My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova Papua-Nová Guinea. Což vyvolává otázku: K čemu to je? Proč je dobré vědět, jak se mění život Papuánců? Antropologa zpovídala redaktorka magazínu Víkend.
Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu. | foto: archiv M. Soukupa

Co se děje v údolí Uruwa, když se tam po čase objevíte?
Zážitek je už samotné přistání. Protože vesnice je vysoko v horách, přistávací dráha je postavená do kopce. Takže pilot má jen jediný pokus. Přiletí, vizuálně zkontroluje stav dráhy, pak kopec obletí. Sníží letovou hladinu, a když jde na přistání do kopce, přesně ví, že kdyby se v tu chvíli na dráze cokoli stalo, už to nezvedne. Obyvatelé údolí mají výborný sluch. Dlouho dopředu vědí, že se letadlo blíží. Takže se sbíhají. Když z letadla vystupujeme, už je kolem hrozen lidí.

Jaké to bylo, když jste přiletěl poprvé?
Poprvé jsem byl na Nové Guineji v roce 2009 díky profesoru Vojtěchovi Novotnému, kterému za to nikdy nepřestanu být vděčný. Dlouhodobě spolupracoval s jednou vesnicí. Já jsem se pak vypravil po vlastní ose do vesnice Yawan. A byla z toho láska na první pohled.

Takže v odlehlé vesnici v horách se objeví běloch s batohem a prvnímu člověku z houfu na přistávací dráze oznámí, že je antropolog, který chce zkoumat život tamních obyvatel?
Představte si, že vám u dveří zazvoní Papuánec a řekne, že je antropolog a chce u vás spát. Sice se výzkumně zajímám o jejich způsob života, ale oni mají právo říct: Litujeme, ne. Takže proběhne něco, co se dá nazvat téměř slyšením. Komunita to musí prodiskutovat. Vše musí proběhnout po dohodě, se souhlasem komunity. Antropologie sice vznikla v době kolonialismu a žila z něj, ale dnes už si nikdo nemůže dovolit přijet k cizím lidem a říct: Tak jsem tady, budu u vás žít a pozorovat, co děláte.

Je něco na vtipu, že každý Papuánec má svého antropologa?
V podstatě ano. Papua-Nová Guinea je stát, který prochází obrovským vývojem, a proto je pro nás zajímavý. Tato komunita až do mého příjezdu žádný antropologický výzkum nehostila. Prozkoumal jsem spoustu literatury, ale nenašel jsem žádnou zmínku, že by se právě jimi někdo zabýval. Ovšem řekl bych, že pro ně to je také zajímavé.

Čím?
Antropolog je zdroj příjmů. Za to, že u někoho bydlím, platím. Platím jim i za jídlo. A není to tak, že by nikdy neviděli cizince. Jezdí k nim přírodovědecké týmy, lokalita má za sebou i lingvistický výzkum. Ale antropolog byl pro ně trošku překvapením.

Jakým jazykem se dorozumíváte?
Když jsem přijel poprvé, jejich jazyk ještě nebyl zpracovaný. I kdybych chtěl, neměl jsem se ho jak naučit. Neexistoval slovník, učebnice. Až nedávno ho zpracovala jedna australská lingvistka a sepsala i jeho gramatiku. S mladší generací se dá domluvit Pidgin English, což byl původně prostředek pro dorozumívání mezi domorodci a kolonizátory. Zvládám také základy jejich jazyka. Teď jsme ve spojení, i když tam nejsem. Někteří mají facebookové profily a požádali mě o přátelství. Takže některé věci s nimi mohu konzultovat, i když jsem tady.

Antropolog Martin Soukup jezdí do vesnice Yawan v údolí Uruwa. A byla z toho láska na první pohled.

