Belgie, to je země, která si člověka získá

Když jsem přišel do Belgie před třemi roky, původně jsem neměl žádná přehnaná očekávání. Belgičané si mě ale získali téměř hned.

Co na nich obdivuji? Lidé jsou tu na první pohled strašně milí, nově příchozím bez průtahů pomohou. Také se pohybují důsledně ve slušných mezích. Ať sedí za volantem automobilu, či právě vedou obchodní jednání. Jedete třeba po silnici, chcete zahnout: Pozor! Cyklista je tady pánem. Belgičan uctivě zastaví a počká až babička z vedlejší vesnice přejede na svém kole. Belgičané také v drtivé většině plní sliby. Smlouva pro ně není cár papíru. Věty neplácají jen tak naplano do vzduchu. Lokeren, kde jsem působil, je menší město, kde vládne jakási rodinná atmosféra. Ze začátku za námi docházela učitelka, takže jsem mohl brzy trochu překonat počáteční jazyková úskalí. Všichni nás přijali skvěle. Záhy jsme navázali s okolím společenské styky. Seděli jsme jen tak na zahradě a vychutnávali ten božský klid. Třeba u kamaráda Romana Vonáška. Často jsme chodili na party také s ostatními hráči. Belgičané pěstují společenské styky asi mnohem více než Češi. Výjimkou v tomto směru není ani fotbal. Na zápas přijde celá rodina i s dětmi. Ve větších klubech pochopitelně existují dětské koutky, kde se ratolesti zabaví. Nejde tu jen o kopanou. Povečeříte s obchodním přítelem, pozdravíte se se spoustou známých. A co především: fotbal není jen pánská zábava. Přijdou celé rodiny, takže o faulech a autech diskutují horlivě i manželky. Dáte si kávu, dorty, není to jen o pivu. Stadiony jsou krásné, kluby jsou tam mnohem dál v organizačních věcech. Po fotbale se nikdo u východu netlačí, můžete ještě chvíli posedět ve slušném prostředí a popovídat si o utkání. Je vůbec obdivuhodné, jak dobře se v té zemi dokážou lidé bavit. Ať je to jedno fotbalové vítězství, či celotýdenní maškarní oslavy,žádná zábava se tu neodbude. Je to prostě pravidlo. Celý týden se naplno pracuje, tak proč pak na plný plyn i neslavit? Jsou tu taky děti, samozřejmě. S těmi jsme zašli do Disneylandu. Žádný spěch, pozdravili jsme se se známými, věřím, že nás snad měli rádi. Nikdy jsem nenaznačoval, že Lokeren je pro mě pouhá přestupní stanice - a toho si tu lidi cení. Jazyková rivalita? Možná existuje,občas jsem slýchal, že není nad francouzštinu, či naopak nad vlámštinu. Belgie je však moc malá na podobné spory,říkají tam většinou. Jak Belgii poznáte? Nejlépe možná ze sedla bicyklu. Nemohl jsem ze začátku uvěřit, když někdo přepnul televizní kanál z fotbalu na silniční závody. Záhy jsem pochopil. Cyklistika je pro Belgičana čímsi posvátným, co mocně konkuruje fotbalu. Takové Nagano Belgičané stěží zaznamenali, ale kola a pedály, které jezdí hodně rychle,to je jiná. V běžném životě se však tolik nespěchá. Připadalo mi, že najednou mám přehršli času na rodinu, na děti. V Belgii umějí prostě pohodově žít. Nestrávíte nekonečné hodiny zbytečnými úkony na úřadech, či u lékaře, je to tak nějak lépe zorganizované. Žádný div,že takový Belgičan je po práci lépe naložen, takže vás na dálnici samozřejmě pustí do jiného pruhu, když potřebujete. V Belgii raději jezděte ukázněně. S přízemní vychytralostí neuspějete v Belgii na silnici ani jinde.

(Autor je fotbalový obránce. V belgickém Lokerenu strávil tři roky.)