Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Belogradčik, bulharský skalní unikát jako z Pána prstenů

aktualizováno 
Většina českých turistů zná z Bulharska hlavně Černé moře. Tahle země přitom ukrývá přírodní skvosty jako vystřižené z nějakého fantasy filmu. Zveme vás do pohoří Stará planina, kde se u městečka Belogradčik rozprostírají neskutečně krásná skalní města.

Do širé dáli vystupují nad zeleň lesů načervenalá skaliska. | foto: Jan Doubravnickýpro iDNES.cz

Nádherné přírodní scenerie Belogradčických skal se vážou na přibližně 30kilometrové pásmo červených slepenců v severním předhůří západní části Staré planiny. Mimochodem, toto páteřní horstvo, táhnoucí se v délce 500 kilometrů celým Bulharskem od západu k východu, je známé také pod starším označením Balkán, podle něhož nese pojmenování celý poloostrov.

Ani se nechce věřit, že se stále pohybujeme v reálném světě naší planety. Tak silně působí neuvěřitelné útvary Belogradčických skal. Nad zelenými kadeřemi lesa tu vyčnívají ladné věže a jehly, těžkopádné palice, cihlově červené kamenné kyje, homole i skalní hřiby. Jednou izolované, podruhé seskupené do skalních měst.

Tip na dovolenou

Poznejte Bulharsko, jak jej neznáte. Vyberte si z bohaté nabídky zájezdů na dovolená.iDNES.cz a zažijte krásné léto u moře i v krásné přírodě.

Neobvyklé dílo přírody od nepaměti přitahovalo lidskou pozornost a jeho pekelně rudé zbarvení, způsobené příměsí oxidů železa, společně s bizarními tvary podnítilo vznik řady pověstí. Při toulkách u Belogradčiku tak narazíme na mohutného zkamenělého Jezdce, Adama s Evou, mlčenlivou Madonu i vysvobozeného loupežníka Derviše.

Kouzlu místa pomáhá i přilehlá vegetace, typická pro Balkánský poloostrov. Aromatické byliny na vyprahlých prosluněných pasekách a kupodivu překvapivě zachovalé hluboké lesní porosty.

Časné ráno v mlčenlivých skalách

Časné ráno v mlčenlivých skalách

Nedobytné útočiště

Nejméně přístupný vrchol Belogradčických skal si počátkem 1. století našeho letopočtu vybrali místní obyvatelé jako svůj úkryt během neklidných období. Při pohledu na impozantní rozeklanou skalní korunu si každý útočník zavčas rozmyslel, zda se pokusí vzít ji ztečí.

Původně příležitostné útočiště se později změnilo v římskou pevnůstku, která těžila ze strategicky významné polohy poblíž horských průsmyků a dal se z ní snadno kontrolovat veškerý pohyb v blízké rovině až k protilehlým Karpatům. Navíc tu vůbec nebylo třeba budovat nákladná opevnění. O ně se postaraly skalní útvary, složené z neschůdných věží.

Překonat shluk skalních věží by pro útočníka představovalo opravdu nadlidský výkon.

Překonat shluk skalních věží by pro útočníka představovalo opravdu nadlidský výkon.

Nádvoří pevnosti s druhou branou. Za ní byl původně zbudovaný dřevěný větrný mlýn a dále skladiště obilí a soli.

Nádvoří pevnosti s druhou branou. Za ní byl původně zbudovaný dřevěný větrný mlýn a dále skladiště obilí a soli.

Na antické základy navázali lokální středověcí vladaři. A po nich pochopitelně Turci. Nejprve zde do počátku 19. století udržovali pouze symbolickou posádku o počtu asi dvaceti mužů, včetně "dizdara" neboli velitele pevnosti. Až povstání v blízkém Srbsku a prudký vzrůst napětí je přinutil situaci přehodnotit. Na postupném rozšíření pevnosti se významně podíleli francouzští a italští inženýři, přičemž zbudovali komplex, který byl schopen pojmout a plně zajistit početné vojsko. Tehdy se také pevnost ocitla v epicentru četných střetnutí mezi Turky, Rumuny a Rusy. A svoji poslední velkou úlohu sehrála roku 1885 během války Bulharska se Srbskem.

