Chorvatsko, Dubrovník

Chorvatsko, Dubrovník | foto: Profimedia.cz

Autem do Chorvatska: 1 300 km, levný benzin a drahé ubytování

  • 239
Vyzkoušeli jsme na vlastní kůži cestu do Chorvatska, až do Dubrovníku. S jedním přenocováním to bylo celkem 1 300 kilometrů. Na rozdíl od minulých let jsme na trase nepoužívali navigaci a jeli jen podle ukazatelů a v nejhorším podle mapy. A zvládli jsme to bez problémů.

ČTĚTE TAKÉ

Cesta autem 2014

aktualizovaný návod pro jízdu na Jadran

Cesta do Chorvatska je podle našeho návodu velmi jednoduchá, vlastně není kde zabloudit: můžete se maximálně zmýlit na dálničním výjezdu ve Vídni nebo před Grazem, tam je třeba být nejpozornější.

Cesta na Jadran - infografika

Stáhněte si návod cesty do Chorvatska včetně tipů na levné benzinky a jídlo a také s výstrahami na dopravní omezení.

Autem do Chorvatska

Slovinsko i s objízdnou trasou dálnice zvládnete lehce, o Chorvatsku nemluvě, jen v úseku Split - Dubrovník je pár ošemetných křižovatek, jeden malý úsek cesty bez asfaltu a poslední stovku kilometrů si užijete v kopcích za kamiony. Také si postojíte chvilku na dvojích hranicích - do Bosny a Hercegoviny a z ní.

Zpět jsme se vydali přes Maďarsko, abychom se vyhnuli drahému Slovinsku a také zjistili, jestli důležitá cesta přes kousíček slovinské Lendavy a maďarský Rédics je už opravená.

Rakousko

Až k české hranici nenarážíme na žádnou komplikaci, od loňska už opravili celou výpadovku z Brna na Mikulov, kde dříve stávaly hodinové kolony.

Hned za hranicí na první čerpačce BP kupujeme rakouskou dálniční známku za standardních 7,90 eura, tedy zhruba 195 korun. Na poslední české benzince v Mikulově ji přitom měli za 279 korun! A koupíme rovnou i slovinskou sedmidenní za 15 eur, což je cca 367 Kč, také bez přirážky. Kdybychom jeli skutečně na dovolenou, na cestu by nestačila, takže je lepší dálnici objet.

Jídlo v Rakousku

V Rakousku je jídlo na odpočívadlech drahé: salát s kuřecím masem přijde na 225 Kč, brokolicová polévka na 86 Kč, všechna teplá jídla jsou kolem 250 Kč. To platí i pro nápoje - malá minerálka stojí 70 Kč, nealko pivo stovku.

A tankujeme samozřejmě palivo, levnější než v Česku - naftu mají za 1,379 eura (33,70 Kč) a benzin super (náš natural) za 1,429 (35 Kč). Ale o kus dál, v krásném vinařském městečku Poysdorf, je ještě levnější čerpačka Avanti, tam mají diesel za 1,339 eura (32,70 Kč) - tedy skoro o tři koruny na litr levnější než v Mikulově, benzin za 1,419 (34,70), což je rozdíl 1,50 Kč.

Pokračujeme po hezky udržovaném hlavním tahu, jsou tady hezké kopce, ale poměrně málo míst k předjetí, občas nějaká křižovatka s omezením na 70 km/h.

Konečně se probojujeme na začátek dálnice Nord Autobahn A5 a po ní pokračujeme do Vídně. Díky jejímu východnímu obchvatu S1 je cesta pohodlnější než před pár lety, v odpolední špičce kolem čtvrté odpoledne jsme se ale zácpě na mostě přes Dunaj nevyhnuli. Poskakujeme zhruba patnáct minut a hned za řekou narážíme na zúžení ze čtyř pruhů do tří s omezením na 60 km/h, ale kolona se nekoná. Přesto je to nepříjemné - úsek je dlouhý několik kilometrů a levý pruh má přesně dva metry, jede se tady opravdu často "na zrcátka".