Prosím? Já myslela, že si povídáme o zkoumání komunity v divočině, a vy tady mluvíte o kontaktech přes Facebook?
Za dobu, co tam jezdím, se komunita velice rychle proměňuje. Nepobyl jsem tam souvisle rok, bývám tam určité časové úseky v různých obdobích kalendářního roku. Díky tomu za těch bezmála deset let velké změny dobře vidím. Mám fotku ze dne, kdy ve vesnici poráželi prase. Zatímco lidé bourají prase, vedle nich stojí děcko a kouká do mobilu. Mastí na něm nějakou hru. Mobil ho už zajímá víc než zabijačka.

Je to dobře, nebo špatně?
To se teprve ukáže. Je však velmi zajímavé pozorovat, jak mobilní signál mění společnost.

Jak?
Podívejte, co jsem udělal, když jsem přišel. Mobil jsem položil na stůl. Jsme k němu neustále připojeni. Své názory vyjadřujeme tak, že někomu posíláme lajk nebo smajlík. Děláme přes mobily spoustu věcí najednou a ono to má svoje psychologické dopady. Pozor, já nejsem nepřítel moderních technologií. Ale uvědomuji si, jak mění náš život. Takže když to přeženu, v komunitě Yawan mám možnost vidět přirozený experiment, jak mobilní signál mění život jedné komunity. Měnil i nás, i když nám to nedocházelo. Pamatujete si, jak k nám v devadesátých letech doputovaly první mobilní telefony? Málem bylo potřeba mít trakař, jak byly těžké. Vydržely tak hodinu, než jim umřela baterka.

A hlavně byly pekelně drahé...
Přesně tak. Proto byly statusovými symboly. Kdo měl mobilní telefon, dával tím najevo svůj vysoký status. Tam to teď funguje úplně stejně. Mobily sice na Papuu-Novou Guineu dorazily už koncem devadesátých let, ale až nyní signál pokrývá i odlehlá území. Mobil tam má ten, kdo si ho může dovolit, tedy ten, kdo je významný. Pro tamní obyvatele je to velmi nákladné. Málokdo si může dovolit mít kredit nebo předplacenou kartu. Ty se stávají zbožím, čile se s nimi obchoduje. A to je začátek. Chystám se tam příští rok. Byl jsem tam naposledy v letech 2015 a 2016, takže uvidím ten posun.

Jehla znamená kulturní změnu, tradiční oděvy z tapy se nemusí šít.

Jaký bude? Co tipujete?
Nechám se překvapit. Třeba se vyhnou tomu, že jednou budou permanentně připojeni jako my. Vlastně bych jim přál, aby to s nimi nedopadlo jako s námi.

V pasti srovnávání

Je současná posedlost chytrými mobily pro antropologa téma?
No jasně. Vždyť se podívejte, jak zvláštně se chováme. Před dvaceti lety bych dorazil na naši schůzku a doufal, že si pamatuji, kdy a kde jsme se domluvili. Ale co jsem udělal? Patnáct minut před ní jsem vám volal, jestli si správně pamatuju, kde se máme sejít. Tohle dělám, a přitom jsem sám fascinován tím, že mám s někým schůzku a dotyčný mi volá: Už jsem za rohem. Proč potřebuju vědět, že je někdo za rohem? Vždyť tady za třicet vteřin stejně bude. Mobilní technologie mění pojetí času. Drobíme svoji pozornost, kouskujeme čas na stále menší jednotky. Připravujeme se o čas, protože pořád obsluhujeme ty přístroje. Stále si žádají naši pozornost. Mimochodem, pamatujete, jak se před časem mluvilo o mobilech v souvislosti s migranty?

Myslíte všeobecný údiv nad tím, že migranti mají drahé mobily?
Ano. Zkusil jsem svým studentům udělat takovou zlotřilost. Přišel jsem na přednášku a řekl: „Představte si, že v tuto chvíli musíte uprchnout, odejít z domova a velmi pravděpodobně se do něj nikdy nevrátíte. Máte jen tuhle malou tašku a do ní sbalte svůj život. Napište položky, které si vezmete, aby se vám do té tašky vešly.“ Všichni do jednoho napsali mobilní telefon. A pak nastal ten moment prozření. Jedna studentka řekla: „Aha, tak my nadáváme na to, že oni mají mobilní telefony, ale my bychom si je v první řadě vzali taky.“ No jistě, z mobilu se stal základní komunikační prostředek. Máme v něm vměstnaný celý svůj život: fotky, kontakty.

