Každý rok se Baduy vypravují do oblasti, kam je jiným smrtelníkům vstup zakázán. Meditacemi uprostřed megalitů zajišťují celistvost celému světu a odvracejí tak katastrofu, která by ho mohla ohrozit. Vstáváme brzy ráno. Baduy nežijí příliš daleko od Fauziho domu, ale cesta k nim bude po špatných silnicích trvat stejně dlouho, jako bychom jeli až do Jakarty. Fauzi sice Baduym přetáhnul jednoho z jejich členů, ale má mezi nimi mnoho přátel a jeho pomoc se ukáže neocenitelnou. Návštěva kmene si vyžaduje zvláštní povolení, ale se znalostí místních poměrů ho však lze získat bez problémů. Fauzi je naštěstí přítelem starosty jedné z vesnic, který nám cestu k Baduym otevře. Přestože období dešťů již mělo dávno skončit, cesta je rozmoklá, takže postupujeme značně pomalu. Asi po dvou hodinách míjíme staršího muže s malým chlapcem. Fauzi neskrývá vzrušení, jsou to Baduy. Míří do vesnice vzdálené asi 25O kilometrů. Bosí opatrně našlapují na ostré kameny, cesta jim bude trvat asi týden, protože Baduy nesmí používat auto. "Jestli je chcete vyfotit, nevysedejte z auta," šeptá Fauzi. Fotografování bere Baduym duši, také to zákony kmene nedovolují. Hranice kmene začínají ve vesnici Pangi, kde Baduy prodávají kuřata a hnědý cukr. Tady naše jízda končí, dál už musíme pěšky. Naše skupina se rozrůstá o dalšího člena. To, že jsme potkali Daicina, je obrovská náhoda. Svoji zahradu opouští jednou do roka, aby si nakoupil slané ryby. Nyní důstojně kráčí oblečen v černé košili, suknici a čepici. Baduy se dělí na vnitřní a vnější, obě skupiny se liší přísností pravidel. Daicinán náleží k vnitřním Baduy a stejně jako ostatní toho příliš nenamluví. Cisadane je nejospalejší vesnicí, jakou si lze představit. Matky zde sedí se svými dětmi na zápraží a strnulým pohledem pozorují okolí. Ve vesnici se vyrábějí nože, při stavbách domů se používají hřebíky. To naznačuje, že obyvatelé Cisadane patří k vnějším Baduy, vnitřní se totiž používání železa zřekli, stejně jako dalších civilizačních vymožeností. V jejich vesnicích nenajdete mýdlo, boty, zubní pastu, scházejí školy a při pěstování rýže se nepoužívá zavlažování. Stejný obrázek vidíme i v další vesnici. Tři desítky dřevěných domků, sýpky na rýži stojící na dřevěných kůlech opatřených zvláštní stříškou proti krysám. Zdejším prodejním artiklem jsou dřevěné tašky. Zatímco lov je výhradně mužskou záležitostí, o pletení tašek se spravedlivě dělí obě pohlaví. Vracíme se, míjíme ceduli s názvy tří vesnic, kam je cizincům vstup zakázán. Přitom za cizince jsou považováni i Indonésané. Platíme Fauzimu, starostovi i mladíkovi z hraniční vesnice, který si zde otevřel stánek s občerstvením. Baduy, lidé žijící v izolaci, vydělávají i na ostatní.
 Matky s dětmi sedí na zápraží ve vesnici Cisadane. |
