Slavnosti po celý rok
Copak se to tady chystá? ptám se zvědavě svého baliského průvodce, když projíždíme vesnicí, v níž zrovna ženy na ulici krášlí květinami impozantní bílo-zlatý trůn. "Pohřeb,“ odvětil lakonicky mladý muž. "Chceš fotit?“ ptal se. Namítla jsem, že pohřby se přece nefotografují, a nasadila patřičně tragický výraz.
Jenže jsem se vzápětí dozvěděla, že tady na Bali je pohřeb událostí spíše radostnou. O pár kilometrů dále šel tančící a zpívající průvod vystrojených lidí. "A copak je tohle?“ "Pohřeb.“
Během toho dne jsem viděla osm pohřbů v nejrůznějších fázích. Tento den byl totiž pro pohřební slavnosti nejvhodnější. Místní se řídí lunárním kalendářem a v něm jsou jednotlivé dny roku pečlivě popsány instrukcemi, k čemu je zrovna vhodná doba: svatby, pohřby, začátek setby, úklid domu...
Pohřeb s sebou přináší několik komplikovaných ceremoniálů: postavení malé svatyně, porážení zvířat, vybudování sarkofágu ve tvaru zvířete, musí být zhotovena kremační pagoda a připravena hudba s tanečníky. Po slavnostním průvodu se tělo spálí a popel se vynese do moře nebo do řeky.
Podobné slavnosti se týkají celého života obyvatel Bali, kteří žijí na nejkrásnějším indonéském ostrově ležícím těsně pod rovníkem. Bali – to je jedna velká slavnost.
Tradiční tanec
Ostrov měří v nejširším místě od západu k východu jen 150 kilometrů a od severu k jihu asi 60 kilometrů. V indonéském "muslimském moři“ je to hinduistický ostrůvek a patří k nejpoutavějším místům na světě.
Hinduistické náboženství je tu obohaceno o řadu prvků animismu, božstev je tu nesčetné množství a jen hlavních chrámů na ostrově stojí asi 30 000.
V domácnostech jsou další desetitisíce oltáříčků (v každé alespoň tři), svá božstva mají řeky či mořské zátočiny. Když se slaví, tak se nechodí do práce.
Jak to Balijci dělají, že jejich ostrov při tom všem vypadá jako jedna překrásně upravená zahrada, mi zůstalo záhadou. Největším bohatstvím Bali je krásná příroda a báječní lidé, za vidění stojí i některý z tisíců chrámů a svatyní po celém ostrově. Jedním z nejposvátnějších je Pura Luhur Ulu Watu stojící na vrcholku skalnatého útesu sedmdesát metrů nad mořem.
Chrám Pura Ulun Danu, jeden z mnoha
Chrámy, svatyně, nebe a peklo
Patří mezi devítku takzvaných směrových chrámů (kyangan jagat) a jeho počátky sahají do 10. století. Je posvátným "strážcem“ jihozápadu ostrova a je zasvěcen duchům moře. Patří mezi nejnavštěvovanější, fotografování západu slunce je tu povinností každého turisty.
Na parkovišti si dejte pozor na chytré opice, které zvesela turistům kradou sluneční brýle a fotoaparáty.
Nádhernými reliéfy je proslavena pískovcová svatyně Pura Beji v Sangsitu. Zajímavá je svou růžovou barvou (chrámy v této oblasti jsou převážně z šedého sopečného materiálu). Chrám je zasvěcen bohyni rýže Déví Šrí a je vyzdoben reliéfy zvířat, rostlin i příšer všeho druhu.
Jen pár set metrů odsud je chrám Pura Dalem, kde se při prohlídce dozvíte, jak vypadá nebe (pro spravedlivé na zemi) a peklo (pro hříšníky). Četná jsou vyobrazení sexuálního charakteru, takže si návštěvníci většinou dělají legraci, že není dost jasné, co je vlastně nebe a co peklo.
Chrám Pura Dalem Agung
Dovolená nejen na plážích
Bali si oblíbili surfaři, potápěči, ale i pěší turisté. Oblíbené jsou výstupy na nejvyšší vrcholy a sopky ostrova. Nejposvátnějším vrcholem Bali je Gunung Agung, při jeho zdolávání je nutné si najmout průvodce. Stále větší popularitě se těší rafting na divokých řekách.
