Prošli jste nablýskané obchodní domy, abyste zjistili, že se cenami, ani tím, co se tam prodává, neliší od těch v Evropě. Desítky mrakodrapů táhnoucí se až k obzoru vás sice ohromí a překvapí, ale to je všechno. Přes hlavy davů jiných turistů jste se pak povinně utopili ve zlatě chrámů Wat Phra Keo, vedle několika upocených Američanů jste se dvě minuty modlili ke smaragdovému Buddhovi a vyfotili se s hradní stráží před královským palácem. Večer jste pak v baru na neřestné ulici Patpong viděli střílet pingpongový míček, pohlcovat banán a kouřit cigaretu ženským přirozením, ochutnali thajské pivo a odmítli milostné nabídky od pěti z přítomných slečen, které se nabízely jak pánům, tak dámám. Koupili jste si dvoje pirátské, ale takřka dokonalé kopie švýcarských hodinek, a u jedněch po dvaceti minutách usmlouvali cenu z třiceti dolarů na deset. Přesto máte pocit, že se vám ten první den v Bangkoku nějak nevyvedl a začínáte chápat děs z masové turistiky.Je to ta pravá chvíle změnit prostředí. "Musíte na kanály," říkají znalci. Když se ptáte na cestu, může se vám stát, že taxikář se vás pak dalších deset minut bude snažit přesvědčit, že děláte tu největší chybu, když se od něj nenecháte za třicet dolarů provést městem. Cestu k přístavišti vám neporadí. Při hledání přístaviště se pak můžete dostal třeba i do průchodu, který končí ve skladišti místních Číňanů. Prodíráte se polotemnými uličkami mezi kójemi s hromadami beden s čajem, moukou, či televizory, v nichž pokuřují, dívají se na obrazovku, či obědvají s celou rodinou jejich šikmoocí majitelé. Omlouváte se jim nepříliš inteligentním úsměvem a připadáte si, jako byste zabloudili do exteriérů detektivky z čínské čtvrti mafiánského Chicaga třicátých let. Když se vám podaří vyhrát souboj s mapami, taxikáři a chabou angličtinou těch ochotnějších Thajců, přístaviště nakonec najdete. Na molo se přichází úzkou uličkou plnou pultíků se suvenýry, ovocem a téměř čímkoli k snědku. Voní to a hlučí, ale začínáte mít pocit, že tady se konečně dotýkáte toho pravého orientu. Řeka Čao Praja připomíná svojí barvou kávu s mlékem. Stojíte na místě, kde začíná ten pravý, původní, skutečně thajský Bangkok. Když byl koncem osmnáctého století založen, byl ostrovním městem, podobným italským Benátkám. Místo ulic byla zbudována důmyslná soustava kanálů, která se táhla mnoho kilometrů daleko. Bangkok byl v té době doslova město na vodě,tři čtvrtiny z asi 400 000 jeho tehdejších obyvatel žily v plovoucích domech a řeka byla centrem všeho dění. Až o šedesát let později nechal král Mongkut postavit první ulici a od té doby se ulice šíří a kanály ustupují. "Kanály byly skvělý vynález. Podívejte, ještě dnes, když se potřebuju někam rychle dostat, jedu člunem, ne taxíkem. Bez kanálů by se život v tomhle městě už dávno zastavil," říká student, který čeká na svůj člun. "V žádném případě nejezděte loďmi pro turisty," zní další ze zásadních rad znalců, ale někdy, už kvůli času, vám nic jiného nezbyde. Určitě ale musíte odmítnout kýčovité benátské gondoly, jejichž majitelé vykřikují cosi o báječné projíždce za sto dolarů. Když jim odoláte, zaplatíte nějaký směšný peníz, v případě linkového člunu, nebo deset, dvacet dolarů u "slušných" turistických lodí a můžete se ponořit do vodního světa. Město zmizí. Zmizí silnice, zmizí auta. Plujete tichem, rušeným jen vrčením motoru člunu. Dřevěné domy na kůlech vypadají půvabně letitě. Břehy kanálů se zelenají vysokou travou a sem tam se objeví i nějaká kokosová palma. U většiny domů je ale jediným venkovním prostorem prkenné molo, u kterého většinou kotví loďka. Na těch pár metrech se děje všechno. Kvetou tam keře květin, jsou tam voliéry s ptáky, vaří se tam, suší prádlo, šije na šicím stroji, hrají si tam děti, kočky a psy, čtou se noviny, loví ryby nebo se jen tak sedí u čaje. Voda je tmavá a čistá asi není. S čistotou své řeky si moc lidí hlavu nedělá. Ozve se chrstnutí, jak paní jednoho domů právě dovařila oběd a špinavou vodu se zbytky rýže vylila do kanálu. Děti, volané k obědu, se koupou jen o pár