Bajkonur - kosmodrom, bída a nezaměstnanost

Vrtulník přeletěl nad nákladním automobilem projíždějícím vyprahlou stepí, stroj se přitom naklonil tak ostře, že jeho vrtule téměř podřízly několik mužů, kteří se krčili mezi zaprášenými pytli na korbě auta. Pilot vrtulníku hlídající teritorium okolo kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu tím varoval nomády a pasáky velbloudů, aby zůstali mimo území během startu rakety. Pilot také často při takovýchto letech odhalí zloděje, kteří se snaží vytrhat měděné kabely, aby je mohli prodat.

Vrtulník pronásledoval nákladní auto několik kilometrů a způsobil otrhaným pasažérům na jeho korbě několik nepříjemných chvil, než se opět vznesl k modré obloze. "Lidé žijící okolo jsou velmi chudí a každý žije z kosmodromu, někdo prodává maso, ostatní vytrhávají kabely," říká ruský letecký velitel na Bajkonuru Viktor Borunov.

Kazachstán zdědil kosmodrom po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 a Rusko si jej pronajímá za 120 miliónů dolarů ročně. Základna v jižním Kazachstánu je jednou z nejpustějších oblastí v republice, kde na březích meandrující řeky Syrdarji plné bahna neroste téměř nic, kromě trsů suché trávy a občas nějakého keře.

Kosmodrom ležící v poušti byl dlouhou dobu pýchou sovětské nadvlády ve vesmírném zápase. První muž ve vesmíru Jurij Gagarin odtud odstartoval na oběžnou dráhu právě před 40 lety. Nedávno odsud odletěl i první vesmírný turista, Američan Dennis Tito. Právě částka 20 miliónů dolarů, kterou Tito zaplatil za svůj
výlet, je připomínkou problémů s financováním ruského vesmírného programu.

Bajkonur, město postavené pro zaměstnance pracující pro vesmírný program v jednom z nejopuštěnějších míst na zemi, trpí též. Velbloudi se pasou poblíž mozaiky s námětem kosmonautů symbolizující vstup do města. Silnice, vedoucí od ruského
vojenského letiště k odpalovací rampě, je ze stran lemovaná políčky se zeleninou, která jsou vysušená pouštním sluncem. Potom, co ruská armáda po rozpadu Sovětského svazu snížila počet svých vojáků na tomto území, část vodních čerpadel
používaných k zavlažování půdy bylo odstraněno. Ostatní začala rezivět. Většina oken v řadě stejných, šedivých pětipodlažních domů ve městě je zazděna. Nomádi se sem nastěhovali, ale jednu zimu vyrvali dveře a okna a všechno dřevěné spálili, aby se zahřáli, když představitelé města nebyli schopni zajistit dodávku elektrického proudu a tepla.

Postaveno zde bylo i pár pětihvězdičkových hotelů, když začali v rámci společných programů navštěvovat základnu vesmírní specialisté ze Západu. Tyto čerstvě namalované fasády vyhlížejí přes úhledně přistřižený a postříkaný trávník a řady stromů. Přes silnici, v písku mezi sešlými domy a několika vraky aut, hrají kazašské děti fotbal. Staré ženy sedí na vodovodních trubkách natažených přes dvůr a prodávají cibuli a pražená slunečnicová semínka.

"Toto je problém - žádná práce pro mladé," říká 62letý Buržan Urumbasarov. "Bylo zvykem (za sovětské éry), že pokud jsi žil ve městě, mohli jste pracovat na kosmodromu. Avšak nyní vás bez ruského občanství nemohou zaměstnat." Podle bajkonurských bezpečnostních opatření tak jedinou prací pro Kazachy, kteří tvoří více než polovinu obyvatel Bajkonuru s asi 100.000 obyvateli, je vrátný, instalatér nebo zahradník. Úřady se snaží držet poklop nad etnickými střety a snížili zločinnost jen na občasné krádeže a bitky. Bajkonur má též dvě policie, ruskou a kazašskou, dva soudy a dva prokurátory a starostu jmenovaného oběma prezidenty.

Připomínkou vesmírného programu šedesátých let jsou sila vesmírné rakety N-1, které složí jako garáže pro auta. V hangáru, kde je uskladněn raketoplán Buran, kape voda ze střechy. Novější budova, kde se sestavovala ruská část mezinárodní vesmírné stanice, se sice chlubí novou malbou a plechovým obložením, avšak řada lešení ležícího zde jako kostry, bez žádné vesmírné lodi ve výstavbě, je známkou poklesu ruského vesmírného průmyslu. "Jednou zde budeme mít pět lodí najednou," říká mluvčí ruské kosmické agentury Sergej Gorbunov. "Ale to pak bude též 100 startů ročně, pětkrát více než nyní."