Maďarsko mělo za totality pro Husákem unavené tuzemce punc určité "zápaďáckosti", punc země s vlastním maličkým mořem a se zbožím u nás nedostupným. Když jsme loni s přítelkyní řešili, kam vyrazit na zbytek dovolené, napadlo nás právě Maďarsko.
"Tak to se vám divím, já Balaton nesnáším, když jsme se tam stavovali cestou do Chorvatska, všechno to tam zdálky smrdělo," konstatoval s lehkým úsměškem kolega v práci. To nás sice trochu odradilo, ale nakonec jsme odhodlaně vyrazili směr Bratislava, Györ, Veszprem a Balatonfüred.
Cesta jako pod Alpami
Snad inspirující sousedství s Rakouskem, s nimiž mají Maďaři lepší vztahy než my, je důvodem, že na návštěvníka působí Maďarsko tak nějak upravenějším dojmem. U dálnic, mimochodem velmi kvalitních a často i tříproudých, nenajdete tak nechutná a špinavá odpočívadla jako u nás. Vesnice jsou většinou čistší, plné květin a docela příjemných hospůdek, obvykle pojmenovaných Csárda, tedy něco, jako je naše "krčma".
Cesta po dálnici i po menší silnici z Györu na jih k Balatonu ubíhá příjemně a za dvě hodinky od překročení hranic jsme na dohled největšího jezera střední Evropy. Už zdálky vypadá velkolepě, i když… no, moře to prostě není, pokud není zrovna mlha, vždy vidíme i druhý břeh. To nicméně nijak nebrání hrdým potomkům nomádských bojovníků v tom, aby jezeru říkali Magyar Tenger neboli Maďarské moře.
Pohled z pláže ve Balatonfenyves ukazuje, jak členité je severní pobřeží. Nikdo při pohledu na kopečky nepochybuje o tom, že tam kdysi dávno chrlily sloupy dýmu a ohně sopky.
Přijíždíte-li po nejobvyklejší trase od severu, dorazíte do Balatonalmádi nebo Balatonfüred (domácí ono první slovíčko v názvech vypouštějí, takže mluví o Almádi nebo Füred). Tato dvě velká a moderní letoviska nabízejí řadu ubytování v hotelech a penzionech, horší to je s kempy. Velký výběr není, jediné kempy zde provozuje velká síť Balatontourist, a ta je na naše poměry docela drahá. Pokud tedy nehodláte zaplatit za stan a dvě osoby 700-800 korun na noc, pak se musíte podívat jinam.
Menší obce podél pobřeží, jako je třeba Alsóörs nebo Kenese, mají své kempy také, ovšem soukromé a levnější. Jen musíme při cestě bedlivě sledovat reklamní poutače, protože řídit, vnímat dopravní značky a ještě k tomu číst nápisy v maďarštině není rozhodně nic snadného.
Asi nejkomplexnější výběr ubytování pak nabízí Siofók, největší z mnoha měst a městeček na pobřeží a současně nejčastější cíl všech koupáníchtivých turistů.
Melouny a kukuřice ano, langoše ne
Poté, co se ubytujete, můžete začít zkoumat, jak se Balaton od 80. let změnil.
Tak třeba melouny. Těch je opravdu všude plno, úplně stejně jako před čtvrt stoletím. Koupíte je všude - v obchodech, na tržnicích, ve stáncích podél silnic.
Co langoše, kterými Maďarsko obohatilo nejen českou kuchyni a především stánky s rychlým občerstvením? Zklamání. Na rozdíl od dob socialistického vůdce Jánose Kádára to s těmito klasickými plackami vypadá dost nahnutě - chce-li nostalgicky naladěný turista placku s česnekovým nátěrem, musí opravdu pečlivě hledat mezi spoustou krámků s pizzou, hamburgry, zmrzlinami, hranolky, steaky a dalším importovaným fast foodem. Ne že by langoše neměli nikde, ale pro domácí už evidentně nejsou jedničkou mezi rychlým občerstvením.
Zato kukuřice, ach ano, vařená kukuřice neboli fött kukorica… tak tu tedy Maďaři milují stejně jako před dvaceti třiceti lety. Na pláži slyšíte vyvolávání prodejců skoro neustále. Jen co jeden se svým pojízdným krámkem odejde, za moment ho vystřídá druhý. A co je hezké, že i v této branži se udržuje jistý tradicionalismus. Zavítáte-li na stejnou pláž pár let po sobě, téměř jistě narazíte na stejného prodavače. Na pláži u Siofoku je to třeba István, který se svým speciálně upraveným bicyklem s logem značky Audi vozí rekreantům kukuřici podle vlastních slov už nejméně deset let.