metrů dál. Ale přesto vám, snad je to tím nesnesitelným parnem, sladce vodně voní. A navíc je oproti vzduchu tak skvěle chladivá. Na kanále se jak v pohádkovém filmu hýbe mnoho roztodivných druhů plavidel. Expresní taxíky,které sviští vodou s jedním, nebo dvěma lidmi na palubě, našlapané vodní autobusy, které mají své zastávky a jízdní řád, loďky rozvážející ovoce, zeleninu a další potraviny. Občas potkáte loďní rychlé občerstvení, kde vám na plynové pánvi usmaží čerstvou porci nebo rozložitý hausbot, který se jen pomalu a s obtížemi sune kanálem. Domy nad vodou jsou podobně různorodé. Často téměř padající zříceniny, nebo jen chudé prkenice,které také mají už hodně za sebou. Ale mezi nimi stojí i barvami a čistotou zářící domečky či výstavné rozložité dřevěné vily s vyřezávanými štíty. I u těch nejnuznějších domů je ale maličký chrámek se souchou Buddhy, sídlo dobrého ducha domu. Kouzlo života na vodě začínají objevovat už i ti movití a tak se občas mezi dřevěnými domy vynoří obrovitá vila, s betonovými schůdky ke kanálu, u kterých kotví podobně mohutný motorový člun. Šofér lodivod si potřebuje něco vyřídit doma a tak pozve své cestující na čaj. Lámanou angličtinou sděluje, že v domě žije jeho rodina už čtvrtou generaci a že to tady miluje. "Voda špinavá," přiznává, ale říká, že před deseti roky to bylo ještě horší. "To náš život. Město, dálnice, auta, to špatně. To Západ. Pro Thajce špatné. Bangkok, Thajci to kanály," říkal. Jeho dům patří k těm lepším, i když zdejší měřítko životní úrovně, klimatizaci, nahrazuje obyčejný větrák. V domě žije jeho manželka s dvěma dětmi a jeho staří rodiče. Zařízení je jen to nejnutnější, ale televize a fotka krále, jako všude jinde v thajských domech, nechybí. Místo, kde žijí, milují. "Kdyby odešel, smrt," snaží se při čaji přeložit otcova slova. "Bylo tady krásně,ale zničili to, zničili Bangkok, kanály všechny skoro pryč," dodává otec. I kanál, kterým jedete, náhle končí. Byl zasypán. Ale všechno nebylo tak špatné jak vypadá. Lodivod zastavuje u prodavačky chleba a jeden kupuje. Kus ulomí a hodí do vody. Ta v tom okamžiku začne vřít a objevuje se neskutečné množství asi metr dlouhých stříbrných ryb,které bojují o chleba. Thajec se směje a hází další kusy. Představení končí až po dlouhých minutách, když dojde proviant. Na zpáteční cestě se vaše "turistická" loď zastaví na plovoucím trhu, plném loděk s roztodivným zbožím, který září barvami. "To je nic, na venkově větší a krásnější," tlumí průvodce nadšení. Ještě omámení vycházíte z přístaviště a noříte se zpátky do světa šíleného velkoměsta ušitého podle vzoru té vaší civilizace. A už slyšíte hlasité anglické volání taxikáře: "Dvacet dolarů projížďka městem. Patpong, hodinky, holky, pojeďte, pane."
Může se hodit
KAM VYRAZIT
Jako nejlepší přístaviště doporučují průvodci molo u hotelu Orient. Zásadně však platí, jako ostatně všude v Thajsku, smlouvat, smlouvat, smlouvat. Těm odvážnějším lze doporučit jídlo z pouličních stánků a maličkých rodinných restaurací. Ceny minimální, jídlo skvělé, atmosféra ta pravá orientální. Ve městě existují dvě vodní tržiště. Thonburi je vyloženě pro turisty, Damnoe Saduak je o něco méně komerční. Nejlépe je ale odjet na venkov.
KDY VYRAZIT
Pro všechna tržiště platí, že nejčilejší ruch je zde brzy ráno.
Může se hodit
KAM VYRAZIT
Jako nejlepší přístaviště doporučují průvodci molo u hotelu Orient. Zásadně však platí, jako ostatně všude v Thajsku, smlouvat, smlouvat, smlouvat. Těm odvážnějším lze doporučit jídlo z pouličních stánků a maličkých rodinných restaurací. Ceny minimální, jídlo skvělé, atmosféra ta pravá orientální. Ve městě existují dvě vodní tržiště. Thonburi je vyloženě pro turisty, Damnoe Saduak je o něco méně komerční. Nejlépe je ale odjet na venkov.
KDY VYRAZIT
Pro všechna tržiště platí, že nejčilejší ruch je zde brzy ráno.
 V tomto Bangkoku kralují místo aut lodě. |
 Dřevěné domy na kůlech, to je architektura kanálů. |
 V kanálech žije spusta ryb, které místní krmí jako holuby. |
 Vodní tržiště, ne kterém je možné koupit skoro vše. |
