. Na třídě Knjaza Miloša jsou fasády bývalého srbského ministerstva vnitra, ministerstva obrany a generálního štábu stále rozbité. Bývalé velvyslanectví Číny zasažené "omylem" raketou NATO se podobá proděravělé skořápce s dírami místo oken. Uprostřed rozlehlé zeleně na břehu Dunaje hoří na vysokém bílém sloupu věčný oheň - na památku obětí bombardování. Nálety, které si podle oficiálních údajů vyžádaly téměř 890 obětí, vyvolává v duších obyvatel stále pocit hořkosti, hněvu a nedůvěry. Operace NATO spolu s mezinárodními sankcemi, kterým je Jugoslávie vystavena od roku 1992, postihují tvrdě každodenní život. Rozhořčení nasytila i předvolební projevy jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče kandidujícího opět na post šéfa státu. Podle Miloševiče plodí Západ jen zlo. Zůstaňme jednotní a osvoboďme se od tohoto nepřítele, opakoval. Taková slova nacházejí v Bělehradě stále ohlas mezi staršími lidmi, dělníky i mezi bývalou politickou elitou. Právě tato sociální kategorie je zřejmě nejvíce nakloněna nevěřit ničemu, co přichází ze zahraničí, a opět následovat Miloševiče, upozorňuje socioložka Mirajna Vasovičová z Ústavu sociálních věd. Ale tato společnost podle ní stále více směřuje k rozpadu, zatímco na druhé straně roste sociální vrstva, která nedůvěřuje národní identitě, definuje se podle profesionálních kritérií a usiluje o zásadní změny. K ní se řadí mládež a část intelektuálů. Tvrdí, že budou hlasovat pro hlavního kandidáta opozice Vojislava Koštunicu. Bělehraďany naopak sbližují společné obavy: neustálé snižování životní úrovně způsobené z velké části jejich ekonomickou izolací. "Osmdesát procent z nich dnes tvrdí, že jejich existence se stala nesnesitelnou," tvrdí socioložka. Problémy a nedostatky jsou na denním pořádku. Před obchody, kde by se dal dostat olej nebo cukr, a před benzinovými pumpami se tvoří fronty. I když se však zdá, že žebráků stále přibývá, terasy kaváren se nevyprazdňují. Plné jsou i restaurace a divadla. Tři dny před volbami není na ulicích téměř znát žádné napětí. Jako kdyby Bělehrad žil jen přítomností, snad poněkud uzavřený mezi špatné vzpomínky a naděje.
 Bělehrad dnešních dnů. |
