Z Prahy do Jerevanu jsme letěli přímým letem s ČSA, který trvá tři a půl hodiny. Zpáteční letenka v ekonomické třídě v promo tarifu stála asi 8 800 Kč včetně poplatků. V ceně letenek je jedno zavazadlo o hmotnosti 23 kg a palubní zavazadlo do 8 kg. I s koly a naší minimalistickou bagáží jsme se do limitu v pohodě vešli.
Přepravu kol je ale vždy třeba ověřit a rezervovat před zaplacením letenky. Aerolinky přepravují jízdní kola v přepravních obalech, což může být například papírová krabice, ve které se kola dodávají do obchodů. Ve většině cykloshopů vám ji rádi dají zadarmo. Bohužel s posledními změnami v ČSA bylo zrušeno přímé spojení do Jerevanu. Nicméně lety za podobné ceny, za jaké jsme letěli my, ale s přestupem, se dají najít.
Země starobylých klášterů
To, co nás do Arménie táhlo snad nejvíc, byly kláštery zasazené do nádherné scenérie arménských hor. V této souvislosti stojí za zmínku poměrně málo známá skutečnost, že Arménie je první zemí, kde se křesťanství roku 301 n. l. stalo státním náboženstvím.
Češi ve světě
HONORÁŘ 1 000 korun |
Na naší cestě po Arménii jsme navštívili spoustu klášterů včetně legendárního Khor Virap, spojeného s počátky křesťanství, který působí skutečně mysticky v pozadí s bájným Araratem, národní horou Arménů.
Jako první jsme ale viděli zajímavý skalní klášter Geghard, asi 30 km v horách nad Jerevanem. Nedaleko od něj, na vysokém skalním výběžku na okraji kaňonu řeky Azat, se tyčí další významná památka - chrám Garni postavený na začátku našeho letopočtu v antickém stylu.
Nádherný zážitek nám připravil klášter Noravank schovaný vysoko v horách. Byla to docela fuška, po celém dni na kole jsem na závěr absolvovali ještě sedmikilometrové stoupání. Odměnou nám byly úchvatné scenérie posledních paprsků slunce na skalních štítech tyčících se vysoko nad klášterem. A také ticho.
V celém údolí nebyl nikdo kromě nás, kuchaře a servírky penzionu, ve kterém jsme byli ubytovaní. Ráno, po východu slunce, jsme šli na prohlídku kláštera dřív, než přijeli první turisté z údolí.
Klášter Noravank
Pekárna na lavash
Koupili jsme si teplé vybavení.
Ke klášteru unikátní lanovkou s největší výškou nad terénem
Zcela jinou atmosféru měl Tatev, další klášter v pořadí. Je oblíbeným cílem turistů, Arménců i cizinců, kteří sem míří jak z Jerevanu, tak i ze sousedního Íránu. Ke klášteru, který pochází z 9. století našeho letopočtu, vede moderní lanovka Wings of Tatev postavená rakouskou společností Doppelmayr v roce 2010. Během 15 minut jízdy překonáte vzdálenost téměř tři kilometry v maximální výšce 320 m nad údolím. To činí z Wings of Tatev světově unikátní lanovku s největší výškou nad terénem, nenechte si to ujít! Kvůli úspoře času jsme jeli z lázeňského městečka Jermuk, kde jsme spali, do Tateva a zpět taxíkem.
Za návštěvu určitě stojí i další dva kláštery pocházející z 10. století, Haghpat a Sanahim na úpatí hor v údolí řeky Debed jen několik kilometrů od sebe. V závěru našeho čtrnáctidenního výletu jsme zavítali i do Echmiadzinu, současného duchovního centra Arménie, kde sídlí katholikos, nejvyšší představitel Arménské apoštolské církve. Kolem katedrály z roku 608 n. l. bylo v posledních letech vybudováno několik duchovních staveb, monumentů a parků, které zdůrazňují poutní charakter a důležitost tohoto místa pro současnou Arménii.
