Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Bémova expedice zažila první tragédii. Zahynul šerpa

  11:02aktualizováno  11:02
Na Everestu přituhuje. Horolezecká expedice s Pavlem Bémem, která se zřejmě právě teď pokouší nad hranicí 7000 m postavit tábor číslo tři, už zažila první smrtelný úraz. Na ledovci Khumbu zahynul jeden z šerpů. Zde jsou dojmy Pavla Béma a další exkluzivní fotografie z výstupu.

Tak se zdolávají obrovské séraky ledovce Khumbu | foto: Pavel BémiDNES.cz

Vybudovali jsme tábor č. 2, zažili však přitom první neštěstí. Ledopád Khumbu je nádherný, ale mimořádně nebezpečný. Zatímco poslouchám tibetské mísy v nádherné aranži Shyam Nepali "Mountain meditation", pozoruji smutný průvod šerpů v dolní, již bezpečné pasáži ledopádu.

Dnes by ani čerta do Khumbu nevyhnal, fičí himálajský ledový vítr, který nešetří ani prsty, ani tváře, a nejméně 30 šerpů snáší svého kamaráda. Kancha, 37letý šerpa, přišel před 48 hodinami o život kousíček nad výškovým táborem C2 (6500m). Nikdo z šerpů nechce pořádně říci, jak k neštěstí došlo, přesto je fascinující vidět, s jakou bezprostředností a samozřejmostí místní hrdinové přijímají smrt.

Kancha (přezdívka pro "malý") byl zkušený šerpa, za sebou měl řadu výstupů na himálajské šesti- a sedmitisícovky. Na Everestu byl poprvé. A naposled.

Přemítám o rizicích v horách a možnostech jim předejít, o věčné kritice horolezectví jako nebezpečném sportu. Na mysl mi přichází standardní otázky či komentáře mých kolegů a pochopitelně značné části veřejnosti: "Proč tam lezou", "Co z toho mají", "Jsou to všichni blázni", "Proč třeba neskočí pod vlak, je to jednodušší"...

Kolik lidí ale ročně zahyne doma tragicky a nikoliv vlastní vinou na silnicích či kolik lidí spáchá dobrovolnou sebevraždu jako následek dlouhodobého kouření (pozn. – více než 22 tisíc ročně)?

Hrana ledopádu Khumbu, na které stojí náš první výškový tábor, se otevírá do nádherného a širokého ledovce Cwm, který se táhne až pod neuvěřitelnou jihozápadní stěnu Mt. Everestu a západní stěnu Lhotse.

Mírumilovná a nekonečně dlouhá sněhová pláň je pouze občas přerušena menší či větší ledovcovou trhlinou. Cesta z prvního do druhého výškového tábora je tedy mimořádně bezpečná. Užíváme si ji, i když nás už trochu týrá výška. Monumentální jihozápadní stěna Mt. Everestu se nicméně rychle přibližuje a logicky kreslí výstupovou trasu britské výpravy vedené Chrisem Boningtonem, která expedičním způsobem v polovině sedmdesátých let tento panenský terén prostoupila. O deset let později ji při fantastickém výkonu zdolali čistým alpským stylem Slováci Becík, Božík, Jaško a Just, ale bohužel se z expedice zpátky do Vysokých Tater nevrátili.

Tábor C2 (6500m) stavíme na vrcholku morény západního Cwmu, poměrně blízko pod jihozápadní stěnou. Ta je letos téměř čistě skalní záležitostí, a tak se neobáváme (zatím) pádu lavin. Stavíme nepřehlédnutelné oranžové ferrino. Téměř všechny ostatní expedice používají stany Northface odlišných barev, a tak naše barevná výlučnost nám přináší nejméně dvě výhody. Za prvé, snadno stan nalezneme (zvláště za špatné viditelnosti), a za druhé, můžeme doufat, že jej nenavštíví nezvaný host. Bohužel i zde, tak vysoko v horách, se krade. Přijít o péřové rukavice, cepín nebo kyslíkovou lahev může být zásadní zkušeností, která zhatí naděje na konečný úspěch.

Spěcháme zpět do tábora C1, snažíme se usnout a připravit na sestup ledopádem Khumbu do základního tábora. Těšíme se na nepálskou kuchyni expedičního kuchaře Pasanga i na trochu poledního tepla v přítmí našeho společenského stanu. Až tady se dozvíme, že chvíli po našem odchodu se stalo zmíněné neštěstí. V duchu si říkám, že v horách platí to samé, co v potápění. Kolikrát nahoru, tolikrát dolů (respektive kolikrát dolů, tolikrát nahoru).

Výškový tábor č. 2 stojí, před námi je den a půl odpočinku a potom zpátky do výšek a zimy. Tentokrát se pokusíme vystoupit až do nadmořské výšky 7300 m a na terénním zploštění přímo pod západní stěnou Lhotse postavit tábor číslo tři.

Ve vteřině, kdy dopisuji tuto větu a moc u toho radši nedýchám, se ozve ohlušují rána a na základní tábor se řítí ze sedla Lho La obrovská lavina způsobená utrženým sérakem. Jeho velikost se neodvažuji odhadnout. Z bezpečné vzdálenosti fotím a pár obrázků také posílám. Brrr...

Primátor na Everest

Autor:




Nejčtenější

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Další z rubriky

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.