Zúžení je pro zkušenější řidiče

Pokud se za volantem střídáte, lépe je nechat přes město řídit zkušeného řidiče, jízda v úzkém pruhu vedle kamionu je opravdu nápor na nervy.

Opouštíme hlavní město dálnicí A2 směrem na Graz, hned na 22. km je zúžení ze čtyř na tři pruhy, tady by se také ve špičce mohla vyvrbit zácpa. O deset kilometrů dál je odpočívadlo Asfinag s prostornými toaletami, u nichž nestojí žádný výběrčí. Je třeba zmínit, že na všech rakouských dálnicích jsou na benzinkách toalety bezplatné, spousta lidí netuší, že i když tam sedí výběrčí drobných, je odevzdání 50 centů dobrovolnou věcí.

Tip na dovolenou

Prázdniny jsou za dveřmi a vy stále nevíte kam vyrazit s dětmi? Vybírejte z pestré nabídky zájezdů na dovolená.iDNES.cz.

Na 81. kilometru je provoz zúžený do dvou pruhů, asfaltuje se krajnice, o kousek dále, na 87. km, je značka s varováním před tvorbou kolon a omezení na 60 km/h. Všechny tři pruhy jsou zúžené, ten levý, pouze dvoumetrový, nepříjemnými betonovými svodidly. Provoz je svedený z protisměru, celý úsek měří asi 10 km. A naposledy 25 km před Grazem je provoz svedený do jediného pruhu, omezení má sice jen několik stovek metrů, jenže ve špičkách se tady tvoří kolony.

A pak už nesmíme minout zásadní křižovatku - u Graz-West se dálnice větví do tří směrů, musíte jet tím prostředním. Naštěstí jsou na zemi namalované velké šipky SLO jako Slowenien. Žádný jiný směr - Graz/Salzburg a Klagenfurt/Itálie - není váš.

Po sedmi kilometrech sjíždíme na poslední rakouské odpočívadlo před slovinskou hranicí. Jmenuje se Gralla (benzinka Shell je tak drahá, že by tu tankoval jen šílenec) a zdejší vynikající gulášová polévka s kusy výborně kořeněného masa nemá konkurenci, byť stojí 4,10 eura (100 Kč). I další jídlo stojí hodně.

Slovinsko

Protože se chceme vyhnout drahé slovinské dálnici, musíme brzy sjet z té rakouské. Na výjezdu číslo 226 (Gersdorf) tedy odbočujeme na silnici číslo 69, autostrádu podjíždíme doleva na Mureck. Hned po pár stech metrech je malá čerpací stanice Temmel s výbornými cenami, diesel tu stojí 1,289 eura (31,50 Kč) a benzin 1,395 (34,10). V Murecku je další nová pumpa Play Energy s obdobnými cenami.

Odbočka z dálnice. Chcete-li se vyhnout draze placenému kousku slovinské dálnice, nesmíte přehlédnout tuto ceduli na rakouské autostrádě A9. Exit 226 vás přivede po silnici 69 do Murecku, kde přejedete hranici.

Na konci Murecku dojíždíme na důležitou křižovatku, kde šipka Slowenien ukazuje doleva, a po pár stovkách metrů už ostrou zatáčkou vjíždíme na hraniční most přes řeku Muru. Na konci je stopka, z níž odbočujeme doprava na Lenart a Ptuj. A pak už se necháváme vést klikatou okreskou, zpočátku nás čeká pár ostrých zatáček, ale pak se silnice uklidní a dá se jet svižně předpisovou devadesátkou.

Počasí v Chorvatsku

Aktuální počasí, teplota moře

Kvalita cesty se často mění, některé úseky jsou jen záplatované, jiné úplně nové. Lenartem projedeme podle ukazatelů, Ptujem také - na první světelné křižovatce zahnete doprava a pak už asi kilometr po vjezdu do města poslechnete šipku vlevo s nápisem Zagreb. Tahle cesta nás ještě loni vyvedla do okolních vesniček a mátla. Letos po projetí kruhových objezdů, třikrát doprava, vás zavede přímo na konec dálnice - vše je dobře značeno na Zagreb.

