Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Z Harrachova do Polska supervlakem po nové trati, zpět na Jizerku ve stopě

aktualizováno 
Při tomto vydařeném výletu zkombinujeme vlak a běžky. Vydáme se po nově otevřené trati z Harrachova do polské Sklářské Poruby, odkud se vrátíme zpět do Jizerek na běžkách. Projedeme se kouzelnou krajinou kolem Jakuszyc, kde se zastavil čas, a na samotě v Orle posedíme v hospůdce u plápolajícího krbu.

Osada Jizerka | foto: Tomáš Flaškapro iDNES.cz

Naše nezapomenutelné výlety s kamarády na běžkách po neprovozované železniční trati mezi Jakuszycemi a Harrachovem letos skončily. V červenci se totiž po dlouholetém úsilí trať zprovoznila a vlaky ze z české strany do Polska po 65 letech rozjely.

Na trase jsou zavedeny regulérní pravidelné vlaky, v sezoně i 4x denně. A to je výzva k dalšímu dobrodružství! 

Peněženku ani pořádně neschovávejte

Je zamračený lednový den, lehce pod nulou, na běžky ideální. Nasedám v Kořenově do vláčku, který mě údolím Jizery doveze až do poslední stanice na českém území, do Harrachova. Vlak je kupodivu plný, ale místo k sezení ještě najdu.

Průvodčímu hlásím, že chci lístek do Sklářské Poruby (místní říkají zásadně Poreby), což je stanice asi 8 kilometrů za naší hranicí. "Já vám to mohu prodat pouze do Harrachova, tam se přestupuje," dozvídám se. Nevadí, platím 14 korun a vagonkem z 80. let se kodrcám nádhernou zasněženou krajinou. Kdyby byly lavice místo čalouněných dřevěné, je romantika minulého století dokonalá.

V Harrachově vystupujeme a celé osazenstvo houfně pochoduje asi 20 metrů po nástupišti, kde je již přistavený vláček společnosti Viamont, mířící do Polska.

Připadám si, že jsme poskočili o století. Nádherná moderní souprava, uvnitř sedačky skoro jako z letadla, u každé přiložená mapa okolí – poslužte si. Na displeji svítí čas, datum, kam jedeme a jméno průvodčího, který nás vítá. Kabina strojvedoucího je prosklená vpředu i vzadu, optimální pro děti, které mohou sledovat trať. Tak na tohle si u nás počkáme nejméně 10 let,  povzdechnu si při vzpomínce na naše hejtmany, kteří smlouvami na dlouhou dobu zabetonovali na našich kolejích monopol Českých drah.

Vlak Českých drah starý několik desetiletí

Železniční most přes řeku Jizeru mezi Kořenovem a Harrachovem

Rozjíždíme se a přichází český průvodčí. Hlásím mu stanici Sklářská Poruba. Požaduje po mně 10 korun. Tak to je zadarmo, říkám si. Pak se dozvídám, že on mi smí prodat jízdenku pouze do  první stanice za hranicemi, což jsou Jakuszyce. Pak prý přijde polský průvodčí, který mi prodá jízdenku dál.

Blížíme se k Jakusyzcím a pohled z okénka lahodí oku každého běžkaře. Poláci prý toto středisko považují za nejlepší a největší běžecký areál v zemi. Při pohledu na čerstvě urolbované, neuvěřitelně široké běžecké magistrály se z vagonu, kde sedí výhradně čeští běžkaři, ozývají hlášky jako: "Tak to je teda paráda", "Luxus na entou", "To bude pošušňáníčko". A mají pravdu.

Interiér polského vlaku Viamont

Když se na přelomu 19. a 20. století tato trať postavila hlavně pro přepravu dřeva a výrobků místních sklářů, nikdo netušil, na co bude jednou sloužit. A tak koleje vedou snad dva metry od domu a na druhou stranu je zhruba stejně vzdálená silnice. Vláček se plíží krokem, houká ostošest. Neznalý řidič na silnici by se snad mohl i polekat.

Vláček zastavuje, téměř celý se vylidní. Dál nás jede jen pět. Zvedá se polský kolega průvodčí a já vytahuju během této jízdy už potřetí peněženku. Hlásím stanici Sklářská Poruba – hutě a platím 3,70 zlotých, což je v přepočtu asi 24 korun. Přede mnou je asi 7 kilometrů jízdy zasněženou lesní krajinou, kterou si užívám, než budu muset vyjít na mráz.

Vlak Viamont ve stanici Sklářská Poruba

Jakuszyce

Samota z počátku minulého století

Vystupuju na kraji Sklářské Poruby a zapínám GPS navigaci. Ani ne tak proto, abych se neztratil, ale spíše aby mi zaznamenala mou trasu, rychlost, převýšení, zastávky a všechny ty další údaje, bez kterých bych nemohl žít.

Cesta do Jakuszyc vede podél tratě. Je jasné, že nehrozí žádné prudké stoupání. Ostatně viděli jste již železniční trať, která by prudce stoupala? Tak je přede mnou asi 6 kilometrů mírně do kopce lesem, jak si pamatuju z léta z kola.

Samota v lesích mezi Sklářskou Porubou a Jakuszycemi

Prvních asi 500 metrů musím běžky nést, jdu po protažené dlážděné cestě. Pak sice běžky nasazuji, ale mám spíš štěstí, že se dá jet. Stále nejsem v areálu, kam by pravidelně z Jakusyzc zajížděly rolby.

