Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dřevěné kostely beskydské, unikát Česka. Krásný výlet v každém počasí

aktualizováno 
Moravskoslezské Beskydy, včetně jejich polské části, jsou územím, kde najdete tolik dřevěných církevních staveb, že to nemá nikde v zemi obdoby. A turisté to vědí. Začínají objevovat kouzlo dřeva a dřevěných staveb.

Kostel svatého Antonína na Malé Prašivé | foto: Petr Žižkapro iDNES.cz

Dřevo bývalo v tomto chudém kraji nejdostupnějším, respektive spolu s kamenem jediným možným stavebním materiálem. Dnes se tyto lidové chrámy staly tím nejcennějším kulturním bohatstvím regionu. Kromě historie dokladuje také neuvěřitelný fortel, um a řemeslnou zručnost zdejších lidí v době, kdy neexistovaly bagry, nákladní tatrovky, jeřáby a domíchávače s betonem a kdy jedinou technikou byly sekery, kladiva a pily a jediným pomocníkem byl tažný kůň.

Návštěvníků, kteří míří do Beskyd za dřevěnou architekturou, přibývá. Odborníci na cestovní ruch v této souvislosti dokonce přímo mluví o sakrální turistice. Jak potvrzuje Kamila Krečmerová z Klastru cestovního ruchu Moravskoslezského kraje, především pro turisty z Polska jsou kostelíky magnetem. "Podle našich průzkumů přibývá právě turistů, kteří k nám přijíždějí proto, aby viděli dřevěné kostely, kostelíky, kaple a jiná místa spojená s poutěmi a církevní architekturou," říká Krečmerová.

Na Prašivou aneb okolo kostela

Tip na dovolenou

Vyberte si z bohaté nabídky pobytů v Beskydech na dovolena.iDNES.cz.

Na jeden z takových výletů za dřevěnými kostelíky beskydskými vyrážíme z místa sice jen kousek od dálnice mezi Frýdkem-Místkem a Českým Těšínem, přesto ležícím jaksi v jiném světě, či spíše čase. Obec, v níž začínáme stoupat k vrcholům, je líbezná na pohled i na poslech, posuďte to poetické jméno: jsme v Komorní Lhotce.

Jestli vám tento komorní název nestačí, přidám ještě polské pojmenování, jsme totiž v oblasti, kde jsou jména obcí uváděna v obou jazycích, o čemž svědčí i informační tabule při vjezdu do obce. Takže polsky: Ligotka Kameralna. Pěkné, že?

Zimní idylka cestou z Komorní Lhotky na Malou Prašivou

Zimní idylka cestou z Komorní Lhotky na Malou Prašivou

Zajímavosti o beskydských kostelech

  • Kostel v Kunčicích pod Ondřejníkem původně pochází z Podkarpatské Rusi. Do obce pod Beskydami ho nechal převézt v období první republiky generální ředitel Vítkovických kamenouhelných dolů Eduard Šebela. Poté byl kostel zasvěcen patronům horníků, tedy svatému Prokopovi a svaté Barboře.
  • Kostel Cyrila a Metoděje v Hrčavě leží nedaleko místa, kde se scházejí hranice tří zemí – České republiky, Polska a Slovenska. Zvenčí vcelku jednoduchá stavba je známá bohatě zdobenou křtitelnicí, kterou vytvořil místní řezbář Ondřej Zogata.
  • Toleranční kostel ve Velké Lhotě je nenápadný, protože stejně jako jiné evangelické modlitebny nesměl mít ani věž, ani zvony, ani honosný vstup (chodilo se z boku). Dodnes vypadá zvenčí spíše jako velká stodola, věřící snad prominou. Farářem zde byl i Jan Karafiát, autor nezapomenutelné knihy Broučci, jejíž rukopis zde dokonce prý dokončoval.

Od místní legendární sauny, která je po desetiletí vyhlášená široko daleko, takže sem jezdí lidé i z Ostravy, se vydáváme po žluté značce stále do kopce. Je minus deset, sníh křupe pod nohama a stromy jsou ojíněné jako v pohádce. Stoupáme na Malou Prašivou, což je čtyři kilometry vzdálený vrchol, na kterém stojí jeden ze stovek beskydských dřevěných kostelů. Cestou potkáváme rodinky s dětmi. Kdo tuto trasu zná, vzal si boby nebo saně, cestou dolů se budou hodit.