Jedete asi čtyři kilometry přes most přes Ptujské jezero a pak neodbočíte doprava na Maribor, ale jedete rovně na Zagreb, na ceduli je škrtnutá dálnice. Po slabé hodince jste bez komplikací na místě, na nějž po dálnici dojedete za poloviční dobu.

Kolik stála cesta do Chorvatska

Jinudy kolem autostrády

Slovinskou dálnici jsme projeli také, ze studijních důvodů. Na odpočívadle Dravsko polje je pumpa ÖMV, kde mají natural za 1,295 eura (31,70 Kč) a diesel za 1,217 (29,80). Tedy zatím nejméně na trase.

Na konci autostrády, v Šentilji, se rozhodujeme vyzkoušet i původní starou cestu, jíž se jezdilo před stavbou dálnice. Kdybyste na ni chtěli najet rovnou při cestě z Rakouska, musíte sjet z dálnice A9 na výjezdu 228 na Spielfeld a pokračovat do Šentilje po silnici číslo 437. Je na ní plno křižovatek a obcí, naštěstí je všude 70 km/h. Je tam i plno občerstvoven a restaurací. Některé však vypadají ošuntěle, jiné jsou zavřené - smutná připomínka zašlé slávy bývalé hlavní tepny, dnes totiž většina aut sviští po nedaleké autostrádě.

Tu za chvíli zase podjedete a následujete šipky Zagreb, Maribor. V Mariboru se dvouproudová cesta štěpí. Musíte se držet levého pruhu s omezením na 60 km/h, pak projet dlouhým tunelem a hned za Mariborem odbočit doprava a vzápětí doleva na Zagreb a Ptuj na světelné křižovatce.

Libujeme si, jak to odsýpá, sledujeme značení Zagreb - Ljubljana - a chytáme se do pasti! Najednou jsme na dálnici! Měli jsme jet stále rovně, po Ptujské cestě přes obce Loka a Starše; do Ptuje je to pouhých 28 km. Naštěstí máme známku,  na konci dálnice stojí policejní auto a policisté tu kromě měření rychlosti také dalekohledem kontrolují nalepení známky.

Chorvatsko

Zbytek cesty k hranici ubíhá bez problémů, stejně jako symbolická hraniční kontrola. Když vidí Chorvati českou značku, doklady je nezajímají.

Hned za chorvatskou hranicí je cesta zúžená do jednoho pruhu a omezení na 60 km/h, přes viadukt Gravišnica a následujícím tunelem Brezovica. Dál už to jede krásně.

Šestikilometrový tunel Mala Kapela je už třetím rokem otevřený v obou tubusech, takže průjezd je nekomplikovaný. Přesně po 1 001 km cesty už padáme únavou, a tak se chystáme konečně spát. V jednom z mála motelů musíme zaplatit 76 eur (1 800 Kč) za dvoulůžkový pokoj. Jsme 190 km před Splitem a restaurant Macola hostí dost aut s německými značkami, jejichž osádky dopadly stejně jako my.
Ráno tankujeme plnou nádrž na čerpací stanici INA, chorvatská polostátní firma má jednotné ceny v celé zemi. Nafta stojí 9,02 kuny (29,60 Kč), benzin 9,74 kuny (32 Kč).

Motel a restaurace. Na půl cesty mezi Záhřebem a Splitem se dá pohodlně, ale draze (1 700 Kč za dvoulůžkový pokoj) přenocovat. Doporučujeme však restauraci, skvěle tam vaří.

Ceny jídel v Chorvatsku

Restaurace v Chorvatsku nejsou levné. V našem cíli, Mlinech, přišly v podniku Portun boloňské špagety na 130 Kč, ty s mořskými plody na 197 Kč, totéž rizota. Pizzy stojí od 130 do 165 Kč, polévky 50 Kč, malé saláty kolem 40 Kč. Velmi drahé je maso - pořádný steak přijde na 790 korun, menší 200gramové od 360 do 400 korun. To ještě není nic proti rybám, čerstvá mořská přijde skoro na tisícikorunu.