Ale sám jsem z vlaku vystoupil a sám i postupuji. Kdo nezažil absolutní ticho v lese, kde několik kilometrů slyší jen své běžky a ptáky, ten pocit nepochopí. Užívám si to, opravdu hluboce to vychutnávám. Zážitek umocňuje i místo, kde zbylo pár staveb snad z války, snad z dob socialismu. Rozpadlé zbytky jakoby říkaly, že tady se zastavil čas.

Nastupuje běžkařský ráj

Po čtyřech kilometrech narážím na první rolbované trasy. Teď je to zase o něčem jiném. Sice již potkávám nějaké běžkaře, ale kvalita čerstvě zrolbované stopy mě svádí k i trochu sportovnějšímu tempu. A jak se blížím k Jakusyzcím, stopa se rozšiřuje a nakonec je široká dobrých 12 metrů. Vyfrézované jsou čtyři stopy pro klasický styl a mezi nimi dva pruhy pro styl volný. Tak tohle jsem ještě nikde neviděl.

 Z Jakuszyc se chystám přejet na Orle. Trasy již znám, dnes se chystám volit novinku, kterou jsem ještě nezkusil. Je to nejkratší varianta, ale na rozdíl od ostatních se netočí kolem hory Krogulec, ale vede přímo přes ni. Nevím, zda mám štěstí nebo smůlu, ale jsou zde nějaké běžecké závody a tato trasa je uzavřena. Postupuji tedy klasicky sice oklikou, ale po vrstevnici a asi po 5 kilometrech jsem na samotě Orle.

Polské Orle

Čtyřstopá běžecká magistrála poblíž Jakuszyc

 

Zkušeným zrakem odhaduji, že venku stojí tak 10 párů běžek, tedy není narváno, jak tomu tady většinou bývá. Výjimečně se proto rozhoduji jít dovnitř a dát si pauzu a oběd. Já, ať už na kole, nebo na běžkách, jezdím na sladké a pivo. Tak obědvám palačinku s jahodami (čtyři zloté), dvě piva místní výroby (po pěti zlotých) a nakonec usuzuji, že ten jablečný koláč taky nevypadá špatně a za pět zlotých ho dokupuji. Nádherné, příjemné posezení u hořícího krbu. Mají tu takovou raritu, když si koupíte klobásu, můžete si ji ogrilovat v krbu v kovovém opékači.

Když vyjdu před barák, udeří do mě mráz. To mě vždycky nakopne a prvních pár kilometrů jedu jako raketa, abych se zahřál. Dostávám se k mostu přes Jizeru, který zde stával od 19. století. V dobách, kdy místní osady měly tisíce obyvatel, se tudy chodilo hromadně na nedělní bohoslužby do sousední vesnice. Pak přišla válka, soudruzi a celé to podléhalo hraničnímu režimu. Nikdo tam nesměl a most chátral. Nakonec ho naši pohraničníci v roce 1982 vyhodili do povětří. Jako lávka pro pěší, běžkaře a cyklisty byl znovu postaven asi před pěti lety. Děkujeme.

Most přes řeku Jizeru, znovu postavený roku 2005

Stoupám k osadě Jizerka. Vidím energetiky, jak vztyčují nový sloup elektrického vedení. "Jak se to povedlo?", ptám se, "vždyť žádný vítr není". "Praskl izolátor a spálilo to celý sloup," vysvětlují a jejich slova dokresluje všudypřítomný zápach spáleniny. Jsem elektroenergetik, ale že to může mít takovou sílu, jsem si dosud neuměl představit.

Podél silnice, tedy již cestou nejmenšího odporu, sjíždím do Polubného, kde jsem ráno začal. Přehrávám z GPS přístroje data do počítače a dívám se na své výkony. To mě vždycky vrátí na zem. Každý rok si říkám, že už musím jednou taky zajet Jizerskou 50. Pak ale zkontroluju svou průměrnou rychlost a na dnešních asi 22 kilometrech rychle pochopím, že tímto tempem bych na té padesátce nesplnil ani limit, kdy se uzavírají trasy a autobusy sbírají odpadlíky. Tak se zase těším na nějakou svou klasickou pohodovou turistiku.


Zobrazit místo Na běžkách ze Sklářské Poruby přes Jakuszyce, Orle a Jizerku do Polubného na větší mapě

 

Autoři:




Nejčtenější

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Další z rubriky

Filadelfie
Nebojte se couchsurfingu. Já jsem tak poznala Filadelfii, píše Češka

Jako au-pair v americkém Washingtonu D.C. jsem se během svého volna snažila poznávat nová místa. Jedna z mých nejzdařilejších cest směřovala do města...  celý článek

Krteček u jezera Lake Wakatipu na Novém Zélandu. Poznáváte krajinu z Pána...
Už byl ve vesmíru, teď se Krteček vrátil z cesty kolem světa

Navštívili 22 zemí, šest světadílů a dohromady nachodili přes 12 milionů kroků a 8 900 km. Martina a Pavel spolu prozkoumali mexické pyramidy, sledovali...  celý článek

Mezi jezery využíváme potok a táhneme naložené lodě vodou pěšky.
Samota na rozvodí oceánů. V divočině na Aljašce nemá čas žádný význam

Tam, kde je ticho nejhlasitější a především daleko od signálu, teplé sprchy a měkké postele jsme se vydali splouvat řeku Alatnu. A vybaveni jsme byli loděmi,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.