Mění mobily a internet obyvatele té odlehlé papuánské komunity tak, že začínají být zvědaví, jak se žije jinde? Podobně jako migranti, kteří míří do Evropy, protože zjistili, že se tady máme dobře?
Oni se do pasti srovnávání teprve dostávají.

Co si pod tím představit?
To je ten moment, kdy se cítíte relativně dobře, ale pak najednou máte srovnání s někým, kdo je bohatší. Přestože jste ve stále stejné situaci, začnete se cítit hůř. Oni říkají, že touží po rozvoji. Jenže co to znamená? Pocit, že jsem v horším stavu, než v jakém bych chtěl být. A to je důsledek té pasti. Já nejsem bohatý člověk, ale když tam přijedu, připadám jim tak. Mám například laptop a další vybavení a oni si řeknou, že to chtějí taky. Je to pochopitelné. Ale už nevědí, že pro to musím vyvinout nějakou aktivitu, pracovat řadu hodin denně. A sociální sítě toto srovnávání vyostřují. Znáte snad někoho, kdo by se na Facebooku prezentoval tak, že se má mizerně, že je ošklivý, že se mu nedaří? Naopak, snad všichni se tam prezentují lepší, než jsou, což vyvolává srovnávání.

Mladíci si teď stavějí domy v korunách stromů.

Antropolog Martin Soukup jezdí do údolí Uruwa v Nové Guineji od roku 2009.

Zajímá obyvatele vámi zkoumané oblasti, jak žijeme tady v Evropě? Chtěli by sem třeba jet?
Představte si modelovou situaci, že někam chcete jet, ale nemůžete. Letenka na Papuu stojí obrovskou částku. Ta částka je vysoká i pro nás. Z té vesnice na ni teď těžko někdo dosáhne. To, jak žijete, velmi záleží na tom, kde jste se narodila. Co je samozřejmé pro nás, je pro ně nepochopitelné. Například to, že tady máme středověké hrady, nebo to, že umíme plavat. Oni plavat neumí. Jak by se to vysoko v horách naučili a k čemu by jim to bylo? Ale jsou zvídaví a samozřejmě jsem si s nimi povídal o tom, jak nás vnímají.

Jak?
Jsme pro ně divní, pochopitelně.

Proč?
Připadáme jim uspěchaní. Mají pravdu. My se chováme trošku jako vlk v příbězích Syndrom velkého vlka. Znáte je?

Ne.
Krásně o tom píše antropolog Eriksen. Vlk pronásleduje tři prasátka. Vždycky mu utečou. V jednom díle je chytne. Sváže je, rozdělává oheň, chystá se je dát do kotlíku. A jedno prasátko mu položí otázku: Vlku, a co budeš dělat zítra? Vlk je pustí, protože bez honby za prasátky by jeho život postrádal smysl. A my teď ve svých životech honíme spoustu prasátek.

Lidé z údolí Uruwa nakládají s časem jinak?
Obvykle máme představu, že vedou poklidný, nestresový život. Ale každá společnost má svá stresující témata. Musejí se pořádně ohánět, aby měli co jíst. Jejich život se řídí pěstitelským cyklem. Musejí zasít, aby mohli sklidit. Chtěli by, aby děti chodily do školy. Jenže za školy se tam platí. Kde ty peníze mají vzít? Představte si, že mnozí z nich celý život neopustí to jedno jediné údolí. Zároveň jsou tam lidé, kteří obchodují s kávou, která se právě z údolí Uruwa vyváží. Takže už jsou vlastně součástí globalizovaného světa. To jsou ty změny, jimiž procházejí. Takže si rozhodně nepředstavujme ekologicky ušlechtilé divochy, kteří se modlí ke stromům.

