Cosi na způsob schránek s ostatky svatých. Rakušané sice nemají spinet malého Mozarta, zato mají staré činky a jiné posilovací nářadí svého druhého nejslavnějšího rodáka Arnolda Schwarzeneggera. Činky jsou už oprýskané. Vezmu do každé ruky jednu, v lehu rozpažím a zvedám je před hruď. Lidé okolo cvičí s mnohem lepším vybavením, ale tohle nikdo nesmí.
Tady, v posilovně Fitness Paradies ve Štýrském Hradci, městě, kde si mladý Arnold napumpoval první centimetry svalů, pečují o malé Muzeum Arnolda Schwarzeneggera, svatyni svého nejslavnějšího krajana. Vše je originál a Arnold své bývalé náčiní, činky i lavice, při otevírání muzea poznal. Tedy i komický stojan na magnezium, který vypadá jako ptačí krmítko.
Podlaha je z obyčejných prken, pro něj to však byla prkna, která znamenala svět. Z nich se už jako hora svalů a ambicí odrazil do Kalifornie. Později si smím zvednout i činku, kterou Arnold sám vyrobil v jedné místní dílně. Je to pochybné privilegium. Železo tupě vzdoruje svou váhou. Tíha činky se zabodne do páteře, až ploténky skučí. Položím ji a už ji nechci nikdy vidět. Arnold ji však zvedal pořád a pořád, až se stal Mužem vesmíru, policajtem ze školky a kalifornským guvernérem.
| MŮŽE SE HODIT Jak se tam dostat Z Vídně vede až do Štýrského Hradce dálnice A2. Vzdálenost činí 170 kilometrů. Co si prohlédnout Ve Štýrském Hradci (Graz) lze nakouknout do Muzea A. S. na stejnojmenném stadionu, v obci Thal lze vidět (ale ne zevnitř) jeho rodný domek a Thalersee, kam chodil cvičit. Hlavní atrakcí je však Hradec sám: je to krásné město s mnoha památkami, zvláštní zvonovou věží na kopci a zbrojnicí se středověkou výzbrojí pro 30 000 mužů. Co by si A. S. koupil Štýrsko je kromě běžných suvenýrů, jako je třeba místní víno, známé svými barevnými hrnčířskými produkty a potištěným plátnem, tedy i ložním prádlem. Co by A. S. ochutnal Tvrdí se, že A. S. má z rakouských specialit obzvlášť v oblibě sladkost zvanou kaiserschmarr. |
A jak asi přejmenovali bývalé Královské apartmá v pětihvězdičkovém hotelu Wiesler, kde Arnold dvakrát spal? Už je z něj Schwarzeneggerovo apartmá. Má číslo 410 a uvnitř je to opravdu hezké: bílozlatá ložnice, další pokoj je cosi mezi pracovnou a obývákem, sofa má barvu bílé kávy, na stole stojí červené víno, na nočním stolku čeká čokoláda. Recepční říká, že v apartmá spal i dalajlama. Ale koho to zajímá: po ránu si tady protahoval svaly Arnold, a tak se apartmá jmenuje po něm.
Stopy jsou opravdu všude. V kavárnách i restauracích, kam zašel, mají fotky. Ve Fitness Paradies jich je na stěnách snad na 150 a dva obrazy v životní velikosti k tomu. Arnold jako patnáctiletý žák se svou třídou (je největší a nejhezčí ze spolužáků, ale působí nařvaně a nafoukaně). Jinde tlačí v lehu na lavičce činku ke stropu, na sobě má běžný vzpěračský trikot, ale na nohou černé lakýrky. Arnold pózující na pódiu a za ním hraje muž s tahací harmonikou (přece jen to bylo v Rakousku). Arnold s rozpumpovanou muskulaturou, na kterou roztouženě hledí dvě dívky s vysoko vytupírovanými drdoly, jaké se nosily v šedesátých letech...
Jiné stopy nejsou tak patrné. Voják na stráži před Belgierovými kasárnami na západním okraji města ani neví, že tam Schwarzenegger sloužil. Ale je to tak: stal se tam řidičem tanku, a když rakouská armáda jeho stroj vyřazovala, věnovala mu ho a Arnold si tank odvezl domů do Kalifornie. Jako kasárna vypadá trochu i škola v Marschallgasse, kam Arnold chodil. Žáka, který se proslavil, však nic nepřipomíná - asi proto, že před tabulí neoslňoval tolik jako v činkárně.
A dobře utajeno zůstalo také místo, kde mladičký Arnold skutečně začal s kulturistikou. Kdo je hledá, může si nejdříve potýrat jazyk, neboť ulice se jmenuje Hüttenbrennergasse, a pak i tělo, protože posilovna je tam dosud. Tady, v tmavé sklepní místnosti, která patří jeho rádci, prvnímu trenérovi a příteli Kurtu Marmulovi. Uvnitř se z jedovatě zeleného linolea zvedá les tyčí, řetězů a několika desítek posilovacích strojů, které vypadají jako klece. Všude jsou fotografie Schwarzeneggera. Jedna je s věnováním: „Bez tebe bych nikdy nezačal s kulturistikou.“
Místo, kde to všechno začalo opravdu, ale ve Štýrském Hradci nehledejte. Je pár kilometrů směrem na západ v obci Thal, kde se Schwarzenegger v roce 1947 narodil. Rodný dům pod troskami hradu stojí dosud. Jednopatrový domek v biedermeierovském stylu a barvě schönbrunnské žluti. Schwarzeneggerovi tam bydleli v podnájmu. Teď už tam žije jiná rodina. V předzahrádce je malá moderní kaplička, jakási vitráž z barevného skla. Vesnice je malebná a útulná. Kousek od domu je zahrada s květinami a skleněnými koulemi. A ještě dál políčko s kukuřicí, k němuž se lísá pás slunečnic.
Proti žloutnoucímu lesu se zvedá černozlatá věž kostelíčka, pod níž běhají v ohradě koně. Ve vzduchu podzim a polední ticho. Poklidný venkov, kde měl mladý Arnold jen dvě volby - buď zůstat a milovat to, nebo co nejdřív vypadnout. Že to skončilo tou druhou možností, o tom rozhodla kulturistika. Arnold chtěl být silný, a tak chodil cvičit kolem jezera Thalersee, což je spíš menší rybník pod vesnicí. Na velkém dubu prý dělal shyby, ale jednoho dne tam potkal kulturisty ze Štýrského Hradce, kteří chodili trénovat do restaurace na břehu. Ti, tedy Kurt Marmul, ho přitáhli do posilovny, přestože Schwarzeneggerův otec byl proti. Chtěl, aby Arnold hrál curling jako on, a kromě toho považoval kulturistiku za sport homosexuálů.
Restaurace stojí u jezera dodnes. Sedíme u stolu, na němž je americká vlajka, nad námi na stěně visí pár obligátních fotografií Schwarzeneggera a plakát z kalifornských voleb. Číšník říká, že Arnolda dobře zná, a jakmile si objednáte smetanovou polévku s houbami a zavářkou z jíšky a škvarků, dodá, že to je Schwarzeneggerova oblíbená polévka. Po obědě si můžete obejít jezero, kolem něhož honil Schwarzenegger svůj americký sen. Můžete si tipnout, na kterém dubu dělal shyby - a zkusit to sami. Třeba najdete ten pravý a druhý den budete mít bicepsy skoro jako on.