A konečně víno. Slunečných dní i vhodné půdy je v někdejší Panonii asi výrazně více než u nás. Lehká i sladší vína mnoha odrůd a za velmi příznivé ceny se tady dají pořídit jak ve všech prodejnách, tak i v obchůdcích vedle vinařství. Stačí na silnicích sledovat nápis Bor, tedy víno. Zastavíte u silnice a po pár metrech se ocitnete v domečku mezi vinnými keři, kde vám pohledná černooká dívka nabídne nejprve ochutnávku a poté i koupi moc dobrého vína, za něž dáte skoro o polovinu méně než u nás. Příjemná země…
Znalci asi ocení, že v Maďarsku existuje celá řada vinařských oblastí, přičemž se každá specializuje na jiné odrůdy. Jedna z těchto oblastí je i na severním pobřeží Balatonu. Oblast Badacsony dává světu například tzv. Lipový list (Hárslevelü), Modrou stopku (Kéknyelű), Šedého mnicha (Szürkebarát) a místní verze odrůd ryzlink a Chardonnay.
Koupání je fajn. A voda nesmrdí!
Bláboly o zápachu u vody se dají přičíst jednak neinformovanosti, a pak snad starým vzpomínkám na nějakou část 90. let. Tehdy Balaton sice problémy s kvalitou vody měl, ale to je dávno minulostí. Díky dlouholeté nákladné péči odborníků je dnes v jezeře voda čistší než v kdekterém zahradním bazénku od Bédy Trávníčka. Voda nepáchne ani zdálky, ani zblízka.
Hrdí Maďaři, kteří si na své "moře" nedají sáhnout, se ovšem pro jistotu chlubí tím, že kvalitu vody zde permanentně sledují němečtí odborníci a největší německý autoklub ADAC jejich výsledky zveřejňuje na webu. Pro neinformované je ale třeba dodat, že díky zvláštnímu složení půdy má voda neobvyklou barvu, zdálky světlounce modrou, zblízka pak v různých odstínech šedobílé.
Voda je teplá, v létě mívá klidně i 27 či 28 stupňů, a i teď v září se v ní dá opravdu pohodlně koupat. A vzhledem k tomu, že po většinu září se venkovní teploty stále drží na příjemných 25 stupních, můžete tady zažít krásné babí léto.
Další legendární vlastností jezera je jeho mělkost. Na jižním pobřeží se opravdu můžete brouzdat vodou několik set metrů a horní část těla udržíte v suchu. Na severu klesá dno přece jen o něco normálněji, tudíž zde už 20 metrů od břehu je výška vody přes metr a půl a dá se tedy normálně plavat, aniž byste šoupali břichem o písek.
Malá hloubka - na jižním pobřeží (toto je konkrétně u Siofoku) opravdu není možné skákat do vody šipky. Cedule hovoří výstižně, a nemusíme ani umět maďarsky.
Mimochodem, tento rozdíl v charakteru dna vede Maďary k tomu, aby v průvodcích varovali turisty, že severní pobřeží je jen pro skutečně zdatné plavce. V tu chvíli si my Češi hrdě uvědomíme, že jsme přece ZDATNÍ PLAVCI.
Co se týče pláží, nečekejte rozsáhlé písečné plochy jako někde u moře. Tady jsou hezky upravené trávníky s porůznu roztroušenými stromy, celkově vše působí dojmem, jako bychom se koupali v pečlivě udržovaném parku. Břeh zpevňují kameny, do vody se vstupuje po schůdcích. Kde není břeh upravený ke koupání, bují rákosí. Ale i v něm se dají najít romantická zákoutí, zdejší rybáři si tam totiž vystavěli dřevěné můstky a lávky.
Díky rybářům také stávají na mnoha místech ve vodě, zhruba 100-200 metrů od břehu, kovové konstrukce s lavičkou, na kterou se dá krásně vylézt a pak se na ní slunit nebo z ní skákat do vody. Milý vynález.
Někde se za vstup na pláž platí nějakých třicet čtyřicet korun, jinde jsou zdarma. Každopádně všechny pláže jsou udržované, nikde se neválí smetí a všude je dost toalet.
Příroda? Sympatická a mírná
My, pyšnící se Krkonošemi, Jeseníky a dalšími velehorami, se můžeme nad Panonskou pánví ušklíbat, že je to placka. Sněžku tady opravdu nemají, na druhou stranu, nebojte se toho, že byste projížděli stovky kilometrů depresivní nudnou rovinou. Maďarská krajina je příjemně zvlněná, každou chvíli narazíte na nějaké kopečky.
Třeba na severu Balatonu jsou vulkanické kopce, které při pohledu z jihu tvoří panorama jako odkudsi z Tichomoří. Ještě kousek dál na sever je pohoří Bakony. Opačným směrem, na jihu u města Pécs, projíždíme menším, ale hezky zalesněným pohořím Mecsek, kousek východně za Budapeští je zase nejvyšší maďarské "horstvo" Mátra, které dokonce přesahuje nadmořskou výšku 1 000 metrů.