Ale zatím se nehoní tak jako my?
Jeden z nich to formuloval takto: Vy máte hodinky, my máme čas. To považuji za geniální vyjádření podstaty věci.

Antropolog Martin Soukup jezdí do vesnice Yawan v údolí Uruwa. A byla z toho láska na první pohled.

Práce na stavbě domu.

Setkáváte se s otázkou, k čemu nám to tady je, že zkoumáte, jak žije nějaká vesnice v pralese na druhém konci světa?
Ano, slýchávám ji poměrně často. Otázka je to logická, protože jsem zaměstnanec univerzity, moje práce je hrazena mimo jiné z veřejných prostředků.

Co odpovídáte?
Antropologie není nic jiného než obor o rozmanitosti lidstva. O tom, že různé populace vedou různé způsoby života, že mají jiný výklad světa. My často máme pocit, že náš způsob života a námi zastávané hodnoty jsou přirozeně lepší, než jak to je na druhé straně kopce. Tím nemyslím jen nás Evropany, to je přirozené pro všechny lidi na světě. Antropologie je obor, který se snaží rozmanitosti porozumět. V tom nejobecnějším významu to, co tam dělám, je zpráva o jinakosti.

V poslední době se říká, že naše evropská společnost je poněkud změkčilá, že kdyby přišel nějaký malér, nepřežijeme. Vidíte rozdíl mezi námi a lidmi, za kterými na Novou Guineu jezdíte?
Záleží na tom, jakou situaci máte na mysli. Říká se, že jeden z nejdůležitějších objevů v dějinách lidstva bylo ovládnutí ohně. Kdo z nás tady by uměl rozdělat oheň, kdyby neměl zapalovač ani zápalky? Obávám se, že ani mnozí skauti to neumí. Kdo by uměl oheň rozfoukávat, udržovat? To jsou kompetence, které jsou lidem naprosto přirozené, ale my tady v Evropě je už neovládáme. Pro nás je výrazné snížení standardu už jen to, když náhodou neteče teplá voda. Připadá nám přirozené, že tři sta metrů odsud zalezu pod zem, nasednu do metra a za dvacet minut budu doma. Nedochází nám, jaký to je luxus, že to metro přijede. Jsme skutečně velice zhýčkaní a nedochází nám, jaký blahobyt máme. Nemysleme si, že je to samozřejmost a že se tak žije všude na světě.

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Světové legendy lenošení. Seznamte se s nejkrásnějšími termály světa

16. března 2024

Po celém světě bychom napočítali přes šest tisícovek termálních pramenů, ale koupat se dá jen v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kapverdy jsou perla uprostřed Atlantiku. Bílé pláže, ferraty i život pod sopkami

11. března 2024

Premium Sopečné peklo, zelený ráj a tisíce lidí v dírách v zemi. Kapverdské ostrovy nabízejí rozmanité...

Až tři metry sněhu. Rakouská střediska, kde si prodloužíte lyžařskou sezonu

14. března 2024

Letošní zimní sezona v Alpách pokračuje. A to bez ohledu na teploty, které v posledním měsíci...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Tajemství přehrad: Slapy jsou ikonou našich vodních děl

17. března 2024

Seriál Tajemství přehrad nás dnes zavede k jednomu z nejznámějších vodních děl u nás, na Slapy. Třetí...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

OBRAZEM: Kde se natáčí Survivor. Ostrov Hispaniola je rájem i peklem

19. března 2024

Nejnovější série reality show Survivor Česko & Slovensko se natáčí v Dominikánské republice na...

Amsterdam v boji proti zlým turistům přitvrzuje a nasadil kvíz

18. března 2024  17:22

Amsterdam v průběhu let vyzkoušel různé způsoby, jak potlačit nepříjemný cestovní ruch, od...

Pozoruhodné botanické zahrady světa zrcadlí džungle, pouště i velehory

18. března 2024

Byť jde primárně o respektované badatelské instituce, návštěva jejich areálů suchopárná rozhodně...

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...