Belgická kuchyně není vždy pro mlsné jazýčky

Pro nenavyklý jazýček to napoprvé možná bude nepříjemné překvapení: chuti hořké a barvy vybledlé jsou ty nejtradičnější pokrmy belgické kuchyně.

Proto si dejte pozor, až na belgickém jídelním lístku uvidíte stát: witloof, spruitjes nebo asperges. Witloof je česky čekanka. Jméno této rostlině v obou jazycích padne jako ulité - tento »bílý bochníček« si na sebe totiž nechá řádně čekat, než poprvé spatří světlo světa na kuchyňské lince. Dva roky trvá, než čekanka dozraje natolik, aby se dala jíst. První rok se zasadí a až vyroste nahoře květina, tak se sklidí její kořen. Druhý rok se tyto kořeny pokládají do vysokého záhonu hlíny, která je stále zahřívána trubkami s horkou vodou. V naprosté tmě, vlhku a teplu potom z kořene začne růst výhonek, který zdánlivě připomíná čínské zelí, je ovšem hladký a několikrát menší - tak, že by se vešel do dlaně. Tento výhonek spočívá pod povrchem půdy a vždy, když by se mu chtělo vyklubat se na světlo, dostane od zahradníka další nášup zeminy. Pod zemí vyroste do velikosti bochníčku o něco menšího než baklažán. Je celý bledý, pouze špička, které se přeci jenom podařilo prosadit se na světlo, má zelenou barvu. Tento výhonek se odřízne a prodává pod jménem witloof. Nadrobno nakrájený s cibulkou a majonézou se používá například k přípravě křupavého salátu. Dá se také doměkka podusit v omáčce s masem. Vniveč však nepřijde ani odříznutý kořen. Ten se semele a vypraží a pod názvem chicoree - cikorka se používá jako přísada do kávy anebo přímo jako kávová náhražka. Další specifickou zeleninou s velmi hořkou chutí je spruitjes - bruselská kapustička. Připomíná naši růžičkovou kapustu, ale její hlávky jsou veliké asi jako pingpongové míčky. Nekrájejí se, vaří se celé a jedí se k velké nelibosti dětí jako častá příloha k bramborám. Chřest neboli asperges je ze všech tří rostlin nejméně »podivný«. Roste podobně hluboko pod zeminou a protože se nikdy nedostane na slunko, má vybledlou barvu. Chřest je vynikající čerstvý i nakládaný, často jej můžete ochutnat v kombinaci se sýrovou omáčkou anebo ve formě chřestové polévky s jemně nažloutlou barvou. K dostání bývá i chřest zelený. Všechny tyto tři druhy zeleniny tvoří nedílnou součást belgického jídla. Hlavní chod v Belgii totiž vždycky tvoří maso, příloha a zelenina. Belgičané nejčastěji jedí maso opékané (kotlety, masové šišky připomínající karbanátky, lososové plátky či uzeniny), kromě brambor jsou nejčastější přílohou bramborové krokety nebo hranolky. Nepříliš u nás známou, ale v Belgii oblíbenou zeleninovou přílohou bývá dušená rebarbora anebo jablečné pyré appelmoes - obojí se může jíst jak teplé, tak studené. Specifickou kategorií belgické kuchyně jsou vedle zeleniny hranolky. Téměř na každém rohu v jakémkoli belgickém městě najdete krámek »frituur« a v něm doslova hory předsmažených hranolek. Belgičané jsou na své hranolky patřičně pyšní a tvrdí, že lepší než v Belgii nikde nekoupíte. Ke krabičce pomfritů si můžete vybrat z až dvaceti různých druhů ochucených majonéz a nakládané zeleniny. Objednáváte-li si »frit speciaal«, neprohloupíte. Dostanete maxiporci ochucenou kari kečupem a majonézou a bohatě posypanou na drobno nasekanou cibulkou. Z frituur si můžete domů odnést v podstatě celou večeři - kromě hranolek tu totiž máte na výběr z několika druhů speciálně upravených masných pokrmů, které se stejně jako hranolky pouze krátce osmaží na oleji.