Není to však vůbec levná dovolená. Desetidenní letecký zájezd se dá pořídit od 35 tisíc korun. První turisté se tu objevili v roce 1908, kdy se nadvlády nad Bali ujali Holanďané. Koloniální vláda otevřela v Batávii úřad na podporu turistiky a do takzvané holandské Indie začala lákat první návštěvníky – zprvu na Jávu, později i na Bali, které bylo nazváno drahokamem Malých Sund.
Pravidelná lodní linka vznikla v roce 1924, a tím vzrostl i počet turistů. Tehdy jich bylo však jen pár stovek. O čtyři roky později byl postaven první luxusní hotel a ve 30. letech minulého století už počet návštěvníků dosáhl několika tisíců za rok.
Opravdu masového měřítka dosáhla turistika od roku 1969, kdy bylo na Bali otevřeno mezinárodní letiště. V současné době přijíždí na ostrov asi 1,5 milionu cizinců ročně.
Bali, Tanah Lot
Továrna na turisty? Ne
Ty nejčernější prognózy předpovídaly, že příliv návštěvníků udělá z ostrova továrnu na turisty, jako se to stalo například na Kanárských či Baleárských ostrovech, na Havaji a Tahiti. Zatím se nic takového neděje. Naopak – jsou to turisté, kdo se musí přizpůsobit místním zvyklostem. A dělají to rádi.
Tak například oslava příchodu nového roku, který připadá na Bali na přelom března a dubna, je pro turisty z celého světa nevídaná a jinde neslýchaná. Poslední den starého roku provázejí obrovské slavnosti spojené s pálením zlých duchů, tanci, zpěvy a ohňostroji.
Úderem půlnoci jsou však všichni doma a první den nového roku je takzvaným "dnem ticha“ – nikdo nesmí vyjít z domu, nezapalují se ohně (ani v kuchyni), neprovozuje se žádná zábava (ani poslouchání rádia nebo zpívání apod.) a nepracuje se.
Kdo chce tento den dodržet stoprocentně, neměl by 24 hodin nic jíst, pít ani mluvit. Ostrov je jako po vymření a turisté nesmějí vycházet z hotelových komplexů. Všichni návštěvníci se tomu podřizují bez odmlouvání a nepsaný zákon může porušit jen opravdový hulvát.
Tradiční stupňovité rýžové pole
Neotevřený kufr
Větší hotelové komplexy leží jen na pobřeží na jihu ostrova a v nádherném šťavnatě zeleném vnitrozemí jsou penziony a hotýlky postaveny s takovým citem, že na první pohled vůbec není znát rozdíl mezi domkem místních obyvatel a bungalovy pro cizince.
Obraz překrásných údolí, vysokých hor a dravých řek není nikde narušen žádným panelákem pro turisty.
Ostatně i zahraniční návštěvníci během prvních dvou dní pobytu poznají, že přizpůsobit se místnímu rytmu života a zvyklostem je to nejlepší, co mohou pro sebe udělat.
Snad každý si na místním trhu koupí za pár korun jemný batikovaný sárong, zcela samozřejmě si jej otočí kolem beder a zapomene na nepohodlí západních oblečků a bot. Většina turistů odjíždí s téměř nedotčeným obsahem kufrů. Vše, co k životu na Bali potřebujete, si tu "za babku“ pořídíte.
Balzám na tělo i na duši
Zdejší bujná příroda, upravená rýžová pole, překrásné zahrady ve městech a vesnicích a živé a pestrobarevné trhy naladí duši cizince na příjemnou životní tóninu.
Nakupování na trzích je radost – takové množství uměleckých rukodělných výrobků – od sárongů přes tajemné malované masky zlých duchů či vyřezávané bůžky až po unikátně vypracované sochy z lávového kamene. Překvapivé jsou nízké ceny, které se dají veselým smlouváním ještě snížit.
Pravým balzámem pak je orientální masáž, která je jednou z nejvyhlášenějších na světě. Péče o tělo je pro Balijce tak samozřejmá jako péče o duši při ceremoniálech.
Masáž spočívá v natření celého těla vonnými olejíčky (můžete si vybrat od mandarinkového až třeba po liliový), pak následuje důkladné a přitom jemné promasírování těla od malíčku u nohy až po ušní lalůčky, následuje peeling celého těla a odpočinek v bazénku s teplou vodou plnou čerstvých orchidejí.
K tomu popíjíte čaj z čerstvého zázvoru a z masérského domečku odcházíte po dvou hodinách čistí na těle i na duši jako mimina. To vše stojí méně než dvacetiminutová masáž krční páteře od evropského maséra.
Ostrov Bali nelze popsat, musí se prostě zažít.
|
KARIN STRUŽKOVÁ, spolupracovnice redakce
