"Je to jeden z posledních lesů v Evropě, který stvořila příroda a nikoli lidé," říká Czeslaw Okolow, ředitel Národního parku Bialowieza. Tento park, založený v roce 1921, je nejstarší chráněnou přírodní oblastí Polska.
Uplynulá staletí přečkal Bělověžský prales jen díky egoismu polských králů a později ruských carů. Ti se nechtěli s nikým o svůj lovecký ráj dělit a vyhlásili jej prakticky za uzavřenou zónu. Výsledkem je dodnes zdravý smíšený les s 60 procenty listnatých a 40 procenty jehličnatých stromů, jaký se ve střední Evropě najde již jen málokde.
Tak jako dříve monarchové, střeží dnes prales i ředitel národního parku Okolow. Při jeho ochraně nezná žádné kompromisy. Do "přísně chráněné zóny" smějí návštěvníci vstoupit pouze pěšky a v doprovodu odborného dohledu. Je to v zájmu ochrany lesa, ale také turistů samých. Setkání s divokými zvířaty není tam totiž nic neobvyklého. Obzvláště nebezpeční jsou zubři. V Bělověžském pralese žije asi 300 kusů těchto tunových a až dvou metrů dorůstajících hnědých zvířat s huňatou srstí. V příručce pro návštěvníky národního parku se praví: "Pokud se ve volné přírodě setkáte se zubrem, zachovejte klid. Je-li to možné, pomalu se vzdalte. Pozorně však přitom zvířata sledujte. Nekřičte a nedělejte rychlé pohyby. To by mohlo bizona vyprovokovat k útoku." Na útěk by pak již bylo pozdě. Když na to přijde, dokáží tato těžkopádně působící zvířata utíkat až padesátikilometrovou rychlostí.
Bez nebezpečí si však mohou turisté divoká zvířata v Bialowiezi prohlédnout v malé zoologické zahradě. Vedle vlků a divokých koní v ní v zajetí žije také 30 zubrů. Od svých druhů ve volné přírodě jsou izolováni proto, aby v případě epidemie mohl být založen nový chov. Již léta je totiž Bialowieza významným evropským střediskem pro výzkum zubrů. Národní park vede registr, v němž mají svůj záznam téměř všichni z asi 3000 dosud žijících zubrů z celého světa.
Uplynulá staletí přečkal Bělověžský prales jen díky egoismu polských králů a později ruských carů. Ti se nechtěli s nikým o svůj lovecký ráj dělit a vyhlásili jej prakticky za uzavřenou zónu. Výsledkem je dodnes zdravý smíšený les s 60 procenty listnatých a 40 procenty jehličnatých stromů, jaký se ve střední Evropě najde již jen málokde.
Tak jako dříve monarchové, střeží dnes prales i ředitel národního parku Okolow. Při jeho ochraně nezná žádné kompromisy. Do "přísně chráněné zóny" smějí návštěvníci vstoupit pouze pěšky a v doprovodu odborného dohledu. Je to v zájmu ochrany lesa, ale také turistů samých. Setkání s divokými zvířaty není tam totiž nic neobvyklého. Obzvláště nebezpeční jsou zubři. V Bělověžském pralese žije asi 300 kusů těchto tunových a až dvou metrů dorůstajících hnědých zvířat s huňatou srstí. V příručce pro návštěvníky národního parku se praví: "Pokud se ve volné přírodě setkáte se zubrem, zachovejte klid. Je-li to možné, pomalu se vzdalte. Pozorně však přitom zvířata sledujte. Nekřičte a nedělejte rychlé pohyby. To by mohlo bizona vyprovokovat k útoku." Na útěk by pak již bylo pozdě. Když na to přijde, dokáží tato těžkopádně působící zvířata utíkat až padesátikilometrovou rychlostí.
Bez nebezpečí si však mohou turisté divoká zvířata v Bialowiezi prohlédnout v malé zoologické zahradě. Vedle vlků a divokých koní v ní v zajetí žije také 30 zubrů. Od svých druhů ve volné přírodě jsou izolováni proto, aby v případě epidemie mohl být založen nový chov. Již léta je totiž Bialowieza významným evropským střediskem pro výzkum zubrů. Národní park vede registr, v němž mají svůj záznam téměř všichni z asi 3000 dosud žijících zubrů z celého světa.