Linie opevnění. Pro jakoukoli výzdobu tu nezbyl žádný prostor.

Linie opevnění. Pro jakoukoli výzdobu tu nezbyl žádný prostor.

Nádherné výhledy

Přestože masivní pevnostní hradby již dávno nejsou osazené děly, pořád z nich běhá mráz po zádech. Děsí svojí strohou, chladnou architekturou, do posledního kvádru přísně podřízenou vojenskému účelu. Jakmile projdete za robustní dřevěná vrata pobitá železnými pláty, ocitnete se v pasti. Před vámi se táhnou pravidelné linie zdí obepínajících rozlehlé prostranství, zakončené klenutou skulinou druhé brány. A nad ní se tyčí varovné prsty roztřepeného skaliska, které uvnitř tají centrální partie pevnosti. Jakoby ukrývalo sídlo temných stvůr z Tolkienova Pána prstenů. Odtud opravdu není úniku.

Dál cesta pokračuje vzhůru po úzkém schodišti a poté skrze nitro stavby na samý vrchol, kde vás srazí na kolena omračující výhledy. Jižní stranu horizontu ohraničují zasněžené vrcholy hlavního hřebene pohoří Stará planina, severní obzor se v průhledech snižuje do rovin kolem Dunaje až k úpatí jižní části karpatského oblouku. Jako na dlani máte ve své divoké kráse celý soubor Belogradčických skal.

Kamenné hřiby patří mezi velmi rozšířené útvary Belogradčických skal.

Kamenné hřiby patří mezi velmi rozšířené útvary Belogradčických skal.

Na dotek jsou sousední skalní špice, místy zkrášlené jehličím osiřelých borovic. Jenže od pevnosti je oddělují nedozírné hlubiny. 

Na pevnost navazuje obytná zástavba Belogradčiku. Vlastní městečko dnes leží trochu stranou a nebýt půvabného okolí, asi by pomalu upadlo do zapomnění. Pestrou minulost tohoto sídla připomíná expozice zdejšího muzea, umístěná pod střechu starobylého Panovova domu. A rovněž opuštěná Hadži Husejnova mešita, která zde zůstala z tureckých časů. Nad vstupem ji krášlí spleť pozoruhodných vnějších maleb.

Jako mnoho balkánských sídel tak i Belogradčik je rozprostřený na horských svazích.

Jako mnoho balkánských sídel tak i Belogradčik se rozprostírá na horských svazích.

Jemná výtvarná výzdoba vchodu do Hadži Husejnovy mešity

Jemná výtvarná výzdoba vchodu do Hadži Husejnovy mešity

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT
Autem je cesta do Belogradčiku jednoduchá. Městečko se nachází 15 km od hlavní mezinárodní tepny E79, spojující Sofii s rumunským Calafatem. Od hraničního přechodu ve Vidinu je to pouhých 47 km.

Veřejná doprava je složitější. Denně sem ale jezdí autobusová linka – ze Sofie odjíždí v 16:30, o nedělích ve 20:00, cesta do Belogradčiku trvá čtyři hodiny. Provozuje ji společnost Montana, takže uvnitř chaotického vestibulu sofijského hlavního autobusového nádraží je třeba vyhledat to správné okénko, kde vám zástupce přepravce prodá jízdenku, za 7,5 eura. Na zpáteční spoj je nutné si přivstat, jelikož z Belogradčiku startuje už o šesté ranní.

Hustší frekvenci spojení by měl Belogradčik mít s Vidinem. Nelze však uvažovat o více než třech autobusech denně.

UBYTOVÁNÍ A SLUŽBY
Protože si Belogradčik během posledních let mezi cestovateli vydobyl poměrně silnou pozici, disponuje bohatou škálou nocležišť mnoha úrovní. Od kempu, až po hotely. Největší podíl z nabídky ale stále patří ubytování v soukromí. Do příslušných zařízení vás nasměrují šipky s nápisem "kašta za gosti". Osobně můžeme doporučit ubytování v zařízení Raj, které se svým charakterem už přibližuje spíše k penzionu či hotýlku. Cena za nocleh v čistém pokoji s koupelnou a televizí je na osobu 10 eur.