Kostel na Prašivé je jedním z poutních míst, takže cesta k němu opravdu není žádná vysokohorská turistika. Z Komorní Lhotky jsme překonali zhruba 300 výškových metrů. Kostel svatého Antonína Paduánského vytváří přirozenou dominantu horského palouku. Pochází z roku 1640 a kdyby mohl, vyprávěl by, jak tudy kráčely dějiny. Včetně toho, jak se stal za okupace v druhé světové válce místem nesouhlasu místních lidí s polským záborem tohoto území. Na konci války ho zasáhly dva dělostřelecké granáty. Zničily střechu, takže musel být opraven.

Dnes se kostel opět rekonstruuje. Po většinu zimy pak bývá doslova hermeticky uzavřen, takže nezbývá než ho obejít a pokochat se z venku.

To sousední horská chata, a jak jinak než dřevěná, poskytuje teplo a občerstvení po celý rok. Kdo se nelekne a projde kolem rozběsněného vycpaného medvěda stojícího u vchodu, může si dát nejen zdejší skvělou česnečku, ale také posedět u stolu, kde, jak praví malá cedulka, posvačil v roce 1947 i Petr Bezruč.

Zpět do Komorní Lhotky se dá jít stejnou cestou nebo si můžete udělat pěkný okruh po červené značce hřebenem na Prašivou (nutno zopakovat, že kostel stojí na Malé Prašivé) a pak po modré zpátky dolů do Komorní Lhotky.

A takto děsí turisty při vstupu do hospody vycpaný medvěd.

A takto děsí turisty při vstupu do hospody vycpaný medvěd.

U tohoto stolu, v hospodě na Malé Prašivé, posvačil Petr Bezruč.

U tohoto stolu, v hospodě na Malé Prašivé, posvačil Petr Bezruč.

Na Radhošť skialpinisticky

K dalšímu kostelu, přesněji kapli, se vydáme trochu netradičně, tak říkajíc zezadu. Zvolíme k tomu navíc i netypický způsob pohybu v terénu: sněhové pláně zdoláme na lyžích pro skialpinismus, které jsou schopné stoupat díky pásům nalepeným na skluznici.

Kaple na Radhošti patří k nejnavštěvovanějším turistickým cílům, a to v létě i v zimě. Většina turistů sem dojde z Pusteven, naše trasa má naopak tu výhodu, že je téměř liduprázdná. Startujeme z horského sedla Pindula, kde vede silnice spojující Frenštát s Rožnovem pod Radhoštěm. Pindula je pro Ostravany jakousi vstupní branou na Valašsko. Takže tady nasazujeme lyže s tuleními pásy a stoupáme starou lesní cestou po modré značce na Černou horu. Odtud pak podél hranice chráněného území ke staré sjezdovce na Radhošti.

Po sjezdovce se plazíme už na hraně možností toho, co jsou tulení pásy schopné udržet, protože stoupání je opravdu ostré. Nakonec přece jen stojíme na vrcholu. Na rozdíl od turistů, kteří přicházejí od již zmíněných Pusteven, my jdeme sami a ke kapli Cyrila a Metoděje dorazíme z opačné strany.

Kaple na Radhošti je ve výšce přes 1100 metrů. V zimě bývá často pokryta sněhem

Kaple na Radhošti je ve výšce přes 1 100 metrů. V zimě bývá často pokryta sněhem a ledem.

Kaple je jednou z nejznámějších v Beskydech a na Cyrilometodějské poutě sem, do výšky 1 129 metrů nad mořem, vyrážejí tisíce poutníků. Kaple byla vystavěna v roce 1898, ale významným a energií oplývajícím místem byl Radhošť od nepaměti. Ostatně zdá se, že křesťané převzali moc a sílu tohoto vrcholu od starých Keltů. Existují dokonce teorie, že vrchol Radhoště používali Keltové jako orientační bod při pozorování dráhy slunce. Zkrátka, zapadalo-li slunce pozorované z jiných míst (například od Kněhyně) přesně v místě, kde dnes stojí kaple, přicházel podzim... Proto už tehdy byl vrchol zřejmě nějak označený, aby byl z dálky rozeznatelný.

Tip na knihu

Kniha Dřevěné kostely a kaple v Beskydech a okolí, která vyšla v roce 2009, ukazuje krásy a zajímavosti této architektury na moravsko-slezské i polské části Beskyd a Podbeskydí.

Zatímco jiné dřevěné kostely beskydské byly postavené ze dřeva, protože šlo o ideální a dostupný stavební materiál, s kaplí na Radhošti se to má jinak. Je totiž v podstatě kamenná. Jenže vzhledem k povětrnostním podmínkám, které tady vládnou, kámen namrzal a zdi byly vlhké. Proto se ve 20. letech minulého století při opravě střechy obložily šindelem také zdi. Dnes je kaple opět zcela nově zrekonstruována. Toto místo vytváří výraznou dominantu kraje a podle kaple se z mnoha okolních kopců dá Radhošť přesně identifikovat.