Pohled z lanovky Tatev Wings dolů do údolí
Lanovka Tatev Wings
Klášter Tatev
Na spojnici dávných civilizací
Při našem cyklistickém putování jsme narazili ještě na několik klášterů a dalších zajímavých památek. Na cestě k jezeru Sevan nás těsně pod sedlem Selim pass (2 410 m n.m.) čekala jako odměna za úmorné třicetikilometrové stoupání exkurze do dávných dob, kdy tudy po Hedvábné stezce procházely karavany z východu. Selim Caravanserai poskytoval od roku 1332 odpočinek lidem i zvířatům putujícím po této významné obchodní stezce mezi Asií a Evropou.
Náš zážitek ještě umocnil úchvatný výhled do údolí, kterým jsme přijeli. Při naší další pouti po bývalé Hedvábné stezce jsme projížděli kolem jezera Sevan ve výšce 1 900 m n.m. Obdivovali jsme nejen jeho velikost a krásu, ale zastavili jsme se i u středověkého hřbitova ve vesnici Noratus. Staré náhrobní kameny (khachkar), kterých jsou zde stovky, na nás zapůsobily jako most do minulých časů, jako místo, které nám dalo pocítit svou energii.
Klášter Khor Virap, v pozadí Ararat
Jezero Sevan
Mnoho tváří arménské přírody
Arménie se pyšní i nádhernou přírodou. Na jihu podél hranice s Tureckem se rozkládá rovina ve výšce 950 - 1 000 m n.m. Ostatní části Arménie se většinou nacházejí mezi 1 000 m n.m. a 2 000 m n.m., vrcholky hor dosahují ke 3 200 m. Nejvyšší horou je Mt. Aragats 4 095 m n.m.
Na jihu jsme projížděli již zmíněnou rovinou, kde se zelenají pole a vinice zavlažované důmyslným systémem samospádných kanálů napájených z horských řek. Při stoupání do hor jsme se ocitli v krajině vyprahlých stepí beze stromů, pastvin a malých vesniček, která nás provázela až do průsmyků ve výškách přes 2 000 m n.m.
Prodej melounů
Prodej kysané zeleniny v tržnici
Asi nejzajímavější v této části Arménie byla etapa z údolí řeky Darb, od silnice vedoucí mezi městy Yeghegnadzor a Goris. Silnička, na kterou jsme odbočili, přešla po několika kilometrech ostrého stoupání v prašnou cestu. Projížděli jsme otevřenou krajinou, která nezapřela sopečný původ. Před námi se tyčila téměř 2 600 m vysoká a naštěstí dávno vyhaslá sopka.
Po 19kilometrovém stoupání nás uvítala bývalá hornická vesnička Karmrashen. Postavili ji v roce 1963 pro budovatele 48 km dlouhého tunelu, který odvádí každoročně (od svého dokončení v roce 1981) 250 milionů m³ vody z horské řeky Arpa. Nyní zde už žádná práce není a vesnice je téměř opuštěná. Měli jsme štěstí a narazili na jednoho z posledních obyvatel, bývalého stavebního inženýra. Zůstal v tomto městečku duchů na penzi. Rozhovor s ním v nás zanechal nostalgickou vzpomínku na toto zvláštní místo, umocněnou přicházející bouřkou, scenérií okolních hor a kulisami bývalých hornických domků, kterými prosvítaly paprsky nízkého podvečerního slunce.
Megalitický kalendář
Karmrashen - bývalé hornické městečko
Když jsme následující den zdárně překonali průsmyk Selim pass, krajina se otevřela do rozlehlé náhorní plošiny, kde se rozprostírá na ploše přes jezero Sevan (1 200 km²). Na severozápad od Sevanu se charakter přírody mění. Hory jsou porostlé převážně listnatými lesy a vše je o poznání zelenější. Snad poprvé za celou dobu v Arménii nás zastihl déšť, který však po chvíli vystřídalo opět slunce. Ne nadarmo se městečku Dilijan, ležícímu uprostřed těchto zelených hor, říká arménské Švýcarsko.