V Belogradčiku najdete i řadu útulných a cenově příznivých občerstvoven s nabídkou vynikajících specialit chutné bulharské kuchyně. Přímo vedle parkoviště před pevností najdete podnikovou prodejnu regionálního vinařství Magura. Vstup do komplexu pevnosti stojí dvě eura. Ve městě funguje i místní infocentrum v buňce nad náměstím.

ZNAČENÉ TRASY
Nejkrásnějšími partiemi Belogradčických skal vede pět značených cest, včetně třináctikilometrové naučné stezky Zbegove, jejíž součástí je také rozhledna. Dvě z nich, žlutá a oranžová, jsou okružního typu. Úroveň značení v terénu je o něco nižší než u nás. Mapu s trasami stezek obsahuje turistický průvodce, který je k dostání například na pokladně u vstupu do pevnosti.

Přibliž 25 km severozápadně od Belogradčiku se v horách skrývá jeskyně Magura, jedna z největších na území Bulharska. Kromě krápníkové výzdoby v ní najdete unikátní soubor prehistorických kreseb.

UŽITEČNÉ WEBY
www.belogradchik.biz
www.belogradchik.info

Belogradčik

Belogradčik

Autoři:




Nejčtenější

Bránu z Hradčanského náměstí na okamžik uzavřeli vojáci, aby se Hradní stráž...
Amatérismus, hodnotí cizinci opatření u Hradu. Kontroly odradily turisty

I letos čekají na turisty u Pražského hradu bezpečnostní kontroly u vstupů. Ukázalo se, že vyhnaly krátkodobé výletníky. Cizinci podle pracovníků v cestovním...  celý článek

Dřevěný kostelík v Lipné u Potštátu
Oderské vrchy: Projděte si drsný svět větru a zvrásněného kamení

Toulání Oderskými vrchy na kole či pěšky přináší ty nejhezčí cestovatelské zážitky, které lze na území naší domoviny získat. Málo obydlená krajina prostoupená...  celý článek

Tchajwanský turista je po 47 dnech strávených v horách v péči lékařů. (26....
Ztracený turista přežil v Himálaji 47 dní, přítelkyně se záchrany nedožila

Záchranáři ve středu našli naživu tchajwanského turistu, který s přítelkyní před měsícem a půl zmizeli v horách v oblasti Dhading v centrálním Nepálu....  celý článek

(Ilustrační snímek)
Na letišti v Ruzyni vám budou moci kufr otevřít i násilím. Kvůli výbušninám

Cestujícím z pražského ruzyňského letiště mohou být od května kontrolovány kufry častěji než dosud. Jestliže doteď jim byla zavazadla kontrolována jen při...  celý článek

Atrakce SlotZilla umožní návštěvníkům prolétnout se nad Las Vegas
Las Vegas má atrakci jako z filmu. Turisté minutu letí jako Superman

Něco takového se dá najít asi opravdu jen ve Vegas. Z obří budovy ve tvaru hracího automatu se do protějšího kasina vysoko nad zemí táhnou silná lana a na nich...  celý článek

Další z rubriky

Kristina se vydala na cestu, aby sebe i druhé zbavila strachu z neznámého.
Sama uběhla 1840 km přes Írán. Bojovala tak proti strachu Evropanů

Její okolí si myslelo, že se zbláznila, když chce sama běžet muslimskou zemí. Čtyřiačtyřicetiletá Kristina Palténová se ale nenechala odradit. Nazula běžecké...  celý článek

Pudinkový dort s ovocem a šlehačkou
Pudink v hlavní roli. Sladkosti, které se rozplynou na jazyku

Jedna z nejobyčejnějších kuchyňských ingrediencí bývá obvykle spojována jen s dětskými svačinkami. Byla by ale škoda nechat pudinku jen tuhle vedlejší roli....  celý článek

Pouliční prodejci jídla začínají z Bangkoku postupně mizet.
Perla Bangkoku v ohrožení, úřady chtějí zakázat pouliční kuchyně

Hlavní město Thajska chce do konce roku zakázat místní typické pouliční kuchyně. Mají uvolnit více místa chodcům, sdělila radnice thajské metropole. Prioritou...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.