Skutečně rovinatá nížina se rozprostírá na jihu Maďarska, u hranic s Rumunskem. Ovšem všude, kudy člověk jde nebo projíždí, se může uklidňovat pohledem na lány kukuřice, slunečnic nebo rozlehlé vinice. Pobyt v maďarské krajině rozhodně nedrásá člověku duši.
K objevení něčeho hezkého může samozřejmě člověka přivést i náhoda. Když jsme loni jeli z Balatonfüred do Balatonalmádi, objížďka kvůli nějaké nehodě nás vedla uzounkými silničkami mezi vesnicemi nad pobřežím. V jedné z nich, právě zapadalo slunce, se nám naskytl neskutečně krásný pohled na Balaton. Vlevo a vpravo od nás vinice, před námi pozvolný svah dolů, domečky, věže kostelíků a jezero.
Není tu jen Balaton
Každý asi zná hlavní město Maďarska Budapešť. Ta je je opravdovým velkoměstem se vším všudy. Najdete tu památky, široké bulváry, drahé pěší zóny, skvělé tržnice (ne vietnamské, ale se zeleninou, ovocem a čabajkami), slavné lázně a působivý Dunaj s desítkami velmi příjemných kaváren podél břehu, z nichž je atraktivní výhled na hradní návrší na levém břehu řeky. Je tu také dost špíny, hluku a aut. Prostě velkoměsto se vším všudy.
Mnohem méně lidí ale ví, že někdejší Dolní Uhry mohou nabídnout hodně jiných atrakcí. Celá jižní část bývala skoro dvě století součástí Osmanské říše. Není pak divu, když v Pécsi, tedy po našem Pětikostelí, najdeme na náměstí unikátní mešitu. Kdysi zde stával románský křesťanský kostel, který Turci v 16. století zbořili a z jeho kamenů vystavěli mešitu. Za další dvě století se Osmané museli poroučet pryč a staronoví páni města v mešitě opět vysvětili křesťanský svatostánek. Dnes, pro jistotu, se nad kupolí mešity-kostela k nebi tyčí kříž s půlměsícem.
Krásná Pécs bude v roce 2010 hlavním evropským městem kultury, což znamená, že teď se tady všechno překopává, rozkopává, přestavuje a vylepšuje. Takže do Pécse až za rok…
Když jsme jednou jeli po okreskách podél hranic s Rakouskem, objevili jsme další velmi sympatická města. Sopron a Köszeg, města se středověkými ulicemi, gotickými i barokními památkami, navíc s jednou etnografickou zvláštností - se stopami na dávnou existenci chorvatské menšiny. V Soproni se navíc vaří pivo, asi nejznámější a nejrozšířenější v Maďarsku.
Balte kufry a hurá na jih
Letos má být hezky až do října, tak pokud máte ještě nějakou dovolenou a chcete si užít pohodový týden u vody nebo mezi památkami a máte rádi víno, ovoce a pekelně kořeněnou stravu, bez obav vyražte směr Bratislava – Györ – Balaton.
A pozor, neobjednávejte si v restauraci guláš. Nemile by vás překvapilo, když vám přinesou polévku. Chcete-li opravdový maďarský pálivý guláš, pak žádejte perkelt.
Takže jak dopadla naše retrodovolená u Balatonu? Socialismus už u našich sousedů skoro nic nepřipomíná. Pohled na lahve coly v krámech se nijak neliší od téhož u nás doma. V úpravě veřejných prostranství a třeba péči o silnice jsou na tom lépe než my. Takže retro a la 80. léta se tady už nekoná. Je to tu teď mnohem lepší.
Může se hoditKolik co stojíMěna je forint, dnes je kurz přibližně deset forintů za jednu korunu. UbytováníUbytování v kempu stojí od 150 korun za osobu a stan po 500 korun za osobu a takzvanou parcelu (některé kempy totiž počítají bez ohledu na velikost stanu či auta pronájem parcely). V soukromí vyjde nocleh v pokoji na minimálně 300 korun za osobu. Praktické tipyJe dobré vědět, že v maďarštině se psané písmeno S čte jako Š, a naopak dvojhláska SZ se vyslovuje jako S. Předejte tak komickým situacím a nedorozuměním při dotazování se na cestu. Doprava a parkováníV každém městě se za parkování platí, a je vhodné to respektovat. Maďarští strážníci jsou dost pracovití a pozdější dohadování se o tom, že jsme nevěděli, kde je parkovací automat, může být dost těžkým oříškem. Budapešť je sice velkoměsto s rušným provozem, nicméně od Balatonu se do ní dostanete po pohodlné dálnici a ve městě se kupodivu dá docela bez stresů jezdit, nebloudit a ještě i najít místo k parkování. |