V trase doporučuju pokračovat kolem sousoší věrozvěstů Cyrila a Metoděje po hřebeni až na Pustevny. Tím uvidíte další dílo sochaře Albína Poláška, známou kamennou sochu Radegasta. Na Pustevnách se pak nabízí spousta možností občerstvit tělo i duši, v podobě stánků i stylových restaurací ve stavbách architekta Dušana Jurkoviče, pochopitelně dřevěných.

Autobusem MHD až ke kostelíku

Za dřevěnými kostely se nemusíte vždy vypravit jen na hřebeny hor. K jednomu z nich vás doveze autobus městské hromadné dopravy průmyslové Ostravy. Kostelík, jak říkají místní, najdete na okraji Ostravy, v kdysi samostatné obci, dnes v ostravském městském obvodu Hrabová. Kostel svaté Kateřiny znají lidé z pohledu od průmyslové zóny. Kontrastuje s kulisou huti Arcelor Mittal v pozadí.

Podle historiků stál původní historický kostel v podbeskydské vesnici Metylovice. A když se věřící v Metylovicích rozhodli pro stavbu nového zděného kostela, původní rozebrali a prodali Hrabové, kde o vlastním kostele zatím jen snili. Po jednotlivých trámech ho tak formani pendlující mezi Ostravou a horami převezli a tesaři jej znovu složili.

Zda je legenda pravdivá, ale nikdo přesně neví. Že však byl zdejší lid chudý, a tudíž zřejmě nepohrdl ani kostelem "z druhé ruky", naznačuje i jedna z básní Petra Bezruče, v níž se praví: "Hrabovský Bůh chud jak my. Chrám má dřevěný s dřevěnou věží. Daleko do nedozíráma paskovské rybníky běží." (Petr Bezruč – Rybníky za Paskovem). Jak vidno, co bylo ze dřeva, bylo považováno za laciné, hodné chudých.

Jako oči krokodýla vypadá zasněžená střecha kostela v Hrabové.

Jako oči krokodýla vypadá zasněžená střecha kostela v Hrabové.

Kostelík v Hrabové je obklopen původním venkovským hřbitůvkem. I v době, kdy se nekoná mše a kostel je tedy uzavřený, se dá vychutnat a doslova pohladit tesané trámy této stavby. Ale pozor, ač tomu téměř nelze uvěřit, dnešní kostel je starý (tedy spíše mladý) devět let! To, co dnes tvoří nejvýznamnější památku průmyslové Ostravy, je replika původního kostela, který do základů vyhořel na Velikonoce 2002. Zkrat na elektroinstalaci tehdy zničil jednu z nejstarších památek města. Už za dva roky byla vysvěcena replika (tedy ne přesná kopie, což ani nebylo možné, protože neexistují přesné plány původní stavby). Především uvnitř je poznat, že kostel voní novotou. Pár trámů, které zbyly z původního kostela, lze vidět v zadní části chrámové stavby.

Kostel v Ostravě-Hrabové je replikou původní dřevěné stavby, která shořela.

Kostel v Ostravě-Hrabové je replikou původní dřevěné stavby, která shořela.

Další tipy z podhůří

Další dřevěný kostel najdete nedaleko, už ale v beskydském podhůří. Můžeme zvolit auto, ale pro ty, kdo si tento tip na výlet schovají na léto, rozhodně doporučuju kolo. Využít je tak totiž možné i kus nové cyklostezky podél toku řeky Ostravice. Směřujeme do vesnice Řepiště na Frýdecko-Místecku. Z Hrabové je to ani ne deset kilometrů a jsme u kostela svatého Michaela Archanděla. Je to spíše kostelík, navíc se netyčí na kopci, jak bývá u kostelů zvykem, ale právě naopak je trošku ukrytý v dolíčku.

A kdo touží poznat další klenot lidové architektury, tomu doporučuju pokračovat ještě další čtyři kilometry. Dřevěný kostel Všech svatých v Sedlištích tvoří dominantu obce. Postavený byl v roce 1638 a pyšní se unikátní krytým ochozem, kterému věřící říkali "sobota" a sloužil k jejich ochraně při nepřízni počasí.

Na cestu za poznáním historie a krásou lidové architektury v podobě dřevěných kostelů je možné se vydat za jakéhokoliv počasí, v zimě či v létě, na kole, na lyžích nebo  pěšky. A jak jsme se sami přesvědčili, dokonce není třeba ani podnikat náročné výšlapy na hřebeny.

Autor: pro iDNES.cz






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.