Petrohrad

Petrohrad | foto: archiv

Bílé noci jsou velkou atrakcí Petrohradu

Policista Maxim odhání pískáním z prostředku Dvorcového (palácového) mostu skupinku přiopilých studentů, kteří na jednom z nejatraktivnějších míst v Petrohradě oslavují závěr školního roku. Půldruhé hodiny po půlnoci je na mostě víc lidí než ve dne na hlavní třídě. Do poslední chvíle čekají, než se asfaltová plocha rozdělí, a pak pohnutě sledují, jak silnice stoupá k nebi. Bouchá šampaňské a petardy. Dívky jásají, dvojice si dávají polibky. "Padací mosty" jsou jednou z největších atrakcí, které v období bílých nocí nabízí návštěvníkům město nazývané Benátky severu.

Mezi půlkami mostů majestátně proplouvají plachetnice a lodě a nadšení pozorovatelé se fotografují na pozadí zvednutých mostů. Romantická atmosféra přitahuje na Dvorcové nábřeží poblíž Zimního a dalších paláců nejen turisty, ale i Petrohraďany.

"Kdo by šel spát za tak kouzelné noci? Chodíme sem obdivovat naše nádherné město. O bílé noci vynikne dokonce lépe než ve dne," říká Marina, která ve dvě hodiny po půlnoci s přítelkyní sleduje loď proplouvající pod rozděleným mostem. Obrázek už zná dokonale, fascinuje ji však prý atmosféra. Podobně jako ona jsou
stovky lidí přilepeny k zábradlí a zuřivě fotografují.

Od dubna do září se zvedá zhruba dvanáct petrohradských mostů, aby Něvou mohly proplout vysoké lodi. Je to místní zvláštnost, na kterou jsou upozorňováni všichni návštěvníci. V době od půl druhé téměř do pěti hodin ráno je prakticky bez šance každý, kdo by se chtěl dostat na druhý břeh řeky Něvy. Mosty se sice zvedají postupně a tři z nich se dokonce na krátkou dobu po třetí hodině spojí, aby se pak znovu oddělily, avšak řeka po celou noc patří především lodím.

Taxikáři s oblibou vyprávějí legendy o tom, jak se na poslední chvíli snaží "přeletět" nad rozdělujícím se mostem. Je to však málo pravděpodobné, neboť policisté asi pět minut před zvedáním uzavírají vjezd na most a v době oddělení u podnoží
zůstávají jen jásající zvědavci.

Petrohrad, proslulý malebnými kanály a skvostnou architekturou, přitahuje tisíce turistů zejména v červnu a červenci. Právě v tomto období vrcholí zvláštní přírodní jev, kdy ještě krátce před půlnoci svítí slunce a kdy den trvá prakticky nekonečně. Jen na pár hodin zavládne mírné šero, obloha se zbarví do kýčovitých barev a po vodě se rozjíždějí parníky plné turistů. Nejdelší den je 21. června, kdy denní doba trvá 18 hodin a 53 minut. Petrohraďané přiznávají, že jejich město v posledních deseti letech neuvěřitelně zchátralo a že ve dne působí fasády paláců a kostelů omšele a sešle. Lehké šero za bílé noci je pak přesně to, co dokáže tyto nedostatky skrýt.

Prezident Vladimir Putin, který je petrohradský rodák a který se snaží své město popularizovat a oživit, se již zjevně nemohl dívat na jeho chřadnutí a nařídil zásadní rekonstrukci alespoň nejdůležitějších budov. Rekonstrukce podle jeho výnosu musí
skončit v květnu 2003, kdy se budou pořádat oslavy 300. výročí založení města. Vláda již počítá s náklady 40 miliard rublů (1,4 miliardy dolarů), které budou za dva a půl roku vynaloženy na projekty související s oslavami.

Centrální Něvská třída, jejíž četné budovy patří k památkám UNESCO, již desítky let vyžaduje komplexní rekonstrukci, avšak teprve nedávno se na ní začalo pracovat. Nyní jsou některé domy přikryty obrovskými billboardy zakrývajícími lešení. Oprav by se také mohla dočkat Petropavlovská pevnost, kde jsou pohřbeni ruští carové, i další historické objekty.

Na Moskvu a její monstrózní styl se Petrohraďané dívají přezíravě. Ačkoli fasády jsou v Petrohradě oprýskané, silnice samá díra a trolejbusy se hodí nanejvýš do šrotu, ačkoli město má pověst kriminální metropole a z trubek v bývalých šlechtických palácích teče rezavá voda, mají své město nesmírně rádi. Na rozdíl od Moskvy, která se sice v poslední době mění k nepoznání a je plna moderních, avšak monstrózních budov, je Petrohrad útulný a harmonický. Téměř každý dům s oprýskanou omítkou má svou slavnou historii a osud.

V Petrohradě se s oblibou vypráví vtip o tom, jak mladá dívka skočila do Něvy. "Copak, deprese? Ale ne, navštívila Moskvu," zní odpověď. Petrohraďané vždy dávali najevo odstup od moskevských "buranů", ačkoli sami žijí v provincii. Dnes mají určitou naději, že nový ruský vládce by mohl městu, které car Petr I. postavil
jako "okno do Evropy", vrátit alespoň částečně jeho lesk.