Přírodními krásami oplývá i jezero Kari, ležící ve výšce 3 190 m n.m., kousek pod vrcholem hory Aragats. Je to také nejvyšší bod, kterého jsme dosáhli, i když ne vlastními silami. Nahoru nás vyvezl minibus a už cestou jsme byli rádi, že nemusíme šlapat třicetikilometrové stoupání po nekonečných svazích bývalé sopky, kde jediným zpestřením jsou stáda ovcí a krav a spousty sopečných kamenů. U jezera stojí horská chata a astronomická stanice. Krásné jsou výhledy, zejména v pozadí s Araratem. Pokud jste na kole, potom oceníte nádherný dlouhý sjezd, který vás dovede až do Jerevanu.
Pohled přes jezero Kari na Mt Aragats
Kouzlo Jerevanu a skvělý koňak
Na Jerevan jsme měli necelé dva dny a určitě jsme neviděli vše. Město má přibližně milion obyvatel. Není zde historické jádro, přesto centrum v okolí Náměstí Opery a Náměstí Republiky, kde jsou muzea, Národní galerie, banky a hotely, působí příjemně díky zeleni, vodním plochám a fontánám.
Spousty restaurací nabízejících skvělé šašliky a další speciality výborné arménské kuchyně bohaté na zeleninu vás určitě dostanou. Překvapením pro mě ale bylo, že většina arménských vín je chuťově trochu jiná, než jsme zvyklí. Osvědčilo se nám vybírat ta dražší s kvalitním designem etikety. Za zkoušku rozhodně stojí arménský koňak, je opravdu výtečný.
Kromě pamětihodností Jerevanu, známých z průvodců, narazíte na spoustu míst s osobitou atmosférou. Jedním z nich je například bleší trh v ulici Aram nedaleko Náměstí Republiky. Příjemná je také návštěva některé z restaurací v hlubokém kaňonu řeky Hrazdan protékající Jerevanem. Atmosféra v tomto městě a v podstatě všude, kde jsme v Arménii byli, je pohodová díky srdečnosti a pohostinnosti lidí, které jsme na našem putování potkali. Čechy mají rádi a domluvíte se spolehlivě rusky a s mladšími i anglicky.
Jerevan - pohled na město z pevnosti Erebuni
Šašlik
Rodná vesnička konstruktéra stíhaček MiG a další tipy
Mezi další atraktivní místa, která jsme navštívili, bych zařadil muzeum bratří Mikoyanů v jejich rodné vesničce Sahanin. Ujala se nás starší paní, jejíž příjmení bylo také Mikoyan. Dostalo se nám obšírného výkladu o životě a díle Artema Mikoyana, konstruktéra stíhaček MiG a Anastáza Mikoyana, vysoce postaveného politika Sovětského svazu za dob Stalina a Chruščova. Návrat do dob minulých nám ještě umocnil pohled na blízký měděný důl a kouřící továrnu, jak vystřiženou z románu Ocelové město.
Za zmínku stojí i lyžařské středisko Tsaghkadzor, kde jsme strávili jednu noc. Resort s hotely a lanovkami leží asi 50 km od Jerevanu a je cílem zimních, ale i letních výletů bohatších obyvatel hlavního města. V zimě tady prý leží až 2 metry sněhu a v létě, kdy je Jerevan rozpálený na 40⁰C, zde vládne příjemné horské klima.
Ještě bych se podělil o naši zkušenost s ubytováním. Turistická infrastruktura zatím není kromě Jerevanu a hlavní resorty příliš rozvinutá, ne všude se dá snadno sehnat ubytování. Pokud cestujete autem, není problém dojet do hotelu o 30 km dále. Po 100 kilometrech v sedle to je ale něco jiného, potom vezmete zavděk i hodinovým hotelem. My jsme tuto zkušenost absolvovali naštěstí pouze jednou. Jinak jsou hotely a penziony na velmi dobré úrovni. Všude navíc vládne arménská pohostinnost a ochota.
Arménie
Může se hoditKolik co stojí
|