Za přílohy, ať už za hranolky či rýži, chtějí 50 korun, za perlivou minerálku 46. Výborné vepřové ražniči přišlo na snesitelných 160 korun, hranolky jako přílohu nám nepočítali. V Dubrovníku byly ceny i dvojnásobné a káva tam přišla na 80 korun.

Dlouhý tunel Sveti rok má uzavřený jeden tubus, je tam 80 km/h. Jak zjišťujeme doma prostřednictvím Chorvatského autoklubu, opravy už skončily a tunel je v těchto dnech plně otevřený.

Směrem z pohoří dolů do Splitu omezení přibývají. Split míjíme, odbočku vpravo necháváme bez povšimnutí a pokračujeme podle šipek do Dubrovníku. Dálnice je velmi hezká, moderní, spousta zelených mostů alias přechodů pro zvířata. Na 415. km dálnice se odbočuje na populární Makarskou, z dálnice je to ještě 72 km.

Dálnice končí u Ravči, 120 km před Dubrovníkem, sjíždí se na silnici 62 směr Dubrovnik - Ploče. Varují tam před kolonami. Z dálnice nás nepustí bez zaplacení mýta a tak 25,50 eura platíme kartou.

Vyrážíme na rozbité okresky, z nichž vidíme, že stavba dálnice je v plném proudu. Občas zdržuje náklaďák, ale provoz není silný. Místní "dvaašedesátka", mezinárodním značením E65 se vlní, v serpentinách bývá omezení na 30 km/h. Podle mapy zjišťujeme, že mezi obcemi Veliki a Mali Prolog vede silnice už za hranicí Bosny a Hercegoviny, do níž je krásný výhled, ale odbočit do ní nelze.

Nová dálnice. Současná autostráda A1 končí před Ravčou, na novém úseku se však pilně pracuje v délce asi 50 km. Mohutně se staví také ještě níže, kolem města Ploče.

Za Dubrave se odpojíme z E65, ta vede do Ploče, a na 102. km trasy nás překvapuje vjezd do tunelu a na dvouproudou silnici pro motorová vozidla. Mapy nepomáhají, jejich aktualizace je pomalejší než výstavba. Radost z rychlé jízdy netrvá dlouho, už po kilometru je omezení na 80 km/h, po dvou je už obousměrný provoz, i když minimální. Evidentně je to zbrusu nová silnice, kolem jsou malebné kopce.

Přes další tunely Petrovac a Meďak nás silnice přivádí opět na E65, teď už chorvatskou silnici číslo 8. I tady se staví nová silnice, snad i dálnice, ale musíme si počkat. To už jsme 92 km od Dubrovníku, přejíždíme řeku Neretvu a jedeme její deltou.

Bosna a Hercegovina

Za Klekem přichází hranice Bosny, kontrolují nám občanky a po krátkém čekání jsme propuštěni dále. Říkáme si, že ve špičce tu budou kolony. Projíždíme asi desetikilometrovým úsekem přes bosenské město Neum - benzin tady stojí 2,35 bosenské marky, tedy asi 29,50 koruny! Za chvíli nás čeká opět hraniční přechod, kontrola je tentokrát jen symbolická.

Chorvatsko

Za 210 kun (670 Kč) nám majitel pronajal celé přízemí rodinného domu se třemi ložnicemi a kuchyní. Vše postarší, ale udržované a čisté.

Po pobřežní silnici s panoramatickými výhledy a neustálými zatáčkami dojíždíme v podvečer konečně do Dubrovníku, ale o ubytování v něm vzhledem k jeho cenám neuvažujeme. Ujedeme ještě sedm kilometrů do obce Mlini, kde se silnice opět přiblíží k moři, takže se rozhodujeme zůstat.

V prvních dvou penzionech o nás nemají zájem. K dorozumění stačí angličtina, lámaná němčina i čeština, kterou tady už znají. Za deset minut objevujeme plný penzion, jehož majitel má za rohem další dům. Máme pro sebe celé přízemí s kuchyní a třemi ložnicemi, řekne si o 210 kun (690 Kč). Najít nocleh tedy není nijak složité. V sezoně může být plno, ubytovacích zařízení však je tady tolik, že minimálně ve dvojici se vždycky někam vejdete. S dětmi bychom to asi neriskovali.