná jen pro horolezce nebo zkušené vysokohorské turisty s horským vůdcem.
Všechny výstupy nejjednodušším klasickým směrem roklí mezi oběma rohy začínají na chatě Hofpürgl. Je to velká stavba v tradičním rakouském stylu, která patří sekci Alpského spolku z Lince.
Pro Čechy to má finanční výhody, protože na průkaz Alpenverreinu, který má pobočku i v Praze a Českých Budějovicích, se tu dají získat velké slevy. Člen platí polovinu normálních cen za ubytování a dvě třetiny za horkou vodu a tzv. horolezecké pití (neboli vodu se šťávou).
500 Kč na noc pro rodinu
Ubytovat se lze jako na všech velkých chatách v pokojích s povlečením, v ubytovně (Matrazenlager), kde každý vyfasuje dvě deky, ale musí si s sebou přinést vlastní látkový pytel pod ně, nebo v domečku vedle chaty (Winterraum), kde se spí jako v ubytovně, ale na toaletu, do sprchy a pro vodu se musí chodit do hlavní budovy. Nejlevnější ubytování přijde pro čtyřčlennou rodinu v přepočtu na necelých pět set korun za noc.
Na túry v Gosaukamm se vyráží brzy, ale naštěstí ne ještě v noci jako například na vedlejším Dachsteinu či v ostatních ledovcových horách. Už kolem osmé jsou ovšem všichni návštěvníci nasnídaní a vyrážejí do hor.
První jsou obvykle horolezci, po nich turisté, plánující dlouhé přechody přes vysokohorská sedla k jiným chatám a teprve naposledy ti, kteří se chystají na kratší okružní túry nebo dokonce jen na sestup do údolí. Z osmahlých chlapíků ve značkovém oblečení, kteří organizují odchod, se často vyklubou horští vůdci nebo aspoň instruktoři alpských oddílů.
Přípravy na cestu
Výstup na zdejší symbol Bischofmütze vyžaduje dobré počasí. Informace o něm se každý dozví na recepci v chatě. Chce to se ovšem zeptat. "Vy jdete na Mütze?" ptá se postarší paní recepční a zdvihá oči ke stropu. "To není túra pro nezkušené!"
Poté, co slyší uspokojivou odpověď na svoji poslední otázku: "Vaše paní je zkušená horolezkyně?", doporučuje napřed vyzkoušet své síly na některé jednodušší túře anebo aspoň na nedalekých skalkách zvaných Klettergarten (lezecké školka). Přidává navíc předpověď dobrého počasí ještě na dva dny a je rozhodnuto – budeme se řídit jejím doporučením.
Pozítří tedy vstáváme před sedmou hodinou, sbaleno už máme od večera a už v osm jsme na cestě. Stejný cíl mají ještě tři skupiny horolezců, ale ty nám brzy mizí z očí. Normálně trvá přístup pod stěnu něco mezi půl druhou hodinou a dvěma hodinami, ale my jsme velmi opatrní hlavně během překonávání jazyků z tvrdého sněhu. Víme totiž, že za případné uklouznutí se platí tvrdě – neubrzditelným sjezdem do sutě.
Nebezpečné trhliny a padající kamení
Výstup vede roklí zvanou Schlucht. Už při pohledu od chaty byl směr jasný, ale pod stěnou je trasa vidět jako na dlani. Jedinou komplikací je překročení příhorní trhliny. V polovině léta se na nás totiž šklebí její tři metry široký a deset metrů hluboký jícen.
Tvoří se v místě, kde studené sněhové pole odtává od teplejší skály. Svazujeme se lanem a opatrně se suneme po jediném sněhovém mostě, kterému ovšem není co věřit. Může se probořit za týden, ale také teď hned. To nikdo nepozná.
|
V polovině potkáváme první skupinu, která se vrací z vrcholu. Ověřujeme si na vlastní kůži tvrzení z horolezeckého průvodce: "Helma nezbytná kvůli padajícímu kamení, které shazují slaňující družstva." |
Most vydržel, a my konečně užíváme lehkého lezení. Vede nás spousta skob, na každém stanovišti po pětadvaceti metrech se můžeme bezpečně pověsit do zacementovaných kruhů a zajistit výstup zbylých členů výpravy.
Rokle končí Mützescharte, což je uzoučké sedélko mezi vrcholy Malé a Velké Čapky, kterým silnější lezci musí doslova protéci. Tenčí se jím jen prosmyknou.
Blíží se bouřka
Za sedélkem si už vychutnáváme lehké lezení v pevném vyhřátém vápenci podél množství bezpečně ukotvených nýtů. U vrcholového kříže se zapisujeme do knihy výstupů, zhltneme tatranku a co nejrychleji mizíme stejnou cestou dolů.
Nepříjemně rychle se k nám totiž blíží černá stěna, ze které se občas zableskne. Ve vedlejším údolí řádí bouřka a my víme, že za pár desítek minut bude u nás. Příroda nás má asi ráda, a tak nám dovoluje slanit až na sníh k nástupu a teprve v okamžiku, kdy si můžeme sundat všechno horolezecké vybavení a uložit ho do batohů, začíná pršet.
Teprve tam si podáme ruce na znamení úspěchu a zdravíme se místním pozdravem "Grüss Gott!".
|
MŮŽE SE HODIT |
|
Příjezd: Pěšky k chatě Hufpürglhütte: Popis trasy na Bischofsmütze: Přes sněhové pole a mohutnou příhorní trhlinu na začátek hluboké rokle mezi oběma vrcholy Bischofsmütze (kruh). Sem to z chaty trvá asi dvě hodiny chůze a lezení. Od kruhu mírně vlevo trhlinou (skoby a kruhy) pod dva kolmé výšvihy. Oba jsou ohlazené od tisíců horolezců, ale dobře zajištěné pomocí nýtů. Pozor na padající kameny od sestupujících kolegů. Výšvihy končí úzkým sedélkem. Od něho doprava stěnou okolo skalního okna (skoby) do žlabu (nýty), který nás vyvede na závěrečný hřebínek (skoby). Z něho už je dobře vidět vrcholový kříž. Obtížnost trasy: Průvodce: v češtině vloni vyšel výběr horolezeckých výstupů od Jiřího Nováka Severní vápencové Alpy, kde je popsáno i několik tras na Bischofsmütze. Pozor na staršího průvodce pro vysokohorskou turistiku ze začátku devadesátých let od vydavatelství Alpy nazvaný Dachstein. Autor Ladislav Jirásko v něm nepravdivě tvrdí, že výstup je lehký a dosahuje jen obtížnosti prvního stupně horolezecké klasifikace! |
 Gosau - louky |
 Závěrečný hřeben Bischofsmütze |
 Gosau - sestup z Bischofsmütze |
 Louky a pastviny v pohoří Gosau |
 Bischofsmütze - výstup přes sněhové pole |
