Autobusem po národním parku Denali

  10:29
Krátce před půl sedmou se řadíme do jedné ze tří front před Park Hotelem(nízká členitá budova podivného zeleného odstínu, připomínající shluk vyřazených maringotek, narychlo pobitých dřevěnými plaňkami) - jediným hotelem uvnitř parku.

Ujišťujeme se, že stojíme správně: ano, Wildlife Tour č.12. Autobus tu bude každou chvíli, uklidňuje nás hotelová koordinátorka. Turisté, ověšeni fotoaparáty a triedry nedočkavě přešlapují a v ruce svírají draze zakoupené vstupenky (64 dolarů musí zaplatit každý návštěvník starší 13 let; v ceně je zahrnuto vstupné do parku, pět dolarů). Několik minut po půl sedmé autobus přijíždí - typický americký školní autobus, hranatý s kulatou střechou a malými stahovacími okénky, na Evropana působící poněkud archaicky. Naskládáme se pomalu dovnitř - vzhledem k důchodovému věku vetšiny výletniků to ani rychleji nejde - a vyrážíme.


Řidič s nainstalovaným mikrofonem začíná okamžitě s výkladem. Seznamuje nás s historií parku, v žertovném tónu se zmíní o možných nebezpečích (střet s medvědem při zastávkách, pominuti použití bezpečnostních pásů a podcenění značných vzdáleností mezi toaletami na cestě), vykládá o charakteru krajiny (tundra a tajga s nízkým, převážně jehličnatým porostem) a jejím vysokohorském rázu (extrémní zeměpisná šířka zde nahrazuje nadmořskou výšku, jen výjimešně přesahující 1000 m). Neopomene ani místní faunu (v parku je 37 druhů savců a 130 druhů ptáků; medvědů grizzly, ač se velmi těžko počítají, je něco mezi dvěmi a třemi sty). Pak vysvětluje, proč se musíme snažit omezit dopad naší přítomnosti v parku na minimum a jak toho docílit. ("Jezte prosím výhradně uvnitř, a tu kávičku laskavě nevylévat z okna, i kdyby vám opravdu nechutnala.")


Mezitím projedeme prvních asfaltovaných 20 km až ke vstupu do "vlastního" parku, kam až na výjimky nesmí žádné soukromé motorové vozidlo. Sympatická rangerka (cosi jako lesník, ovšem s plnou pravomocí policisty nás několika slovy přivítá v parku a my pokračujeme v jízdě, teď už po štěrkovém povrchu. Mezitím jsme potkali několik veverek, zvědavě hledících z krajnice a párek ptarmiganů (koroptev připomínající kur, oficiálneězvolený "statní opeřenec" Aljašky - jistě k nemalé zlosti orla zlatého, lysého a dalších členů této královské rodiny, na Aljašce hojně zastoupené).


Všichni už netrpělivě čekáme na nějakého reprezentanta "Velké čtyřky", kterou tvoří los, karibu, medvěd a vlk. Až konečně: "Medvěd!," ozve se současně z několika hrdel. Řidič ihned přibrzdí, najde vhodné místo k zastavení a nasměruje ty méně bystrozraké ke kýženému cíli. Strhávám z krku současně fotoaparát a triedr a zadívám se udaným směrem. Po dlouhých několika minutách rozeznávám malou světlou tečku, pohybující se na vzdáleném kopci v nízkém porostu hned pod sněhovým ostrůvkem (podotýkám, že na kalendáři je 2. srpna). Desetinásobné zvětšení triedru mi umožňuje poměrně slušný pohled na blonďatého méďu, bloumajícího mezi keři v cestě za potravou.


Jede se dál, teď už v daleko radostnějši náladě. Za chvíli řidič ukazuje na skupinku těžko rozeznatelných bílých teček na úbočí strmého vrcholu - horské ovce Dallovy s mocnými zatočenými rohy. Fajn, zaměřuji na ovce. Projíždíme Sobolím průsmykem na pětašedesátém kilometru. Zde na balvanu hned vedle cesty sedí párek havranů. Pak přes silnici pomalu přejde karibu - menší exemplář, nicméně s parožím uctyhodné šířky. Přibližujeme se stále více k Aljašskému pásmu, mezi mraky občas vykoukne část Hory. Ano, zbývá nám ještě spatřit trofej nad jiné ceněnou - samotný Mt. McKinley, nejvyšší vrchol severní Ameriky, dosahující výše 6096 m. Nad okolním terénem ovšem ční celých 5800 m (kdežto Mt. Everest "pouze" 3300m). I když je zataženo, naše šance nejsou až tak špatné, informuje nás řidič. Dodává, že ač obvykle končí jízdu u řeky Toklat na devadesátém kilometru.


Dnes ale pojede dalších 8 km na Kamenný vrch, odkud je na horu, vzdálenou pouhých 50 km, nádherný výhled. Totiž pokud není - jako obvykle - v mracích. Měli jsme štěstí, nebyla. Alespoň její dolní dvě třetiny. Nedbajíce prudkého větru, vířícího kotouče prachu, vyskakujeme z autobusu (i ti dříve narození se najednou pohybují svižně) a cvakáme, točíme, zíráme...


Spokojeni s vrcholem naší cesty sedíme v autobusu, žvýkáme obsah  obědového balíčku a zapíjíme kávou, zatímco řidič obrací k tříhodinové jízdě nazpět. Ještě párek karibů. Ještě čtyři medvědi, z toho jedna samice (blondýnka s černýma nohama) se dvěmi čipernými mláďaty (tmavšího zbarvení). Úderem druhé hodiny odpolední přijíždíme zpět k hotelu. Naše Tundra Wildlife Tour (stejně jako ten den dalších 20) se vydařila.


Něco z historie - zlatokopové v Denali


Roku 1903 yukonská zlatá horečka skončila a vetšina prospektorů byla bez práce. Několik z nich se v té době vypravilo do oblasti Denali, aby se pokusili o výstup na Mt. McKinley. Ačkoli její vrchol nezdolali, podařilo se jim najít zlato v Kantishna Hills, kopcích v okolí dnešní Kantišny. Během několika let vznikly nové zlatokopecké osady, sestávající obvykle z obytných srubů zlatokopů, několika obchodů, hotelů a samozřejmě pověstných "saloonů". Zlatonosný prach okolních potoků však brzy vyschl a během půl roku bylo po všem. K hlubinnému dolováná chyběly potřebné stroje a zařízení - a především silnice, po níž by je bylo možné přivést. O 30 let později se však situace změnila: prezident F. Roosevelt schválil zvýšení ceny zlata, byla dokončena silnice do Kantišny a hospodářská krize vytvořila levnou pracovní sílu - zlaté doly se tudíž znovu otevřely. Těžba pokračovala prakticky až do roku 1976, kdy americký Kongres zakázal veškeré komerční aktivity v oblasti parku. Bývalé největší zlatokopecké město Eureka (nynější Kantišna) tak dnes nabízí turistům pouze sbírku historických fotografií, deníků a dalších dochovaných předmětů jako vzpomínku na zlaté časy ne až tak davné minulosti.


přečtěte si další informace o Denali National park

Autor:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...